Peter Murray

Moderní architekturu ve Velké Britanii výrazně obohatili architekti, kteří na tento velmi konzervativní ostrov přišli plni nadšení a nápadů, které toužili uskutečnit. Ve třicátých letech Berthold Lubetkin (Rusko), Connell a Ward (Nový Zéland), Emo Goldfinger (Maďarsko) a Welles Coates (Kanada) a před pár lety Zaha Hadid (Irák), Jan Kapličky a Eva Jiřičná (Česká republika) zásadním způsobem ovlivnili současný vývoj ostrovní architektury, která se vyznačovala předměstskou zástavbou sídlištního typu.
Český funkcionalismus meziválečného období, v němž Eva Jiřičná vyrůstala, znamená pro Angličana při návštěvě České republiky pozoruhodný zážitek. Eva Jiřičná se narodila ve Zlíně, v ukázkově modernistickém městě, postaveném-pro Tomáše Baťu, jehož obuvnické impérium z něj učinilo nejúspěšnějšího průmyslníka v Československu. I Evin otec byl architektem, zaměstnaným u Bati. Ale válka a politická situace nasměrovaly jeho kariéru pouze na výstavy a veletrhy, nikoliv na velké stavební projekty a zakázky.
V roce 1965 byla Eva pozvána Mezinárodním svazem architektů, aby se zúčastnila konference v Paříži. I když jsem ji v té době ještě osobně neznal (seznámili jsme se až o pár roků později), pamatuji si slavnostní recepci na pařížské radnici velmi dobře - hlavně ty obrovské stoly plné jahod. Ale pro Evu znamenal ten všudypřítomný přebytek něco jiného - poprvé tam zažila svobodu projevu, volnost diskuze a výměny myšlenek. V době, kdy bylo Československo uzavřeno jakýmkoliv západním vlivům, tohle způsobilo zlom v její kariéře. Ten zážitek jí otevřel oči Důležitým mezníkem pro Evu bylo setkání s Josephem Ettedguiem, který ji požádal, aby mu navrhla obchod v ulici South Molton. Evino výrazné funkcionalistické pojetí s důrazem na detail a nápaditá manipulace s prostorem představovaly přesně to, co módní průmysl potřeboval. A vzápětí přišli další klienti včetně společností Joan & David, Esprit a Vídal Sassoon. Z těchto projektů vzešla nejen reputace Evina interiérového designu, ale hlavně její slavné schodiště, které se stalo součástí jejího rukopisu. Tato filigránská konstrukce spletitosti a úspornosti v blýskavé oceli se stala natolik výrazným uměleckým prvkem, že schody Evy Jiřičné se staly jejím firemním symbolem. Každá sláva má ale i svůj rub. Klienti mohli stát fronty na její interiéry a schodiště, ale větší stavební zakázka byla stále ve hvězdách. Byla snad Eva, podobně jako její otec, předurčena k tomu, aby nikdy nestavěla?
Zní to jako pohádka se šťastným koncem, že po politickém převratu v Československu a po vzniku České republiky našla Eva svou roli i doma ve své rodné vlasti. V její oranžérii na Pražském hradě se daří dobře nejen rostlinám, ale mají ji rádi i zahradníci, kteří o ně pečují. Je to dokonalá struktura, k níž Eva jako obvykle přistoupila racionálně a analyticky, přičemž nezapomněla na původní historické základy. A hlavně je to stavba. Stejně tak hotel Josef na Starém Městě v Praze. Jednoduchá fasáda oken s použitím lehkých perforovaných slunečních clon, které dávají jednotvárné stěně trojrozměrný charakter a navíc chrání před sluncem. Bar a recepce, směřující do ulice se stávají poloveřejným prostranstvím. Hotelové pokoje s použitím Evina charakteristického kovu, skla a zrcadel nabízejí elegantní a pohodlné ubytování.
Nepochybný úspěch s hotelem Josef znamená pro ateliér Eva Jiricna Architects novou etapu v práci. Podaří-li se Evě rozšířit pole působnosti o další realizované stavby, budou určitě zpracovány stejně čistě jako její interiéry a budou v nich jistě použity kámen, kov a sklo. Materiály, které v jiných rukou zůstávají tvrdými a studenými, s dotekem Evy Jiřičné se však ochotně proměňují v prvky lidské a přívětivé, střídmé i provokující, užitečné a zároveň i krásné.