Průvodce Okolo Brd : Barrandov: Terasy

 


Barrandovské terasy




Barrandovské terasy

Kavárna a restaurace na Barrandově
Betonová stavba s majákovou věží a rozsáhlými terasami byla vybudována v roce 1929 podle projektu Maxe Urbana (1882-1959). Celý komplex byl koncem třicátých let zařízen podle návrhu architekta Vladimíra Grégra (1902-1943). Pod terasami byl vybudován plavecký bazén s impozantní skokanskou věží.


Celkový pohled na koupaliště pod Barrandovem v době jeho největší slávy

Myšlenka na výstavbu Barrandovských teras vznikla v roce 1924. V tom roce se V. M. Havel vrátil z Ameriky, kde jej inspiroval restaurační pavilon Cliff House v San Franciscu situovaný na skále nad Tichým oceánem. Rozhodl se tedy něco podobného vybudovat právě v Praze.
Hned v počátku se stala velmi populární a byla cílem výletů mnoha pražanů. Terasy byly otevřeny 4. října 1929 a hned od počátku svého provozu se setkaly s obrovských zájmem návštěvníků. V den zahájení komplexem prošlo téměř padesát tisíc lidí, během následujících nedělí pak areál pravidelně navštěvovaly až tři tisíce návštěvníků. Areál byl přístupný i lidem bez automobilů, V. M. Havel sem nechal zřídit bezplatnou tramvajovou linku ze středu Prahy. Po válce byly Terasy znárodněny a postupně chátraly. V rámci restituce získali objekt v roce 1992 bratři Havlové. Ivan Havel věnoval svou polovinu své ženě Dagmar, stejně tak jeho bratr Václav své ženě Dagmar (Veškrnové). V roce 2000 odkoupila Dagmar Veškrnová-Havlová polovinu barrandovských teras od svojí jmenovkyně a švagrové a stala se tak jediným vlastníkem objektu.
Barrandovské terasy jsou uzavřeny od 31. července 1997. Restaurace byla uzavřena v roce 1993 a před dvaceti lety Trilobit bar. Bazén je nefunkční od roku 1955. V roce 1988 byl areál s budovou restaurace a bazénem se skokanskou věží prohlášen kulturní památkou a v roce 1993 pražské zastupitelstvo vyhlásilo lokalitu za památkovou zónu.
V roce 1988 byl areál s budovou restaurace a dnes už zcela devastovaným bazénem se skokanskou věží prohlášen nemovitou kulturní památkou a v roce 1993 vyhlásilo pražské zastupitelstvo lokalitu za památkovou zónu. V roce 1982 byl uzavřen proslulý Trilobit bar, který v říjnu 2001 díky bezdomovcům vyhořel.
Dnes je v areálu funkční je jen ekologický pavilón, který má pronajatý Nadace Heinricha Bölla.
V roce 2001 vznikla Společnost Barrandovské terasy, která si dala za úkol terasy obnovit. Tato obnova by podle odhadů měla přijít asi na půl miliardy korun. Původní studii na obnovu teras vypracoval architekt Jiří Štiřičný, která počítala ze zachováním všech původních objektů na barrandovské skále a doplněním areálu o hotel s kapacitou šedesáti lůžek. Vysoké náklady a nevratnost investice donutily Dagmar Havlovou, aby dne 3. února 2003 prodala podstatnou část akcií českému podnikateli řeckého původu Michalisu Dzikosovi.



Vizualizace návrhu přestavby Teras

Společnost "Barrandovské terasy" však přehodnotila původní záměr. Sice uvažuje o rozsáhlé rekonstrukci areálu rovněž v rozsahu cca 500 mil. korun, ale se zvýšením ubytovací kapacity. Vedle opravené věže a restaurace má vyrůst hotel pro 170 lůžek (esovitý objekt nad bazénem). Součástí zázemí má být 500 m2 sálů pro kongresy, konference a další společenské akce na místě bývalého baru Trilobit, který obnoven nebude. Rekonstrukce má být dokončena v roce 2007.
Projekt je dílem brněnského ateliéru Kuba a Pilař.



Pod terasami kaple a dnes už zarostlé a vlastně téměř neexistující koupaliště od arch. Václava Kolátora (1930). K bazénu přiléhaly tribuny pro 4000 diváků. Toto koupaliště sice nebylo nikdy součástí teras a ani dnes ho nevlastní společnost Barandovské terasy, ale celý areál dotvořuje. Připomeňme, že tu krátce po otevření plaval závod na 100 m i komik Vlasta Burian. Koupaliště přestalo být používáno v roce 1955 po uvolnění skalního bloku, který bazén poničil.
Na skalním odkryvu je deska s nápisem Barrande. Barrandov dostal své jméno po francouzském badateli Joachymu Barrandovi.
Řeku překlenuje bránický železniční most

.



 


[Na začátek stránky]