Umístění Lahovic na soutoku Berounky a Vltavy v roviné nivě odedávna představuje nebezpečí každoročních záplav. Řeka se vylévala ze svých břehů především při jarním tání Vltavy, Sázavy a Berounky, kdy nejednou docházelo k vytvoření ledové bariéry a zaplavení celé obce. Povodně hrozily i při letních průtržích mračen. Povodeň ze srpna 2002 tedy byla jednou z mnoha povodní v tomto místě, i když patřila k těm největším, které byly kdy zaznamenány.
V kronikách se totiž ani "běžné" povodně nezapisovaly. Zcela vyjímečně se totiž každoročně nekonaly a spíš by stálo za zaznamenání, že toho roku povodeň nebyla. Nicméně každá z povodní - i ta menší - natolik ovlivňovaly život obyvatel na březích Berounky, že se vytvořila instituce jízdních poslů, kteří informovali níže položené obce o blížící se vodě, aby se mohli zachránit lidé, zvířata a přenositelný majetek. Později bylo využíváno signalizace ohni či dělovými výstřely z kopce nad Malou Chuchlí.
První podrobně zaznamená popovodeň je z roku 1845. Hydrologové ji odhadují na vodu více než stoletou. Tehdy kry vytvořily přehradu pod Malou Chuchlí a Lahovice s Lahovičky byly zcela pod vodou a nad vodní hladinu vyčnívaly pouze střechy domů. Část mostu přes Berounku v Lahovicích byla stržena a odnesena do Modřan.
Na pomoc postiženým byl z Prahy vyslán zákopnický pluk, jehož vojáci rozváželi na pontonech jídlo lidem v zatopených domech. Po povodni zbraslavská vrchnost darovala v Lahovicích těm, kdo přišli o své domovy, kámen, cihly a dříví na stavbu nových stavení. Rozumně však nedovolila stavět na starých místech při vodě a stavební místa určila stavebníkům poblíž silnice, která byla předtím nově postavena. Byla širší, zvýšená proti okolí, aby jako předchozí silnice z let 1809 a 1811 nebyla každoročně zaplavována a tím na čas přerušen provoz. Mezi Lahovicemi a Zbraslaví byla podél ní vysázena topolová alej. Stavba silnice na druhé straně pomohla za tehdejší drahoty zaměstnat chudé lidi a tím jim umožnit obživu.
Po této povodni byly učiněny první pokusy alespoň částečně území před velkou vodou chránit. V roce 1846 byla kolem Vltavy zřízena hráz, která zároveň sloužila jako jízdní cesta koňům při vleku nákladních lodí proti proudu. Povodeň se opakovala na Hromnice v roce 1862 a znovu 25. a 26. května téhož roku po průtrži v západních Čechách a v povodí Berounky. Velká voda přišla také v roce 1872.
Na počátku září 1890 zaplavila velká povodeň pole, statky a chlévy. Voda přišla náhle, a tak se před ní lidé uchýlili na půdy a střechy. Splavené dříví zadržené o Karlův most tenkrát natolik zvedlo hladinu vltavy v Praze, že most neodolal a zřítila se dvě mostní pole. Další velká povodeň byla zaznamenána v červenci 1897 a potom v roce 1940. Velká voda, která např. zaplavila i chuchelské závodiště přišla v roce 1981.

Navíc se v roce 2002 se ukázalo, že ani moderní prognostické a komunikační prostředky nedokáží zabránit velkým škodám. Bylo by asi moudřejší v tomto směru přírodě ustoupit a přenést ohrožená obydlí jinam.

[Na začátek stránky]