Průvodce Okolo Brd: Líšnice

 

Líšnice


Antonín Profous odvozuje původní název obce Léščnice od léčšná, tj. léščná voda: tekoucí mezi lískami, hora: porostlá lískovými keři. Od toho Líštnice, později Líšnice.
Malá zemědělská osada od dávných dob náležela zbraslavskému klášteru. V roce 1345 dal klášter Líšnici do dědičného podnájmu Jakubovi, rychtářovi ze Zlatník, "...aby les vymýtil a proměnil jej v úrodná pole..." K zakládací listině z toho roku 1345, je připojena listina z roku 1350 o vytyčení hranic mezi Líšnicí a Řitkou. Farní kostel je zmiňován poprvé v roce 1357.
Za husitských válek se Líšnice dostala pod světskou správu, ale již koncem 16. století opět připadla klášteru Zbraslavskému, který ji vyplatil. Podle urbáře z roku 1587 pak tu bylo 16 usedlostí, jeden svobodnický dvůr, fara, panská hospoda a kovárna.
Za třicetileté války klesl počet obydlených usedlostí na devět, avšak na počátku 18. století se vrátil život do všech opuštěných domů. Soupis majetku za Josefa II. už zde uvádí 39 usedlostí. Po zrušení kláštera připadla obec zbraslavskému panství.
K obci patří i tzv. "Spálený mlýn" na Bojovském potoce, dnes penzion a chatová osada ve stráni na sever od něj. V jedné z nich žila poslední léta svého života Lata Brandisová. Při sčítání v roce 1890 se uvádí 82 domů a 490 obyvatel. Dnes zde žije kolem 300 obyvatel.
V obci je barokní kostel Všech Svatých. Pod ním na návsi rybníček s křížem, obklopeným lipami. U rybníčku byla umístěna mnohakilogramová socha žáby od akademického sochaře Martina Bradáčka, ale to už je minulost.
V obci škola z roku 1864, památník obětem I. světové války.
Východně od obce byl založen již v roce 1928 golfový klub s několika jamkami. Před převratem TJ Slavoj Praha.
V obci je možno také provozovat jízdu na koni.
Při cestě k novému hřbitovu po pravé straně mokřad, dnes chráněný, původně betonová nádrž, sloužící i jako koupaliště. Refugium obojživelníků (např. čolků) a mokřadní květeny.
Už v 19. století zdejší škola započala s tradicí výsadby stromů. Dnes už jsou to velikáni u rybníka, u hřbitova a pod. V této chválihodné tradici škola pokračuje i dnes a každý žák školy je veden k tomu, aby si zasadil strom a pečoval o něj.



 


[Na začátek stránky]