Průvodce Okolo Brd: Lnáře: Osobnosti

Václav Levý [1820-1870]



Václav Levý


Čertovy hlavy v Želízech


Adam a Eva
Václav Levý se narodil 14.9.1820 v Nebřežinách u Kralovic a zemřel 30. 4. 1870 v Praze.
Vyučil se truhlářem, ale místní farář rozpoznal v chlapci zvláštní vlohy, a jelikož zdál se mu být nakloněn k samotářství a klidnému životu, opatřil mu přístup do kláštera v Plzni a později ve Lnářích. Levý se ve lnářském augustiánském kláštěře stal kuchtíkem a byl posílán na různá mista doma i v cizině, aby se v kuchařaství zdokonaloval.
Tak se mj. dostal do Ludwigsthalu na bavorských hranicích, do kuchyně majitele skelných hutí, kde na sebe záhy upozornil jeho příbuzného statkáře Veita z Liběchova, ani ne tak kuchařským uměním, jako svým výtvarným talentem. Ten se ujal mladého kuchtíka, který se již brzy měl stát fraterem a odvezl si jej do Liběchova. Tady sice byl Levý opět v kuchyni, ale na přímluvu faráře Filipa Čermáka, známého vlasteneckého kněze, ho dal Veit na svůj náklad do učení k sochaři Linnemu do Prahy. Levý uměl záhy vše, čemu ho mohl naučit skromný sochař-řemeslník. V létě meškal opět v Liběchově a tam v kruhu vzdělaných mužů (faráře Čermáka, Matouše Klácela a malíře Navrátila) rozšířil se duševní obzor vnímavého jinocha.
Originální sochařská díla, vytesaná do pískovcových skal v lese u Želíz prozradila nejen značnou technickou zručnost Levého. V liběchovských pískovcových skalách pak kromě Blaníka vytesal sošku Lumíra. Z té doby se v Liběchově zachoval ještě reliéf s amorety na skleníku.
Roku 1845 se Levý odebral do Mnichova pokračovat v sochařském vzdělání na náklad svého maecenáše u sochaře Schwanthalera, jenž požíval tehdy zvučné pověsti a byl s Veitem již po řadu let ve styku díky sochám objednaných pro Veitův Slavín.Také u mnichovského mistra si Levý osvojil v brzku vše, čemu se od něj mohl naučit.
Svému příznivci poslal odtamtud drobnější dílo, provedené v mramoru (Atalanta a Meleager) a také vytvořil krásné sousoší Adama a Evy, které znamená vrchol jeho tvorby z periody před jeho cestou do Říma.
Do Prahy se vrátil v roce 1848. Zde ale neměl významnější objednávky. Z pětiletého pobytu v Praze pocházejí sochy Viry (1852), Ozvěny, poprsí císařovo (pro četnická kasárna) a některé dekorační práce v ploskovickém zámku, kteroužto zakázku mu snad opatřil přítel malíř Navrátil, a mimo to model ke stříbrnému lvu na bránu k uvítání císařských manželů roku 1854. Levého sponzor Veit zemřel již v roce 1853.
Naštěstí 1854 získal Klárovo stipendium na pobyt v Římě, kde pobyl 12 let. Zde tvořil téměř výhradne sochy s náboženskou tématikou: Kristus na kříž s klečícími anděly, reliéf Krista s Marií a Martou pro kapli vojenského lázeňského domu v Karlových Varech, Madonnu pro rakouský kostel S. Maria del Anima, sousoší Sv. Cyrila a Metoděje, Neposkvrněnou P. Marií pro kněžnu Taxisovou, jinou pro chrám v Plasech, sochy sv. Františka a sv. Alžběty pro rakouskou císařovnu, sochu sv. Jakuba a reliéf na kazatelnu pro chrám v Poličce, Madonu na trůně pro biskupa Strossmayera a tři modelly krásných polokruhových výplní na průčelí chrámu v Karlíně.
Před návratem do vlasti strávil Levý nějaký čas ve Vídni a provedl tam v mramoru sochu sv. Anežky pro votivní chrám a nejspíše též postavu archanděla Michala na průčelí hrobky Zeyerovy na Olšanech.
Roku 1867 byl již zpět v Praze a pokračoval zde ve svém atelieru na Hradčanech. Zde vytvořil sochu sv. Jana Křtitele pro oltář kaple sv. Jana Křtitele ve svatovítské katedrále, sochařskou výzdobu náhrobku rodiny Feyereislů v Žebráku. Sedící anděl na tomto pomníku je poslední dohotovenou prací Levého.



[Na začátek stránky]