Průvodce Okolo Brd: Malá Chuchle


Jakub Seifert (1846-1919) a Ludmila Frídová-Vrchlická (1861 - 1915)



Jakub Seifert


Jakub Seifert jako Cyrano


Ludmila Frídová-Vrchlická
SEIFERT Jakub
* 9. 1. 1846 Praha, + 29. 10. 1919 Praha, český herec
Tomáš Hromádka, autor průvodce historií Malé a Velké Chuchle, při popisu bývalé myslivny - Malá Chuchle čp. 43 - tvrdí (str. 34), že se právě zde začal vztah mezi Vrchlického manželkou a hercem Jakubem Seifertem.

Pro vysvětlení: manželkou Jaroslava Vrchlického byla Ludmila (1861 - 1915), dcera spisovatelky Sofie Podlipské (mladší sestry Karolíny Světlé). Sofie Podlipská velmi usilovala o sňatek nadějného básníka Vrchlického se svou dcerou Ludmilou. To se jí nakonec zdařilo. Svatba se konala 4. srpna 1879. Po pěti letech, v roce 1883, se jim sice narodila dcera Milada (jedna z lásek M.R.Štefánika), ale jinak Vrchlickému tento sňatek mnoho štěstí nepřinesl. Ludmila se po několika letech manželství vášnivě zamilovala do herce Národního divadla Jakuba Seiferta. O poměru ženatého Seiferta s Ludmilou tehdy věděla celá Praha. Sama Ludmila se přiznala, že biologickým otcem dvou ze tří Vrchlického dětí (syna Jaroslava (1892-1918) a dcery Evy (1888-1969)) je právě Jakub Seifert.
Seifert byl vynikajícím hercem Národního divadla. Začal hrát v ochotnickém divadle v Košířích, potom na Smíchově, u kočující společnosti v Plzni a 1863 s Otýlií Malou v prozatimním divadle jako Raoul v Panně Orleánské. Záhy získal přízeň obecenstva a v roce 1876 se stal prvním milovníkem. Vystupoval pak v hlavních rolích všech tehdy hraných her. Největšího úspěchu pak dosáhl v Cyranovi. Za návštěvy císaře v Praze v roce 1901 mu byl propůjčen rytířský řád Františka Josefa. V roce 1904 odešel z Národního divadla a řediteloval divadlo Uranie. Městská rada pražská mu za celoživotní zásluhy udělila zlatou medaili.
Umírá v roce 1919 a je pohřben na Olšanech V, 10, 7.

Bratr Vrchlického Bedřich Frída (1855-1918), někdejší dramaturg Národního divadla, o tom píše:
"Bratrova žena zamilovala se vášnivě, zrovna šíleně. A protože. nikdy nebyla vedena k tomu, aby se přemáhala, aby si dovedla něčeho odepřít, poddala se slepě svému opojení. Již několik let trval ten neblahý poměr, šuškalo se o něm v Chuchli i Praze - ale ten, jehož se to hlavně týkalo, dlouho o něm nevěděl. Zprvu byl příliš důvěřivý, sám neviděl a nikdo si netroufl otevříti mu oči," Nakonec to udělala sestra Ema. A Mimi napsala Jaroslavovi dopisy. Následky byly strašlivé - Vrchlický se úplně zhroutil. "Bratr tehdáž strašně trpěl, netřeba dokládat. Přede mnou a přáteli se držel, ale když to svěřoval matce, zaplakal. Bratr ženu ani nezabil, ani nevyhnal - na oko vše zůstalo při starém, ale nikdy jí neodpusti."

Ludmila tenkrát Vrchlickému píše:
"Tvoje něha, jemnost mně byla chladností, žárlila jsem na Tvou práci. Ty oddaloval jsi se ode mne, slunce mé, jež mne dobrou činilo, mizelo a zbývalo jen temno. Vždyť jsem měla dítě své, to mi nedostačovalo, byla jsem vášnivá, a ukazovala jsem se chladná, ledová. Byli jsme v Chuchli, byla jsem tam tak sama, mé vášni rostla zhoubná křídla. Tys neviděl, byls něžný, kde jsem Tě chtěla mít bezohledného, zdál jsi se mi bezcitným."

Vrchlický neopustil rodinu i kvůli matce, přísné katoličce. Dokonce obě děti přijal za své a zvlášť k Evě měl láskyplný, otcovský vztah. U manželky to bylo jiné. Kromě tohoto rodinného skandálu však dolehl v 90-tých letech na Vrchlického i útok mladých básníků.
Tyto nepříznivé vlivy přebíjí usilovnou prací a mj. také tím, že denně vykouří až 80 cigaret.
Dne 15. prosince 1908 , po příchodu z výstavy Obchodní a živnostenské komory se náhle objevily úporné bolesti hlavy. Vrchlickému se zdálo, že vidí všechny předměty dvojitě a ztratil schopnost číst. Přivolaný lékař konstatoval mozkovou mrtvici. Tehdy bylo básníkovi 55 let.
Nechce už žít v nevlídné Praze. Zklamaný a nemocný básník s vděčností přijímá pozvání J. Jindřicha a stěhuje se 1911 do Domažlic. Manželka Ludmila sice za Vrchlickým několikrát do Domažlic přijela, Vrchlický ale požádal v dopise svého bratra, aby tyto návštěvy zakázal. Zneklidňovaly ho a unavovaly. Koncem srpna 1912 už Vrchlický asi tušil, že se blíží konec. V dubnu 1912 jej postihla mrtvice znovu a ochrnul na pravou polovinu těla. Dne 9. září 1912, přišla milosrdná smrt. Poslední slova Vrchlického prý byla: „Už je dobře." Skonal ve věku 59 let. Jeho tělo bylo převezeno z Domažlic do Prahy. Slavný pohřeb se konal za obrovské účasti veřejnosti dne 14. září 1912 z Pantheonu Národního muzea na vyšehradský hřbitov. Manželka Ludmila ho přežila o tři roky. Zemřela 1915 a je pochována se svou matkou Sofií Podlipskou (1833-1897) na Olšanech V, 13, 1.

---------------------------
Tomáš Hromádka: Malá a Velká Chuchle průvodce historií, Družina a Přátelé, Velká Chuchle 1995
František Kožík: Za trochu lásky, Praha Orbis, 1997.


 


[Na začátek stránky]