Průvodce Okolo Brd: Milín

 

Památník Vítězství


Památník
Památník ve Slivici vyjadřuje myšlenku porážky německé hitlerovské armády, jež byla dovršena poslední rozsáhlejší vojenskou operací 2. světové války v Evropě. Památník byl vybudován podle návrhu architekta Václava Hilského v r. 1970. Dominantou prostranství jsou dva pylony ze světlé liberecké žuly o výšce 10.5 a 11 metrů, znázorňující dva blesky. Stojí na pětiúhelníkovém platu z benátské dlažby o ploše 370 m2. Bronzová deska je zhotovena podle návrhu sochaře V. Dobrovolského.
Památník se nachází na území obce Milín a stojí na návrší mezi Milínem a Slivicí.

Historie
Milín s osadou Slivice se významně zapsal do dějin 2. světové války, neboť zde proběhly vůbec poslední boje na území Evropy.
Ostatní Evropa již oslavovala mír, zde do prostoru Slivice - Milín - Čimelice postoupila hitlerovská vojska odmítající složit zbraně. V blízkosti se totiž nacházela předem dohodnutá demarkační čára mezi americkou a sovětskou zónou a Němci, prchající před blížící se Rudou armádou se chtěli dostat přes tuto linii do amerického zajetí, což ovšem bylo v rozporu s nedávno vyhlášenou německou kapitulací. Američané, kteří se dostávali na Příbramsko již od 7.5.1945, nesměli za tuto linii vojensky zasahovat. Rudá armáda sem dorazila o čtyři dny později. Po 9.5.1945 se do prostoru okolo strakonické silnice mezi Slivicí u Milína a Čimelicemi soustředily početně silné a dobře vyzbrojené zbytky německé armády, které velel generál a SS-gruppenführer Carl Friedrich hrabě von Pückler-Burghaus (7.10.1886-13.5.1945), velitel Waffen-SS v Čechách a na Moravě. Kromě SS se nacházeli na této komunikaci říslušníci wehrmachtu, bezpečnostních složek, okupačního aparátu, němečtí civilisté prchající před frontou a pod. Poté, co se hlavní ústupová trasa - státní silnice ve směru na Písek a Strakonice stala neprůjezdnou, rozhodl se fanatický nacista gen. Pückler vybudovat zde opěrný rajón. Dne 9.5.1945 dal příkaz jednotkám zadního voje v oblasti Slivice a Milína vytvořit narychlo tři obranná pásma a odtud si chtěl vynutit následný vstup na americkou stranu. Technika, včetně tanků, děl a minometů, byla rozmístěna po obvodu milínské kotliny. Hlavní síly se soustředily na linii Buk - Slivice - milínské nádraží - Kozí vrch. Mezi stanovišti těžké techniky se zakopala na strategických místech pěchota.
Proti nim se rozhodl zasáhnout místní nepříliš početný a jen lehce vyzbrojený oddíl Smrt fašismu zformovaný okolo sovětského desantu kpt. J. A. Olesinského. Partyzánský pokus o útok byl však v průběhu dopoledne 11. května Němci v prostoru Slivice krutě a nemilosrdně potlačen. Teprve úder sovětských vojsk 11.5.1945 v odpoledních a nočních hodinách pod vedením generála K.A.Sviridova znamenal definitivní konec bojů. Po předchozím průzkumu terénu následoval přepad pomocí děl a kaťuší. Palebné pozice si Rudá armáda vytvořila mezi Svatou Horou a Háji, u Brodu a před Raděticemi. Obranný rajón nepřítele pokryla sovětská dělostřelecká palba, pak přišel útok pozemních vojsk. Význam této pravděpodobně poslední rozsáhlejší vojenské operace 2. světové války v Evropě umocňuje skutečnost, že se na ní bezprostředně podílely útvary tří ukrajinských frontů (UF) a nepřímo také jednotky amerického XII. sboru ve směru od Čimelic. Asi ve 3 hod. ráno 12.5.1945 utichla u Slivice střelba, Němci opustili své pozice a kapitulovali. Oficiální tečku za bojovou činností však udělala kapitulace gen. von Pücklera podepsaná v Čimelicích již v 1.30 hodin 12. května, která byla zároveň i poslední kapitulací druhé světové války podepsanou na našem kontinentě. Druhého dne generál spáchal v Čimelicích sebevraždu. Do zajetí padlo 6000 Němců.
Každoročně se v prostoru památníků konají vzpomínkové slavnosti s rekonstrukcí bitvy.



 


[Na začátek stránky]