|
Neumětely
Šemíkův hrob |
Původ jména
Antonín Profous ve své knize Místní jména v Čechách (3. díl 1951) odvozuje název obce od slovesa "neuměti", tj. šlo o ves lidí, kteří toho moc neuměli. Historikové však tvrdí, že jméno Neumětel se patrně vztahuje na zdejší hradiště.
Pověsti a historie
Neumětely jsou v podvědomí českého národa nerozlučně spjaty s pověstí o Horymírovi a jeho koni Šemíkovi. S touto pověstí se - na rozdíl od pověstí přemyslovského okruhu - setkáváme až u Hájka z Libočan, který ji uvádí ve své kronice. Pokusy ověřit, zda se pod kamenem u hřbitovní zdi nachází zbytky nějakého koně byly negativní a tak nezbývá, než se smířit s konstatováním, uvedeným na "Šemíkově hrobě":
Neumětelským však přece jen zůstává jiskřička naděje. Podle pověsti byl Horymírův kůň Šemík pochován u vrat tvrze a zdá se, že dnešní umístění kamene není autentické. Podle archeologických výzkumů, prováděných v první polovině 20. stol., jsou v okolí obce zaznamenána dokonce dvě místa se zachovalými zbytky opevnění nasvědčujícími, že zde stávala opevněná tvrz. Jedním z míst je vrch zvaný "Košík", kde stávala gotická tvrz. Zbytky tvrziště byly zničeny těžbou kamene po r. 1860. Na záp. straně vrcholu tvrzištěm rozrušené pravěké sídliště
(poloha Starý zámek). Druhým místem, přilehlejším k obci je jižní část obce nad velkým rybníkem, kde jedna z jeho částí je dodnes nazývána původním názvem "Ve Valech". Na obou místech jsou známky po opevnění. Že by pravý hrob Šemíka byl někde tam?.
|
První určitější zprávy o Neumětelích jsou z konce 13. a počátku 14. stol., kdy tu vládli páni z Neumětel, mající ve ve znaku jednorožce.
R. 1331 sídlil v Neumětelích na jedné tvrzi Oldřich z Neumětel se synem Protivou a r. 1334 Chotibor. R. 1372 byla tvrz majetkem
Jana z Jinec, r. 1409 Ondřeje z Vilímova. V listinách kláštera zbraslavského mezi jinými statky, kterými král Václav II. klášter
obdařil, se jmenuje i statek neumětelský. Ze stížného listu opata zbraslavského proti Vilémovi Zajíci z Valdeka se dovídáme, že dvůr
neumětelský přepadl, vydrancoval a velké stádo dobytka odtud odehnal. R. 1382 v době vlády krále Václava IV. bylo nařízeno faře
neumětelské, aby k zamýšlenému královu tažení do Říma ke korunovaci přispěla 80 praž. groši. Tvrz i všecko zboží v těchto nepokojných
dobách zpustly a později koupí i zápisem jména držitelů často se měnila.
Ve válkách husitských zanikla fara neumětelská, tvrz dali Pražané i s příslušenstvím Janu Trčkovi. V kronice kláštera zbraslavského,
který tehdy náležel řádu cisterciáků, je zaznamenáno, že jeho opat Jan zastavil Kaňkovi Mosteckému tvrziště v Neumětelích ve sporu o 100 kop grošů českých. O dalších osudech Neumětel nečiní se až do války třicetileté žádná zmínka.
Asi r. 1450 byla tvrz zastavena a od roku 1460 patřila Václavu Oldřichu z Valteřova. Potom náležela pustá tvrz až do r. 1539 k Libomyšli, později k Lochovicům. Kdy a jak zboží zdejší přešlo do jiných rukou není známo, až je v 15. stol. nalézáme v rukou pánů Vratislavů z Mitrovic. Okolo r. 1570 přešel statek manželstvím s vdovou po Jiřím Vratislavu z Mitrovic na Waltra z Walteršperka, který tu založil první školu.
Později se statek stal opět majetkem pánů z Mitrovic, kteří na panství lochovickém seděli, a byl při vpádu Uhrů dne 20. 10. 1620, tedy asi 14 dní před bitvou bělohorskou vypálen a vydrancován.
Když 10. 10. 1629 byl Beroun postižen velikou povodní, přijeli na prosbu konšelů berounských Kryštof z Rozhovic, rytíř na Neumětelích,
a Hynek Šváb z Chvatlin na Želkovicích, aby shlédli škodu. V r. 1629 připomíná se též Adam Pinta Bukovanský z Bukovan, který prý kmetcí dvůr v Neumětelích držel a téhož roku zde zemřel. R. 1763 bylo zboží neumětelské prodáno pány z Mitrovic na Lochovicích za 35.000 zlatých hraběti Kaunicovi z Osova. Od Kauniců přešel asi r. 1820 zdejší dvůr opět na pány z Mitrovic, kteří jej r. 1824 dali znovu vystavět, a tak se zachoval až dosud.
Neumětely se rozkládají podél komunikace v zhruba západo-východním směru a mají velkou náves s rybníčkem.
|
Kostel sv. Petra a Pavla
 Presbytář kostela
Hrazený farní kostel ze 14. století, v jádře gotický, barokně přestavěný v polovině 18. století. Kolem kostela se rozkládá hřbitov s hrobkou kněze Ferdinanda Šebánka, vyhledávaného lékaře a dobrodince chudiny. U hřbitovní zdi směrem do návsi si můžeme prohlédnout celodřevěnou zvonici krytou šindelem, postavenou na konci 18. století.
Kostel je jednolodní, obdélný, s obdélným. presbytářem, uzavřeným dvěma stranami trojúhelníka, s obdél. sakristií po severní straně lodi a s novým průčelím na západní straně z roku 1887. Boky lodi jsou hladké, prolomené segmentově ukončenými okny a obdélným portálem na jižní straně; presbytář s opěráky a hrotitými okny.
Presbytář sklenut původní paprsčitou žebr. klenbou, žebra jsou však osekána. V lodi strop na fabionu, členěný štukovými rámci, barokní kruchta s letopočtem 1887 (patrně období úprav a postavení varhan). Portálek do sakristie pozdně gotický.
Zařízení: hlavní oltář sv. Petra a Pavla rokokový, rámový, s obrazem od V. Preise z r. 1898, neseným dvěma anděly nad tabernáklem, obklopeným sochami a postranními brankami. Oltář sv. Jana Nep. na severní straně lodi rokokový, panelový, s andílky po stranách a obrazem sv. Jana Nep., sign. "Ant. Jitschinsky, Praha 1838". Obraz sv. Anny na protějškovém oltáři nový. Krucifix z 19. stol. Kazatelna rokoková s reliéfní a figurální výzdobou. Dvě postavy světců biskupů z 2. čtvrti 18. stol., barok., sochy sv. Václava a sv. Vojtěcha, protějškové, z 18. stol. Obraz Kázání sv. Jana Křtitele a obraz Křtu Kristova na severní straně presbytáře z doby kolem r. 1800.
Hřbitov kolem kostela s barokní vstupní branou a s dřevěnou zvonicí s jedním zvonem.
|
Fara
Barokní budova s mansardovou střechou a portálem v ose. Dnes mateřská škola.
|
Kulturní dům
Kulturní dům s restaurací U Horymíra, umístěn v horní části náměstí, před objektem prostorná plocha umožňující parkování 50-80 osobních automobilů, objekt dobudován po roce 1992, součástí KD je velký sál s prostorným jevištěm, kapacita sálu cca 500 sedících osob, velice prostorná parketová podlaha vhodná pro společenské tance, přísálí pro 80 osob, součástí je i bar a prostorná šatna, včetně šaten pro účinkující s vlastním sociálním zařízením využitelné i jako šatny VIP osob. Další součástí KD je restaurace pro 60 osob se salonkem pro cca 15 osob.
|
Pomník padlým
V r. 1919 postaven na návsi pomník Svobody, zhotovený v Netolicích kameníkem Vodičkou. Pomník padlým na náměstí je figurální, sign. A. Mářa, provedl F. Bílek.
|
Šemíkův hrob
Kámen (původně až z Plešivce) ve tvaru koňské hlavy chrání od roku 1887 malý antický chrámek, postavený z podnětu knížete Karla ze Schwarzenbergu. Kámen byl v Neumětelích považován za nedotknutelný a jakákoliv manipulace s ním měla na Neumětely přinést neštěstí. Proto vesničané v roce 1813 se zbraní v ruce bránili ruským vojákům kámen odvalit, nebot ti si mysleli, že pod ním najdou poklad. Jiná skazka vypráví o sedlákovi, který si kámen odvezl domů a nakonec ho rád vrátil, když jeho stavení hned o první noci zpustošil červený kohout. O kameni se také říkalo, že má čarovný vliv na plodnost. Stačilo prý převést v noci za úplňku třikrát přes kámen kobylu. Jeden sedlák prý tak učinil a dočkal se mimořádně bujného hříběte; to ale špatně skončilo. Když jednou na louce jen tak z ničeho nic přeskočilo plně naloženou fůru, sedlák se zděsil, že hříbě je vtělením ďábla a probodl ho vidlemi.
Veškerá neumětelská tabu ale porušil koncem 19. století správce panství Gassauer, který dal Šemíkův kámen odvalit a kopat pod ním. Nenašel však nic a ani se nekonala žádná pohroma. Tím byla pro něj šemíkovská legenda vykázána do světa pověr.
Podle profesora Vladimíra Karbusického je pověst jen německým importem. Jedná se o úpravu rytířského eposu Rosengarten, jehož hrdina Wittich má také koně jménem Schemig.
|
Vodopis a geologie
Kolem obce protéká potok Chumava, pramenící v brdských lesích jižně od Hostomic, který se vlévá v Libomyšli do Litavky. Největším rybníkem v katastru obce je Velký rybník, za vsí u silnice do Hostomic. Po stránce geologické se obec nalézá na území prvohorních břidlic, z nichž vrstva navětralých šedých břidlic dosahuje mocnosti až 12 m, pod nimi se nacházejí břidlice černé, které se dostávají na povrch na okraji katastru směrem k Lážovicům v místě zvaném V rokli. V širokém údolí Chumavy jsou čtvrtohorní usazeniny.
|
|
