Prostor - architektura, interiér, design

Hrad Radyně

Hrad Radyně nad Starým Plzencem

Historie:

Nad obcí Plzenec se vypíná zřícenina významného královského hradu, založeného císařem Karlem IV. Hrad byl po svém zakladateli nazván Karlskrone, jméno se však neujalo a hradu se dál říkalo podle starého názvu vrchu - Radyně. Stavbou hradu byl v roce 1356 pověřen Vít Hedvábný, působící ve stejné funkci v klášteře Zlatá Koruna. Jméno stavitele neznáme, jistě jím byla osoba z dvorského okruhu, nelze vyloučit, že se jednalo o Michala Parléře, bratra stavitele svatovítské katedrály. Hrad byl dokončen pravděpodobně kolem roku 1361.
Na výstavbě Karlovy Koruny (Radyně), na dováženi různých materiálů a na dalších pomocných pracích robotovali nejen obyvatelé městečka Stará Plzeň (Starý Plazenec), ale i pracovnici z vesnic v širokém okolí. Dokazuje to i listina ze dne 3. 7. 1361, vydaná na Karlštejně Karlem IV. Tímto výnosem osvobodil Karel IV. obyvatele Staré Plzně od všech robot, platů a břemen, jelikož "vystavením nového hradu Karlskrone, na kopci Radyně založeného, utrpěli velikou újmu a zatížení". Za to však měli odvádět novému purkrabímu hradu plat 28 kop grošů ročně.

Prvním z doložených úkolů nového hradního purkrabího bylo ochraňovat klášter v Plasích. Podoba hradu je dána charakteristickou srostlicí obdélného paláce se dvěma věžemi při užších stranách. Velice podobný je ve stejné době budovaný druhý Karlův hrad Kašperk na Šumavě. Kromě podoby měly oba hrady i společné poslání - podle vlastních slov Karta IV. byly vystavěny "pro obranu země České". Radyně vyrostla jako zdaleka viditelný symbol císařské moci při nejdůležitější zemské cestě do Norimberka.
Roku 1400 však přenechal král Václav IV. hrad s městečkem v dluhu tisíce kop Zachařovi z Litovle, který se Jako Zachař z Radyně nazývá ještě r. 1410. Hrad byl později po vyplacení opět v královských rukou, zdejší purkrabí, Oldřich z Lelkova, však loupil v okolí a dal se na odboj proti králi. Václav IV. proti němu před r. 1418 vojensky zasáhl a přinutil jej k poslušnosti. Za husitskýchválek zůstal pevný hrad v královské moci a byl významným centrem protihusitského tábora, aniž se ho husité pokusili dobýt. Jeho purkrabí Hrdoň z Dubňan získal zřejmě hrad do zástavního držení společně s přítelem Dobešem z Modřejovic, zvaným později z Radyně. Dobeš jako straník Jiřího z Poděbrad padl při dobývání města Gery. Za krále Ladislava byla Radyně zastavena v dluhu nejvyššímu purkrabí Zdeňkovi ze Šternberka. Zástavu později získal Oldřich z Rakové a poté Petr Kořenský z Terešova, nechvalně proslulý jako stoupenec krále Matyáše v bojích panské jednoty. Koncem 15. stol. jsou připomínáni zástavními pány Radyně opět Šternberkové, hrad sloužil i jako lovecké sídlo. Za účast na vzpouře proti Ferdinandovi l. byl Albrechtovi ze Šternberka zkonfiskován veškerý majetek včetně Radyně. V této době, pravděpodobně po r. 1530, hrad katastrofálně vyhořel. Po krátkém zástavním držení Zdeňkem Lvem z Rožmitálu odkoupil zboží hradu spolu se zelenohorským Adam ze Šternberka. Při zápisu do obnovených zemských desek r. 1558 je Radyně označena jako pustá.
R. 1561 koupil Plzenec s bývalým radyňským zbožím Jiří Kokořovec ////////////štvi sdílela pustá Radyně své osudy až do konce feudalismu. Poslední změnou byla r. 1823 majitelem panství Kristiánem z Valdštejna provedená romantická úprava, při které byla zobytněna věž a její vrchol upraven jako rozhledna. Roku 1844 byly opraveny stěny paláce, hrozící sesutím. R. 1886 upravený interiér věže s romantickým salonem vyhořel a rozhledna byla obnovena až po několika letech. V r. 1900 byla pod hradem vystavěna hájovna.
V roce 1920 ho od Adolfa Arnošta z Valdštejna koupil Starý Plzenec a do roku 1928 proběhla velká oprava hradu s přispěním státu a města Plzně.

Opravy se ujal nově založený Spolek pro záchranu Radyně a Hůrky. Zdivo a rozhledna byly v následujících letech opraveny a interiér vyčištěn od rumu. Přitom byl hrad městským stavebním úřadem plzeňským za vedení arch. V. Kleina detailně proměřen a prostudován. Stavebními úpravy se protahly až do roku 1935.
Pod hradem byla nákladem Spolku postavena restaurace. Počátkem 50. let 20. století se stal hrad majetkem státu a na přelomu 50. a 60. let byl na čtverhranné věži vybudován převaděč televizního signálu. V 70. letech 20. století proběhla další rozsáhlá opravu hradu. Podnik Geoindustria Stříbro zpevnil skálu pod hradem betonovou injektáží, zdivo hradu bylo dále staticky zajištěno, obnoveny zídky na místě vnějších hradeb, vyčištěny byly obě vodní jímky, pod hradem byla postavena nová restaurace a upraveno parkoviště na které vede ze Starého Plzence asfaltová cesta. Při opravách 1980-81 bylo vybudováno nové schodiště, a o dva roky později lávka přes hradní přikop. V roce 1981 byl hrad opět zpřístupněn veřejnosti.
Další opravy v roce 1999 zahrnovaly zpevnění koruny jižní stěny paláce, vyspárování zdiva z vnější strany hradu, přimknutí prevétu ke stěně a doplněni oblouků výklenků o vypadlé kameny.
Dnes je hrad v péči Městského úřadu ve Starém Plzenci.

Popis hradu

Staveništěm hradu Radyně se stal výrazný vrchol osamělého kopce nad Starým Plzencem. S výjimkou východní strany, kde je svah nejstrmější, obíhal hrad 9-14 metrů široký a 5 metrů hluboký příkop a val s 1,2 metru silnou zídkou na koruně. Na jihozápadě, kde se val stáčí, byla do jeho hmoty vložena věž s průjezdem a vrátnicí, před níž byl ještě 10 metrů široký obezděný příkop. Bezprostředně za první věžovitou bránou musel příchozí po mostě překonat okružní příkop, aby dosáhl druhé brány, která měla podobu průjezdu v hranolové věži v jihozápadním rohu hradního areálu. Na jižní straně se lze setkat s prvky aktivní obrany: jedním z nich je neobvyklá obezděná plošinka trojúhelníkového tvaru předsunutá před hradbu u druhé brány, druhým vysoká bašta podkovovitého půdorysu na východě. Oba tyto obranné prvky měly zajistit flankování jižní hradby – potažmo úzké bermy před ní –, jakož i druhé brány. Bašta je z hlediska stavebního vývoje pravděpodobně až mladší reakcí na válečné události první třetiny 15. století. Za druhou bránou se cesta dělí. Její levá odnož pokračuje při obvodové hradbě na sever. Obvodová hradba nad strmým srázem nesla dřevěné podsebití a ani nemusela být příliš vysoká; pod půlkruhovou věží palácového jádra přecházela v objekt obdélníkového půdorysu o rozměrech 9 × 6 metrů, snad konírny. Prostor na severu byl od předešlého oddělen kulisovou bránou a tvořil tak vlastně jakési severní předhradí. Pravá odbočka cesty za druhou bránou stoupá vzhůru do prostoru malého, téměř čtvercového dvorku, kde stávaly tři velmi špatně dochované objekty nejasného účelu. Nachází se zde i jedna ze dvou cisteren (druhá byla vyhloubena jižně od hranolové věže palácového jádra), která byla napájena dešťovou vodou ze střechy hradního paláce. Ten byl ústřední stavbou hradu a vymezoval východní hranici dvorku. Podobně jako na Kašperku se jedná o obdélníkovou budovu srostlou se dvěma obytnými věžemi: hranolovou na západě a podkovovitou na východě. Horní úrovně obou věží spojovala chodbička v konstrukci krovu. Hlavní obytné prostory, které byly plochostropé, se nacházely ve druhém patře; nacházíme zde i dvě roubené komory. Nezodpovězenou otázkou zůstává vstup do samotného paláce. Podle jedné verze ústila cesta z dvorku západně pod palácem při severozápadním nároží hranolové věže na most nesený vysokými pilíři, po němž bylo možné se dostat k samotnému vstupnímu portálu; vstup do paláce by se tak příliš nelišil od dnešního. Existuje však i jiná možnost, kterou navrhl již A. Sedláček: portál do paláce mohl být přístupný po schodišti přístavkem ze severního předhradí.

Výhled

Vyhlídková plošina na hradní věži

Z vrcholu věže je krásný pohled na široké okolí. Na západě je vidět Plzeň, hrad Přimda, za dobré viditelnosti Šumava, jihovýchodní zbytky hradu Vlčtejna, východní potom část střechy zámku Kozel. Na sever pak Starý Plzenec, nad nímž se na pravém břehu Úslavy rozprostírá na kopci Hůrka s rotundou sv.Petra a Pavla, vybudovaná ve slohu otonském patrně ve druhé polovině 10. stol. V roce 1976 byla dokončena její oprava.

Přístup

Otevírací doba
duben, květen: 10:00 – 18:00 (soboty, neděle, svátky)
červen – srpen: 10:00 – 18:00 (úterý – neděle)
září, říjen: 10:00 – 17:00 (soboty, neděle, svátky)

Ceny:
dospělí: 40 Kč
děti od 6 do 15 let, studenti, invalidé, senioři nad 65 let: 20 Kč
rodinné vstupné: 30 Kč (dospělí), 15 Kč (dítě)
děti do 6 let: zdarma

Technické údaje:

Nadmořská výška podlahy sklepení: 566,69 m.n./m
Výška podlahy ochozu věže od podlahy sklepení: 21,18 m
Celková výška věže (uvnitř hradu): 22,13 m
Počet schodů při výstupu na ochoz věže: 118
Průměrná tloušťka zdiva paláce / věže: 2,3 m / 2,45 m
Hloubka cisterny / nadmořská výška dna 11,6 m / 553,1 m n/m
Výška ochozu nad údolím řeky Úslavy ve St. Plzenci: 258 m
GPS: 49° 40' 51" N, 13° 27' 53" E

Pověsti

Co by to bylo za hrad, ke kterému by se nevázaly nějaké pověsti a legendy. Radyně není vyjímkou. Nejznámější jsou tyto dvě:

O RADOUŠOVI

Podle této pověsti žil na Radyni zlý a mstivý Radouš, který měl oslí uši. Pomocí temných sil vybudoval v lese na kopci hrad. Každá žena, kterou si sem nechal přivést, mu porodila dítě s oslíma ušima a Radouš ji dal vždy zabít i s dítětem.
Protože byl Radouš ve spojení s ďábelskou mocí, věřil, že se mu nic nemůže stát. Bál se ale bouřky. Jednou se při velké bouři schoval do sklepení, ale blesk zasáhl hradní věž, věž se zhroutila a pohřbila Radouše ve svých sutinách. Od té doby na Radyni straší Radoušův duch.

O POKLADU

Záznamy o tom, že se lidé v 16. století Radyně báli, patří do skutečné historie, ale už předtím si o svém vrchu vyprávěli strašidelné zvěsti. Například o pokladu, který si tu zakladatel hradu Radim uschoval a na tom místě se občas objeví plameny. Jiná pověst tvrdí, že poklad je schovaný v železné truhle v základech hradu, ale je nedobytný, poněvadž ho hlídá černý velký pes. Kdo se k němu přiblíží, toho pokouše. Všechny ty báje a pověsti mají původ u bájného zakladatele hradu. Jen o jeho jménu se nějak neshodneme, takže jednou je to rytíř Raden, jindy Radin, Radim nebo podle hájka Radouš. Nejpodstatnější báje vypráví o tom, jak si do svého sídla přivedl krásnou dívku jako manželku. Sám sice nebyl půvabný, ba dokonce měl znetvořené uši, zato byl velmi bohatý. To ušní znetvoření muselo být nepředstavitelně velké, neboť sám nesnesl pohled na synka, který zrůdné uši podědil. Pohled na ně ho jednou tak rozzuřil, že dítě zabil, a poněvadž matka ho bránila, přišla o život taky. Protože byl bohatý a rytíř, nikdo ho za ten vražedný čin nestíhal. Mohl proto žít na hradě dále. Později se však v rytíři ozvalo svědomí, a to dovede být pořádně hlasité. Proto se rytíř pustil do konání dobra a pokračoval v tom i po smrti, kdy se na Radyni objevoval jako duch. O tom je i pohádkový doklad. Když se hrad Radyně změnil ve zříceninu, přece jen ještě stačil posloužit jako přechodný útulek pěti mladým rytířům a jejich sestře, kteří, neví se proč, přišli o své otcovské sídlo. Jednou byli bratři na lovu a sestra jim vyšla naproti. Potkali se na palouku pod rozlehlým dubem, a poněvadž byl krásný podvečer, užívali si volných chvil. Objevil se tu však i jakýsi Hanuš, který vyráběl a po osadách nabízel kolomaz. Byl to člověk nevzhledný, se zlýma očima ve tmavém obličeji, který se už dříve pokoušel získat přízeň krásné sestry pěti mladých rytířů. Teď všechny rytíře i jejich půvabnou sestru zastihl bezstarostné a neozbrojené na palouku. I popadl sekeru a nic netušícím mladým mužům začal rozdávat smrtelné rány. Tak ubil čtyři a pátého tak zranil, že pozbyl vědomí. Pak kolomazník uchvátil dívku, hodil ji na svůj vozík a chtěl ji unést. V tom okamžiku se však před ním v nadlidské velikosti zjevil duch, svým dechem ho srazil k zemi a na věky proklel. Dívku tak zachránil a jejímu zraněnému bratru rány zacelil. Ten duch, to byl sám rytíř Roden, který takovými skutky činil pokání za své vražedné hříchy. Zato Hanuš kolomazník rytířem prokletý od té chvíle bloudil po kopci, do hradu nesměl, přes den neviditelný, avšak dobře slyšitelný, musel vyvolávat, jak to činil zaživa, své kolomaz, kolomaz! V noci se však zjevoval, a to byl ten důvod, proč se nikdo na Radyni neodvážil. Poklady bohatého zakladatele hradu Radyně zůstaly na hradě, ale hlídá je černý, velký a zlý pes. Přesto je však možno si z nich nabrat hrst zlata nebo dukátů. Samozřejmě je k tomu potřeba důkladná dávka osobní statečnosti a odvahy, ale jinak to není těžké, jak se lze dovědět z přesného návodu k získání pokladu: Vezmi černou slepici a bílou křídu a vydej se o půlnoci do hradu Radyně. Před místem, na kterém spatříš velkou černou truhlici, na které leží černý pes, nakresli křídou okolo sebe kruh, pak černou slepici předhoď tomu psovi. Jakmile se pes vrhne na chutné žrádlo, rychle otevři truhlu a naber si hrst pokladu. Na víc není čas, ale i tak to bude značné bohatství. Zkusíte-li to, přeju dobré pořízení.

Otakárci na Radyni

Otakárek fenyklový na zábradlí věže hradu Radyně

Otakárci mají tu vlastnost, že se shromažďují na vyvýšených místech. Takovým místem je i hrad Radyně. Při naši poslední návštěvě hradu 19.8.2009 jsme však zde zastihli nejen otakárky, ale i "podnikatele", který návštěvníkům hradu nabízel, že vytypovaného motýla chytí a za 500 Kč pošle vypreparovaného na danou adresu. Motýl je přitom chráněn zákonem, ale to zřejmě v době všemocné vlády peněz a všeobecného úpadku morálky nikoho nezajímá.

Skoro se zdá, že podnikání v tomto směru je u nás tolerováno. Na př. populace jasoně červenookého ve Štramberku činila před rokem 1990 až 2000 jedinců a dnes živoří sotva na 600 kusech. Komerční sběratelé se totiž činí! Přestože tento motýl je na Slovensku nepoměrně hojnější, slovenská strana si dovede s pytláky daleko lépe poradit a tak se tito obracejí do tolerantnějších (anarchističtějších) Čech. Na rozdíl od přírody kšeft je tady posvátný.