Průvodce Okolo Brd: Řitka: Lata Brandisová

Marie Immaculata (Lata), komtesa Brandisová




Narodila se 26.6.1895 se v Úmoníně v okrese Kutná Hora a zemřela 12.5.1981 ve Vídni.
Pocházela z devíti dětí. Narodila se jako dvojče se sestrou Kristinou. Ještě v předškolním věku se její rodiče přestěhovali na zděděný statek v Řitce. Tam nejprve navštěvovala soukromého učitele v Mníšku, později klášterní školu v Praze na Smíchově. Zde se naučila zbožnosti a do svého odjezdu z republiky každou neděli navštěvovala kostel v nedaleké Líšnici.

Byla neteří hraběte Oktaviána Kinského, který byl v roce 1874 spoluzakladatelem Velké pardubické a jako všichni Kinští milovala koně. Od mládí byla dobrou jezdkyní a mnohonásobnou účastnicí Velké pardubické steeplechase a jedinou ženou, která v tomto závodě zvítězila. Už v roce 1930 "půvabná dívenka z Úmonína" - miláček publika - dojela čtvrtá. Na vítězství si však musela počkat ještě několik let.



Bylo to 17.10. 1937 na 56-tém a posledním předválečném ročníku Velké Pardubické - úspěšném pro ženy i pro český chov koní. Startovalo 16-člené pole a zahraniční účast byla poměrně značná. Cílem nakonec proběhlo 10 koní a na stupni vítězů poprvé stála žena - komtesa Lata Brandisová. K vítězství jí donesla výborná desetiletá kobylka chlumeckého chovu - Norma.

"Vbíhala jsem s milovanou Normou do cílové rovinky a čtyřicet tisíc lidí šílelo radostí. Vnímala jsem, jak mě Norma nese k prvenství, a vychutnávala jsem radost z potlesku a volání diváků. Nikdy předtím mi nebylo dopřáno zažít nádhernější pocit. Pocit, že široko daleko není nikdo, kdo mě nemá rád!"

Z 15 koní tenkrát dojelo do cíle 10 a Lata s Normou zvládli trať za 10 minut a 47 vteřin. Vítěz z předchozích dvou let Herold padl na Taxisu, jeho jezdec však přes zlomenou klíční kost nasedl a dostih dokončil jako třetí. Po průjezdu cílem se zhroutil bolestí.
Za protektorátu byla rodina Kinských - a s nimi i Brandisovi - na indexu (protestovali proti záboru pohraničí), a jejich majetek dán pod německou správu. Přesto 5 sester Brandisových nechali bydlet v zámečku a dosazený správce jim dokonce občas pomohl. Margareta v červnu 1944 zemřela a sestrám přibyl na starost její sedmiletý syn Petr, neboť otec Jarošovský jezdil za prací mimo a do Řitky se vracel jen na neděli. Lata, když chtěla jezdit na koni, musela na kole do Chuchle, kde jí sem tam nechali jet i překážkový dostih.
Po válce se z Řitky odstěhovala sestra Gabriela, která odjela za nejstarší sestrou Terezií, která žila ve štýrském Reitereggu. Odstěhoval se také vdovec po sestře Margaretě ing. Jarošovský se synem Petrem a na Řitce zůstaly jen sestry Lata, Kristina a Jana.


Sestry Brandisovy

Lata se opět věnovala přípravě na Velkou pardubickou v roce 1946. Závod ale nedokončila, neboť spadla a zlomila si klíční kost. Následující start byl pro Latu stejně neúspěšný, neboť při pádu si vedle klíční kosti zlomila i dvě žebra.
V roce 1948 byl komunisty zabaven majetek Kinských a Lata na Velké pardubické 1949 už nestartovala pod jeho stájí, ale hájila barvy Státního statku Slatiňany. Bohužel s koněm Ninou spadla a v bezvědomí byla převezena do pardubické nemocnice. Vedle četných zlomenin si také poranila hlavu. Dlouho (ač nerada) chodila s hůlkou.

Měla však přijít ještě další pohroma. Počátkem padesátých let byl sestrám zabaven majetek v Řitce, nábytek a obrazy odvezeny buchví kam. Na dvoře u zámku vznikla drůbežárna a nejmladší - tehdy padesátiletá - Jana tam začla pracovat. A aby toho nebylo málo, v roce 1953 byly sestry vystěhovány z řiteckého zámku definitivně a nabídnuto jim ubytování v Kadláčkově chatě v Líšnici. Na své bývalé panství, ba ani k hrobu rodičů, už nikdy nezašly. Kristina a Jana začly pracovat v modřanské Orionce (jezdily tam přes deset let), zatímco Lata (v invalidním důchodu) se starala o domácnost. V chatě nad Babí strouhou tak žily dvacet let až v roce 1979 dvojče Laty Kristina zemřela. Osamělé stařenky ve vylidněné chatové osadě si netroufaly přežít další zimy. Jana se přestěhovala do nedaleké Líšnice a Lata v září 1980 odjela se svým synovcem (synem sestry Terezie) Ernstem Haanem do Reitereggu, ale po půl roce zemřela téměř v 86 letech. Je pochována po boku sestry Terezie a jejího muže v kapličce svobodných pánů Haanových v Reitereggu.


Vítězí na Velké pardubické

Lata na Velké pardubické:

  • 1927 (Nevěsta) - 5. místo
  • 1930 (Norbert) - 4. místo
  • 1931 (Norbert) - 3. místo
  • 1933 (Norma) - 3. místo
  • 1934 (Norma) - 5. místo - po pádu
  • 1937 (Norma) - 1. místo
  • 1946 (Nurmi) - nedokončila
  • 1947 (Otello) - nedokončila
  • 1949 (Nina) - nedokončila



 


[Na začátek stránky]