Okolo Brd: Trnová

Rodokmen rodiny Škroupů



Dominik Josef Škroup (1766 - 1830)

Český kantor a skladatel se narodil 2. 8. 1766 ve Včelákově (u Hlinská) jako syn učitele Jana Škroupa. V osmi letech osiřel a byl vychován strýcem, kantorem ve Vejvanovicích na Chrudimsku. Studoval v Pardubicích a potom působil jako učitel v Libišanech. Oženil se s Annou Langrovou, příbuznou básníka J. J. Langra. Dále učiteloval v Býští u Holic a nakonec 30 let v Osicích. Otec hudebníků Františka, Jana Nepomuka a Ignáce. Znamenitý varhaník, vzorný učitel. Skladby: kostelní písně pro lid, árie, graduale, ofertoria, Salvě Regina, Ave Maria, pastorely, Duo pastoralis, několik litanií (i s orch.), asi 20 lat. mší, tedeum, rekviem, koncert B pro lesní roh (1806, zpracoval Fr. Michálek). Zemřel po třicetileté blahodárné činnosti učitelské, 10. srpna 1830.

Anna Langrová (? - 1826)

Škroupova choť Anna roz. Langrová pocházela z Bohdanče. Za Dominika se provdala r. 1789 v Osicích. Škroupovi porodila 9 dětí, ale jen několik se dožilo dospělosti. Zemřela 27. března 1826 a je pohřbena v Osicích.

DCERY DOMINIKA ŠKROUPA

Anna Rosarie Škroupová (1790 - 1817)

Nejstarší sestra Františka Škroupa Anna (nar. v Libišanech 1790 ) se neprovdala, nýbrž žila u své mladší sestry Kateřiny, provdané Kamešové, a zemřela roku 1817 v Čechticích.

Kateřina Škroupová - Kamešová (xxxx - xxxx)

O ostatních sestrách Františka Škroupa nevíme nic určitého, pravděpodobně zemřely v mládí.

SYNOVÉ DOMINIKA ŠKROUPA

Václav Škroup (1799 - 1860)

Dominikův syn Václav, hudebně nadaný, se narodil v roce 1799. Podučiteloval při svém otci na osické škole v letech 1816 - 1817, ještě před svým bratrem Ignácem. Václav však učitelství záhy nechal a stal se úředníkem na panstvích Trauttmannsdorfských. Z panských služeb po čase vystoupil jako hospodářský rada. Svou pílí a přičinlivostí si našetřil takové jmění, že si mohl sám r. 1838 zakoupit deskový statek Trnovou v okrese Zbraslav v kraji berounském a "státi se takto gruntovním pánem". Z kalendářních zápisků Františka Škroupa z let padesátých víme, že tento k bratrovi Václavovi o prázdninách pravidelně dojížděl na návštěvu. Naneštěstí tento bohatý bratr zemřel v Praze po krátké nemoci 7. 2. 1860 - tedy právě v době pro Františka Škroupa nejkritičtější - a jeho velkostatek přešel do cizích rukou. Václav Škroup byl pochován s manželkou Annou Marií, roz. Winterblumovou, dcerou mlynáře z Davle a dalšími rodinnými příslušníky v rodinné hrobce při jižní zdi trnovského kostela.

František Seraf. Jan Škroup ( 1801 - 1862 )



Hudební skladatel a dirigent. Narodil se 3.6.1801 v Osicích a zemřel 6.2.1862 v Rotterdamu. Byl prvním českým kapelníkem pražské opery ( 1837 - 1857 ). Když měla jeho zpěvohra Dráteník úspěch, věnoval se skladatel zcela komponování. Od roku 1827 byl druhým kapelníkem Stavovského divadla a po deseti letech prvním. Umělecky pozvedl zejména česká představení. V roce 1857 byl proti své vůli předčasně penzionován. O tři roky později se stal kapelníkem v holandském Rotterdamu, kde nabyl značné vážnosti, a zde také zemřel. Napsal několik oper, vedle Dráteníka ještě Oldřicha a Boženu, Libušin sňatek a dalších 5 německých. Napsal také řadu písní i komorních a orchestrálních skladeb. Píseň “Kde domov můj ?” z Tylovy frašky Fidlovačka se stala národní a později státní hymnou.
Dne 2.10.1831 se oženil se svou první ženou Vilemínou Koudelkovou (1807 - 7.1.1838) a měl s ní dvě dcery: Josefinu (25.4.1832 - 27.12.1923) a Johannu (7.6.1834 - 25.4.1835).
S druhou ženou Karolinou Kleinwachterovou se oženil 3.8.1840 a s ní měl sedum dětí: Gabrielu (23.5.1841 - 13.11.1878), Alfréda (27.3.1843 - 30.8.1914), Zdeňka (18.3.1845 - 20.5.1845), Boženu (12.1.1847 - 4.12.1928), Oldřicha (27.3.1848 - 28.11.1859), Karolinu (29.5.1850 - 27.4.1913) a Klotildu (2.6.1854 - 30.7.1867). Škroup ale musel odjet za obživou do ciziny. V holandském Rotterdamu získal místo šéfa opery, ale svou rodinu nechal na Balabence, protože věřil, že se k ní brzo vrátí. Doufal marně, domů se již nevrátil, zemřel v bídě 7. února 1862, krátce potom, co jej navštívil Bedřich Smetana. Byl pochován ve společné hrobce nemajetných protestantů.

Karolina Kleinwächterova (1819-1893)

Druhá Škroupova žena pocházela z bohaté rodiny. Její matka, dcera Karla Balabena, se provdala za bankéře a ředitele Pražské paroplavební a plachetní společnosti Karla Kleinwächtera, jehož koníčkem byla hudba. Když se přiženil na Balabenku, založil zde hudební školu. Scházívala se u něho tehdejší hudební smetánka. Znal se s manželi Duškovými a jejich prostřednictvím i s Mozartem. (Ballabenovi patřila nějaký čas i Bertramka). Karl Kleinwächter v nové Balabence pořádal koncerty pro místní honoraci a pěstoval tu také léčivé rostliny pro lékařské účely. Roku 1840 se Kleinwächterova dcera Karolina vdala za častého hosta hudebních dýchánků jejich rodiny, kapelníka královského stavovského divadla Františka Škroupa. Ten byl tehdy již vdovcem a byl na vrcholu své hudební slávy.
Bohužel žila v bídě, neboť Škroup nevydělával dost pro uživení početné rodiny a brzy zemřel. Karolina i se svou dcerou Boženou (1847-1928) jsou pochovány na Olšanských hřbitovech, ve III. části (3. oddělení). Dcera se zabývala hudbou až do své smrti a vzpomínala s úctou na svého otce.

POTOMCI FRANTIŠKA ŠKROUPA

Josefina Skraup (1832-1923)

se Františku Škroupovi a první ženě Josefíně Koudelkové narodila 25. dubna 1832. Dne 16. 7. 1860 ve Wildenschwertu provdala za Karla Ignáce Josefa rytíře von Helly (14. ledna 1826 Praha -7. srpna 1891 Štýrský Hradec). Žila ve Štýrském Hradci a měla šest dětí. Zemřela 27. prosince 1923.

Alfréd Škroup (1843 - 1914)

Pražský houslista, kapelník a koncertní jednatel, se narodil 27. 3. 1843 v Praze a tamtéž zemřel 30. 8. 1914. Psal se jako Skraup. Syn Františka Škroupa s jeho druhou ženou. Působil jako houslista v operním orchestru svého otce v Rotterdamu (1861) a po otcově smrti sbormistr divadla v Meiningenu, kapelník v Koburku, Gdaňsku, Vratislavi, Mohuči, Hamburku, Dusseldorfu, Cáchách, Augšpurku a Štýrském Hradci. Nakonec (od 1884) vedoucí divadelního a koncertního jednatelství J. Hoffmanna v Praze. Impresário Karla Buriana, Vlad. Florjanského, R. Maturové, G. Horvátové a j. českých i světových umělců.

SYNOVÉ DOMINIKA ŠKROUPA (pokračování)

Jan Nepomuk Škroup ( 1811 - 1892 )

Navštěvoval akademické gymnázium v Praze (studia ukončil 1828). Zpočátku varhaník v pražských kostelech. V letech 1831-35 domácí učitel v rodině hrabat Trauttmansdorffů v Jemništi. Od roku 1836 ředitelem kůru u křižovníků v Praze, druhým kapelníkem Stavovského divadla a konečně od roku 1845-1882 ředitelem kůru u sv. Víta a o rok později učitelem hudby na teologickém semináři. Zanechal po sobě dvě opery ( českou Švédové v Praze a německou Vineta ), vedle nich pak mnoho církevních skladeb. Sestavil českou hudební terminologii v díle Počátky hudební (Časopis Českého muzea, 1850).
Zemřel 15. května 1892 na Král. Vinohradech ve vysokém věku 81 let. Pohřben na Olšanech.

Jeho nejznámější skladbou je píseň "Bývali Čechové"
-------------------------------------------------------------------------
Slova: J. Picek, nápěv: J. N. Škroup.

Bývali Čechové statní jonáci, bývali rekové, muži co květ.
Bývali, bývali, válčili zpívali, tak je znal svět.
Čechové, Čechové, jak se měníte, buďte zas rekové, jak vás znal svět.
Rekové v smýšlení, lásce a dychtění, pro vlasti květ.

SYNOVÉ JANA NEPOMUKA ŠKROUPA

Dr. Zdenko Jan (Hans) Skraup (1850 - 1910)

Syn českého skladatele Jana Nepomuka Škroupa a německé matky (pocházela z Jáchymova. Rodina se pak vždy psala Skraup). Rovněž zdědil hudební nadání - skvěle ovládal hru na klavír, ale hudbě se profesionálně nevěnoval. Zato byl vynikajicí organický chemik. Narodil 3. 3.1850 v Praze a zemřel 10.9.1910 ve Vídni na infarkt.
Absolvoval vyšší reálku (1860-1866) i německou vysokou školu technickou (1866-1871) v Praze na niž na něho zejména působil profesor chemie Wilhelm Gintl (1843 Vídeň-1908 Praha). Po ukončení školy roku 1871 stal se asistentem na téže škole u chemika Heinricha Ludwiga Buffa (1828 Siegen-1872 Praha). V roce 1872 byl chemikem v továrně ve Staré Roli u Karlových Varů. Roku 1873 na krátko praktikantem v prubířském závodě ve Vídni, později v tamní mincovně, ale ještě téhož roku se stal asistentem u Friedricha Rochledera (1819-74) na vídeňské universitě, který se věnoval chemickému zkoumání rostlin.
Dne 17. 3. 1875 získal doktorát na univerzitě v Giessenu.
Skraup účastnil se jakožto rezervní důstojník bosenské okupace r. 1878 a byl za to povýšen na nadporučíka a vyznamenán vojenským záslužným křížem1).
Po Rochlerově smrti byl asistentem u prof. Liebena až do r. 1881, kdy se stal profesorem na vídeňské obchodní akademii.
Na jaře roku 1883 se žení se Sophií Trutterovou.
R. 1886 stal se profesorem na technice ve Štýrském Hradci a r. 1887, po smrti chemika Leopolda von Pebala (1826 -1887)2) jeho nástupcem. v roce 1879 se habilitoval na vídeňské technice (chemie přírodních látek, alkaloidy). Roku 1894 byl zvolen rektorem univerzity ve Štyrském Hradci.
Roku 1906 byl povolán na vídeňskou univerzitu jako nástupce Adolfa Liebena (1836-1914).

Skraup je všeobecně a pravem pokládán za nejzvýznamnějšího organického chemika v Rakousko-Uhersku. Již záhy na sebe upozornil vědecký svět svými pracemi, zejména klasickou syntézou chinolinu (1881). Jeho další četné práce se týkají hlavně alkaloidů, pyridinu a jeho derivátů, pak celulózy, škrobů, cukrů atd. Další oblastí jeho zájmu byl vývoj kapilární analýzy, předchůdce papírové chromatografie.
V jeho laboratořích vládla přísnost a přesnost, takže si mohl dovolit experimentovat i se značným objemem zlata3).
Zdenko Skraupovi byla v roce 1886 udělena Liebenova cena a jeho bronzová plaketa umístěna v arkádách vídeňské univerzity.
Pohřben na vídeňském Zentralfriedhof [5,20-25]

-----------------------------
1)Při audienci u císaře ho tento oslovil: "Pane nadporučíku, Vám to tažení udělalo dobře, vypadáte výborně". Skraup pohotově odpověděl: "Ano Vaše Veličenstvo, to mi říkají všichni moji dobří přátelé".
2)Zavražděn vlastním sluhou. Nic nového pro architekty. Rodinu Frank Lloyd Wrighta vyvraždil rovněž jeho sluha.
3)Z jeho života se dochovaly zajímavé epizody. Pro dělení kyseliny cincholoiponové (3-karboxy-4-piperidyloctové) si profesor vypůjčil 0,5 kg zlata, které po skončení práce se spolupracovníky regeneroval a mincovnímu úřadu vrátil.
Když ve Štýrském Hradci skupina mladíků ošklivě znečistila sochu zakladatele městského parku inkoustem, Skraup s asistenty několik dní omýval sochu roztokem kyanidu draselného. Ve městě koloval bonmot, že Graz je nejvzněšenější město v Rakousku, když jako čističe angažuje dvorního radu (Skraupa) a významné vědce.

Karl Skraup (1851 - 1909)

Také mladší bratr Jana Zdenka a druhý syn Jana Nep. Škroupa vynikl. Je to Karl Skraup, narozený 7. 11. 1851 v Praze. V letech 1884 - 5 režisér německého Stavovského divadla a divadelní kritik "Deutsches Abendblattu", pak herec a dramaturg různých německých jevišť. Kromě veseloher a činoher napsal i teoretická díla o divadle. Vyučoval deklamaci na konservatoři (1886-93), kde marně navrhoval rozdělení žáků tohoto předmětu podle národnosti, zřízení samostatného oddělení dram. aj. (1889). Působil pak u říšskoněmeckých divadel, nakonec ředitel městského divadla v Erfurtu (od 1903). V Erfurtu také zemřel 14. 3. 1909.
Autor několika německy psaných prací o deklamaci, mimice ap.

SYNOVÉ DOMINIKA ŠKROUPA (pokračování)

Ignác Škroup ( 1807 - 1889 )

Narodil se 1. května 1807 v Osicích. Tento syn pomáhal otci jako podučitel a od r. 1830, tj. po otcově smrti, se stal jeho nástupcem, "vzorným učitelem" školy osické až do r. 1860. Teprve po třicetiletém působení v rodišti přešel na školu v Rohovládové Bělé (SZ od Bohdanče) a později do Nechanic (mezi N. Bydžovem a H.Králové). V Osicích naučil všechny sedláky ovládat hudební nástroje a sestavil z nich kapelu. Zdařilý pokus opakoval i v Nechanicích. Zemřel 18. února 1889 ve stáří dvaaosmdesáti let, jako řídící učitel v Nechanicích. Tam je také pohřben na starém hřbitově, nyní Štossovy sady.

[Na začátek stránky]