|
Hrad Valdek
Poloha hradu |
|
Hrad Valdek leží ve vojenském prostoru Jince, ale návštěva hradu se toleruje. Z Komárova okolo hájovny v Nerežíně na přímočarou stoupající vojenskou silnici, která nás na svém nejvyšším bodě přivede k vojenskému sídlišti, v architektuře poplatném 50-tým létům a k myslivně, kde se dá zaparkovat.
|
Hradní věž Valdeka |
Historie
Valdek založili ve druhé polovině 13. století Zajícové z větve mocného rodu Buziců. Hrad se poprvé připomíná roku 1263 v přídomku Oldřicha Zajíce z Valdeka. Na ochranu svého majetku postavili Zajícové z Valdeka dva významné hrady. Mladší z nich - Žebrák, postavený po r. 1280, ovládal důležitou mezinárodní komunikaci vedoucí z Prahy přes Plzeň do Norimberka a Řezna. Starší z hradů a podstatně
rozsáhlejší Valdek se stal rodinným sídlem Zajíců. Byl postaven u cesty, vedoucí z Hořovic brdskými lesy do Příbrami. Jméno hradu Wald-eck vykládá Profous jako "v lesním rohu". Lepší výklad by snad byl na "lesním výběžku", neboť hrad Valdek byl vybudován na ostrožně, vybíhající z hřebenu hory Berance do údolí Červeného potoka. Stalo se tak nejpozději v 50. letech 13. století.
Oldřich Zajíc i jeho potomci zastávali za posledních Přemyslovců i za Jana Lucemburského nejvyšší zemské úřady. Oldřichův syn Zbyslav z Třebouně byl nejvyšším komořím, nejznámějším příslušníkem rodu byl však Oldřichův vnuk Vilém Zajíc z Valdeka. Za domácích válek po nástupu Lucemburků na český trůn stál při královně Elišce, od krále získal podkomořský úřad a roku 1317 mu na nějakou dobu byla svěřena výchova malého kralevice Václava, pozdějšího císaře Karla IV. Za Vilémových synů však význam rodu poklesl a někdy kolem roku 1340 získal hrad Běškovcové z Běškova, kteří zde byli roku 1346 obléháni Děpoltem z Rýzmberka.
Další osudy hradu jsou neznámé, znovu se vynořuje až počátkem 15. století kdy byl majetkem krále Václava IV. Ten jej zastavil Janu z Lestkova, jednomu z obránců Karlštejna před husity roku 1422. Po Janově smrti hrad často měnil nepříliš movité majitele a jeho význam stále upadal. Roku 1509 dostal Kunata Pešík z Komárova od krále Vladislava svolení vyplatit hrad ze zástavy a držet jej v dědičném vlastnictví. Za jeho potomků hrad upadal stále více a při prodeji zabaveného majetku Václava Pešíka z Komárova roku 1623 je poprvé uváděný jako "zámek v lese pustý Valdek řečený". Valdecké zboží bylo připojeno k hořovickému panství jehož osudy nadále sdílelo. Postupně prošlo rukama Bořitů z Martinic, Bruntálských z Vrbna a knížat z Hanau, posledním majitelem byl kníže Heinrich von Hanau hrabě von Schaumburg.
|
Popis
Byl to typický hrad klasické gotiky a patří mezi nejsložitější hrady sasko-hessenského typu s okrouhlou obrannou věží
stojící volně za hradební zdí. Na severní straně vlastního hradu bylo značně rozsáhlé předhradí, do něhož se vstupovalo ze severu. Jeho opevnění tvořily příkopy a valy na severní a zčásti i na západní straně. Valy byly patrně ještě zvýšeny dřevěnou palisádou. Svahy valu a stěna čelního příkopu byly zpevněny zdivem z kamenů kladených nasucho.
Z předhradí se vstupovalo do vlastního hradu po dřevěném mostě, jehož poslední část byla padací. Most vedl přes hluboký
příkop vylámaný ve skále a na východní straně uzavřený hradbou. Na západní straně chránil hrad příkop navazující
na západní část valu v předhradí. Do prvního hradního nádvoří se vstupovalo branou v severovýchodním rohu hradu s brankou
pro pěší. Vlevo za branou, hned u hradební zdi, byla studna. Nádvoří v podobě nepravidelného obdélníka bylo obehnáno
hradbou, kde byly hospodářské budovy. U jižní hradební zdi stálo dvoupatrové stavení se stájemi a místnostmi pro čeleď.
Severní palác (a)
měl v přízemí dvě místnosti s trámovými stropy. Patro mělo vstup jenom z nádvoří a bylo určeno k obranným účelům. Jeho západní a východní stranu tvořily hradby, dosud zachované.
Jižní palác (b)
Na jižní straně nádvoří, na konci ostrohu, byl druhý, hlavní palác o rozměrech cca 23x13 metrů, jehož vnitřní zeď je dnes zřícená. Měl čtyři podlaží z trámových stropů, v přízemí a v prvním patře byly tři komory, v druhém patře velký sál s krbem. V prvním patře byla pavlač.
Je to tedy první případ sálové stavby s dvorní pavlačí u nás. K bočním zdem nádvoří byla přistavěna ještě
postranní křídla, z nichž se dochovala jenom část východního křídla s věží.
Věž (c)
Do vnitřního hradu byl vstup možný jenom brankou pro pěší vpravo od hlavní brány. Branka vedla do malého nádvoří,
sevřeného na levé straně zdí a mohutnou okrouhlou věží, dosud 18 m vysokou, o průměru 10 m, se zdmi 3,6 m silnými. Věž
měla čtyři patra a byla přístupná pouze z ochozu přilehlé hradby po pavlači gotickým portálkem na jižní straně věže ve výši třetího patra. Pravou stranu nádvoří tvořila hradební zeď. Na západní straně nádvoří (proti brance) byla mohutná zeď severního paláce. Do vnitřního nádvoří se vstupovalo jenom úzkým průchodem mezi severním palácem a věží. Vnitřní hradní nádvoří mělo půdorys téměř pravidelného obdélníka.
|
|
Rozhled
Daleké výhledy z Valdeka jsou dány směry údolí Červeného potoka. K severu je to pohled na Komárov přes Zástalskou vodní nádrž pod zalesněnou Jedovou horou (537 m). Směrem jižním pak pohled přes lesní komplex k nejvyšší hoře Brdského pohoří - Toku (865 m).
|
Pověst
Pověsti o Bílé paní hovoří o dceři pana Zajíce z Valdeka, prvního majitele hradu. Jmenovala se Zdeňka a prý vytrvale odmítala nápadníky. Otec vážně onemocněl a rodoví lékaři, pravidelně sem dojíždějící, si tentokrát nevěděli rady. Ale objevil se mladý ranhojič, znalý tajné medicíny a bylinek a pomohl nemocnému šlechtici. Krásná dcera se do mladého ranhojiče zamilovala, odjela s ním do Prahy a tam se o něco později vydal i její otec. Ten však náhodně při veřejné popravě zločince poznal v nápadníkovi dcery samého kata, chystajícího si nasadit kápi a vykonat ortel. Odmítl dát dceru nečistému katu a tak ze svatby sešlo.
Po návratu na Valdek se však znovu roznemohl a zemřel. Krásnou Zdeňku do měsíce nalezli mrtvou v lesích pod hřebenem. Její duše nedošla pokoje, a tak byla vídána na hradě, později i na místě nálezu těla (označeného křížem), i v hlubokých lesích. Na hradě samém se zjevovala ve výklenku, měnila se v mlhu, plakala pod hradbami s malou rakví a mrtvým dítětem na rukou. Radí zoufalcům, pomáhá chudobným a potřebným. Zlé duše vytrvale trestá. Vysvobodit ji mohl jen ryšavý kněz z kláštera ve Svaté Dobrotivé. Posmrtná existence půvabné Zdeňky nepatří jen historii. Zjevení bylo zaznamenáno prý i v nedávno.
Na hradě jsou prý i ukryté poklady. Leží prý v zasypaném sklepení, v bývalé chodbě tvaru písmene S. Nalézt jej může jen dítě kněze (?), zvláštním způsobem narozené. Je zvláštní, že i vysvobození Bílé paní je možné jen za pomoci kněze.
Mácha a Valdek
Karel Hynek Mácha, obdivovatel starých českých hradů, se zaobýval myšlenkou napsat románovou tetralogii, ve které by vystupovaly některé české hrady, konkrétně Křivoklát, Valdek, Vyšehrad a Karlštejn. Spojujícím prvkem všech čtyř částí měla být postava kata krále Václava IV.
Je zajímavé, že Mácha k nejvýznamnějším českým hradům přiřadil právě Valdek. Tento hrad měl prý Mácha ve velké oblibě, a to takové, že ho navštěvoval i v zimě.
Román Valdek nebyl dopsán a tak pouze naznačíme děj, jak ho Mácha načrtnul ve svých poznámkách. Děj se měl odehrávat v prvních letech 15. století, v období sporů krále Václava IV. s bratrem Zikmundem a jemu stranící panskou jednotou. Král Václav se znovu dostává do zajetí a království postihuje období dlouhých zmatků. Z nich těží Valdecký, pán na hradě Valdeku, který se stal obávaným loupeživým rytířem. Na hradě Valdeku vězní dva velmože a příbuzní se je vydávají osvobodit. Mezitím se král Václav IV. dostane z vídeňského vězení a poražení zločinci z Valdeka končí pod katovým mečem.
|
|
