|
Karel Hašler se narodil 31.10.1879 na Zlíchově v domě č. 242/33, vyučil se rukavičkářem a už jako učeň vystupoval v místním ochotnickém divadle. Ve svých osmnácti letech utekl ke kočovnému divadlu. v roce 1897 debutoval na prknech smíchovské Arény, dostal se do Národního divadla v Brně, v sezoně 1902-1903 byl členem Zemského divadla v Lublani a od roku 1903 Národního divadla v Praze, poprvé jako Jan Roháč z Dubé v Jiráskově hře "Jan Žižka". Vedle charakterních rolí se uplatňoval především tam, kde měl příležitost zpívat.
V roce 1906 u nakladatele Mojmíra Urbánka vyšel první sešit jeho "Staropražských písniček". V té době se začal věnovat kabaretním výstupům, nejprve v restauraci "U slona" (Baj-kaj-lai od r. 1908 ), na Perštýně "U medvídků" a v roce 1910 založil český kabaret v Lucerně, kde nějaký čas působil také jako režisér. Zde byly po prvé scénicky provedeny Staropražské písničky. Od roku 1915 pak řediteloval dalšímu pražského kabaretu Rokoko, s kterým v letech první světové války podnikal "národně povzbudivé" zájezdy po českých zemích a zavítal s ním i na Slovensko. Od té doby se také datuje jeho dlouholetá spolupráce s Johnem Gollwellem (Janem Borůvkou), který Hašlera provázel na klavír a upravoval jeho skladby pro tisk (Hašler byl totiž v hudbě samouk). V roce 1916 byl kvůli zmeškanému představení z Národního divadla propuštěn.
Po vzniku ČSR otvírá Hašler 1. listopadu 1918 v Lucerně "Hašlerův kabaret", který provozuje do r. 1923. Potom vystupuje v karlínském Varieté a Rokoku, krátce i v pražském Divadle na Vinohradech. Ve svých kupletech si v té době začal brát na mušku (stejným způsobem jako dříve Rakousko) i novou politickou garnituru.
Hašler se od počátku třicátých let objevoval také ve zvukových filmech: poprvé zpíval své písně ve zvukovém prologu k filmu Tonka Šibenice z roku 1930, naposledy se pak na plátně objevil v roli rady Burdycha ve filmu Pantáta Bezoušek v roce 1941. Snad nejznámější z filmů, v nichž hrál, bylo vlastenecké drama Písničkář z roku 1932, kde také zazněla v jeho podání mimo další skladby oblíbená Česká písnička. Hrál celkem ve 30 filmech, na dalších spolupracoval jako autor hudby, textů písní či scénáře, případně jako umělecký poradce či vedoucí výroby.
Politické postoje ho přiváděly do častých konfliktů s represními orgány všech režimů, které zažil: rakousko-uherského, prvorepublikového, i protektorátního. Tyto postoje byly také příčinou jeho zatčení gestapem. I když po prvním zatčení ještě vyvázl, podruhé už neunikl a byl umučen v koncentračním táboře Mauthausen u rakouského Lince 22. prosince 1941.
Z díla:
Písničky:
Filmy:
České hrady a zámky (1914)
Ahasvér (1915)
Janošík (1919)
Cikán Jura (1922)
Falešná kočička (1926)
Batalion (1927)
Varhaník u sv. Víta (1929)
Písničkář (1932)
Srdce za písničku (1933)
Jindra, hraběnka Ostrovínová (1933)
Za ranních červánků (1934)
Král ulice (1935)
Ať žije nebožtík (1935)
Jedenácté přikázání (1935)
Vzdušné torpédo 48 (1936)
Jarní písnička (1937)
Roztomilý člověk (1941)
Za tichých nocí (1941)
Pantáta Bezoušek (1941)
aj.
Operety:
Flašinetářova schovanka (1932)
Dcera druhé roty (1938)
Americký hotel (1939)
|