Spořilov: Stromy a keře

Bříza1) bradavičnatá [obecná, bílá] - Betula2) verrucosa [alba] Ehrh. [L.]



Bříza na Severozápadní V. - pohled do koruny stromu (+12.11.2010)
Po skácení nejvyšší břízy v Severozápadní V. se stala nejvyšší spořilovskou břízou ta v Severní VII. (bohužel kolem stromu je jiná zeleň, omezující pohled)
Bříza bradavičnatá je celoevropská dřevina zasahující od Atlantiku daleko do Sibiře a od nížin do hor. V Rusku a Polsku jsou obrovské porosty březových monokultur, stejně jako u nás smrčin. Je to poslední strom, se kterým se při cestě na sever setkáme.
Na Spořilově je několik starých a mohutných bříz. K největším patří bříza v Severozápadní V. Na druhé straně jsou na Spořilově místa, kde se bříze nedaří a od vršku usychá. Např. v parku nad kostelem už muselo být několik uhynulých bříz poraženo.

Habitus:
Strom může být až 30 m vysoký, avšak o tloušťce kmene nejvýše 60-70 cm. Má vejčitou korunu a s převislý konec větví.
Kůra je na štíhlém kmeni a silnějších větvích bílá, která se snadno v papírovitých proužcích slupuje. Na mladších větvích je kůra červenohnědá. Kůra v mládí bílá a hladká se ve stáří mění na tmavou, hluboce rozpraskanou černá borku Mladé větve jsou prutovité, nejčastěji přímé, řidčeji převislé, s bělavými voskovými bradavkami, postranní větévky často zkrácené, šedohnědé. Nenáročná na půdu i ovzduší, ale nemá ráda přesazování. Používá se na zazelenění hlušin a úhorů.
Kořeny
Kořenový systém je mělký, ale silně rozvětvený a daleko sahající. Břízu dobře upevňuje v půdě. Její kořeny se přizpůsobují rozmanitému podkladu a udrží ji i na skalách či budovách. Na mělkých půdách bývají silnější kořeny na povrchu zčásti viditelné. Kořeny žijí v symbióze s houbami, které bříze v chudých půdách dodávají potřebný dusík.

Proč má bříza bílou kůru:
Kůra břízy obsahuje ve značném množství bílý pigment tzv. betulin, někdy nazývaný březový kafr. Proč, to se dosud nepodařilo zjistit.
Betulin se získává z březové kůry extrakcí chloroformem za varu. Je to bílý, krystalický, vodou nerozpustný prášek o bodu tání 256 - 257°C. Chemicky jde o triterpenický dvojsytný nenasycený alkohol:


Betulin

Betulin má antiflogistické (protizánětlivé, hojivé a bolest tišící) účinky. Jeho deriváty jsou již více než deset let testovány na cytotoxickou a též anti-HIV aktivitu.

Listy:
Listy střídavé s dlouhými řapíky a kosočtverečnými nebo trojhranně vejčitými, po kraji dvakráte ostře pilovitými čepelemi. V mládí bývají listy potaženy lepkavým povlakem, který zabraňuje přílišnému vypařování vody a vyzařování tepla.


Listy a plody

Květy a plody:
Kvete současně s rašením listů v březnu až dubnu. Jednodomé, různopohlavné květy rostou v jehnědách. U prašných jehněd vyrůstají v úžlabí podpůrné šupiny tři kvítky, každý se dvěma tyčinkami. Samičí kvítky jsou bez okvětí, mají jen pestík s dlouhými nitkovitými bliznami a nezřetelným semeníkem. Drobounké, neúhledné, jednodomé kvítky, objevující se poprvé na stromech 15-25 letých, jsou směstnány do válcovitých jehněd.

Jehnědy břízy v parku nad kostelem

Bříza má jehnědy dvojího druhu:
  • Jehnědy prašníkové se vyvíjejí na "loňských" letorostech po 2 - 3 na koncích větviček už na podzim v podobě zelených, později hnědých, 1cm dlouhých válečků. Po přezimování se počnou záhy z jara, někdy už koncem března prodlužovat tak, že jejich šupiny, dosud těsně k sobě přiložené, se od sebe oddalují a mezi nimi se objeví prášníky. Prodlužují se na délku až 7 cm. Složení jehněd: na hlavní, tenké, dolů visící ose sedí četné stopkaté, šupinovité listeny. V paždí každého listenu sedí tři kvítky velice jednoduché se dvěma tyčinkami, jejichž nitky jsou nahoře rozpolcený a prášníkové pytlíčky od sebe odděleny tak, že se zdá, jako by v každém kvítku byly tyčinky čtyři a tudíž v paždí každého listenu celkem tyčinek 12. Při poklepání na větvičku jehnědy silně práší pyl. Protože opylení zprostředkuje vítr, je dost malá pravděpodobnost, že se pyl dostane větrem na správné místo a proto je ho potřeba vytvořit velké množství.
  • Jehnědy pestíkové se vyvinují až na "letošních" bočných krátkých větvičkách, tj. až na jaře, jsou mnohem štíhlejší než jehnědy prašníkové, jen asi 2 cm dlouhé, zelené. V paždích jejich šupinovitých, 3 laločných listenů, které se po odkvetení zvětšují tak, že původní štíhlé jehnědy mění se později ve válcovité, dlouhé šištice, jsou uložena semena asi 2 mm velká s průsvitnými křídly.

Alergie na pyl břízy
Zhruba desetina naší populace je na pyl z břízy alergická. Bříza patří mezi větrosprašné rostliny a její pyl je z dřevin nejvýznamnějším původcem alergií. Pyl se přenáší se na velké vzdálenosti, a tak lidé mohou reagovat alergicky i na pyl těch bříz, které v jejich blízkosti přímo nerostou.
Alergie se projevuje záněty spojivek, rýmou, ekzémy a průduškovým astmatem. Léčí se antihistaminiky.

Semena
Plody jsou v rozpadavém, válcovitém, šišticovitém, plodenství. Jsou to nažky se dvěma ouškatými, průhlednými křídly, širšími než vlastní semeno. Zrají v červenci až srpnu a rozlétají se do širokého okolí. Semena břízy často nalezneme ještě na sněhové pokrývce. Díky snadnému šíření semen je bříza jednou z nejhojnějších tzv. náletových dřevin.


Plody (tmavší) a trojcípé listeny (světlejší)


Detail listenu a semena

Obsahové látky a použití v léčitelství
Účinnými látkami jsou hlavně saponiny a silice, jejichž množství kolísá podle stáří listů od 0,05-0,5 % (pupeny mají 4-5 % silice), flavonové glykosidy (asi 2 %), pryskyřice a třísloviny (5-9 %), vitamín C, karoteny, minerální látky a antibiotícky účinné fytoncidy.
Působí zvýšené vylučování moči, aniž dráždí ledviny. Mají též slabě dezinfekční účinek. Diuretický efekt je hlavně vyvolán přítomností saponinů, ale také se na něm značnou měrou podílejí silice. Starší listy mají účinek mnohem slabší, poněvadž obsahových látek je v nich méně. Sušený list bývá součástí diuretických čajů.

Dřevo
Má bílé, středně tvrdé, tuhé, pevné a pružné, ale málo trvanlivé dřevo. Na dekorativní dýhy se zpracovávalo dřevo z dolní části kmene a pařezů na tzv. kořenice. Z březového dřeva se zhotovovala řada užitečných předmětů. Z větviček se vyráběla košťata, a protože březové dřevo je velice výhřevné, používali ho staří hutníci při tavení kovů a rud ,když nebylo uhlí ještě známé. Na březovou kůru se též psalo.
Míza z břízy se jako "březová voda" se používala jako nápoj pastevců. V Rusku se z ní vyrábí sirup. Používala se také jako prostředek pro povzbuzení růstu vlasů.

1) České slovo bříza pochází od staroslovanského bréza a tento kmen se vyskytuje i v jiných řečech slov., na př. v ruštině berjoza, polsky brzoza, chorvatsky brezica atd. Srovnej staroindické bhurja = bříza.
2) Tak zvali břízu již staří Římané.



[Na začátek stránky]