Průvodce Praha: Spořilov: Dřeviny: Jehličnany

  Cedr atlaský (atlantský) - Cedrus atlantica MANETTI


  Cedr atlantský z Jihovýchodní VI.

Cedr atlaský má na Spořilově zastoupení hned několika exempláři. Plodný je zatím jen jeden, a to v Jihovýchodní VI. Menší stromy najdeme např. v Jihovýchodní III a Severní IV. Jinak v Praze a okolí není cedr zas tak velkou vzácností. Z velkých cedrů je ke Spořilovu nejblíže cedr ve Vysočanech, který má výšku 14m. Velký strom je také na Hradčanech, menší v zahradách pražského hradu. Většina Pražanů pak bude jistě znát všenorský cedr, který je dobře vidět z vlaku na trati do Berouna a libanonský cedr v Černošicích.
Cedr atlaský - na rozdíl od velmi podobného cedru libanonského - jak už jméno napovídá, pochází z pohoří Atlas v severní Africe, kde ho najdeme v Alžíru a ve východním Maroku ve výši 1350 až 2000 m nad mořem. K nám se dostal až v 19. stol. Je nejotužilejší ze všech cedrů a roste také ze všech nejrychleji. Příčinou větší mrazuvzdornosti je snad vosková vrstva, která pokrývá jehlice a která jim vedle krásného stříbřitého vzhledu poskytuje i ochranu při větších výkyvech teploty.
Cedr je statný, na rozdíl od příbuzného modřínu (na modřín ho lze roubovat) neopadavý, pomalu rostoucí strom, který dorůstá výšky 20 – 40 m (v domácím prostředí až 50 m), se šupinatou, podélně rozpraskanou a tmavou borkou. Má poměrně řídkou korunu s větvemi směřujícími vzhůru. Mladé stromy mají kuželovitý, poněkud neuspořádaný habitus, staré jsou široce rozložité.
Jehlice jsou 3boké, až 25 mm dlouhé, tuhé, špičaté, modravě zelené až stříbřitě šedé, ve svazečcích až po 40. Na průřezu mají jehlice stejnou výšku jako šířku.
Stojaté šišky jsou kulovitě vejčité, 5–7×4 cm velké. Zůstávají na stromě a dozrávají až na jaře třetího roku. Potom se rozpadají a na stromě zůstane jen jejich dřík.
Cedr kvete na podzim v září až říjnu, na stejném stromě květy samčí i samičí. Samčí květy jsou jehnědovité, 3–6 cm dlouhé, žlutavé nebo narůžovělé, složené s četných tyčinek. Samičí květy jsou v malých, do 1 cm dlouhých šišticích, světle zelené nebo načervenalé. Oboje rostou směrem vzhůru.
Dožívá se přes 1000 let (nejvyšší prokázaný věk je 1114 let - strom Ambar Katreni).

  Šišky spořilovského cedru


Poznámky:
Slovo cedr (cedrus, od řeckého κεδρος - kedros, je odvozeno od kmene κεω = pálím, neboť se dřevo používalo při vykuřování) je starobylé a strom se jím označoval už za starých Řeků a Římanů. Z cedru se získává olej vhodný do koupele a k inhalacím.
Cedr má v dějinách lidstva významné místo, neboť jeho dřeva se využívalo už od starověku, především ke stavbám, ale i k výrobě nábytku.
Cedrové dřevo má žlutohnědé jádro a červenavě bílou běl. Je neobyčejně trvanlivé, odolné vůči hnilobě a hmyzu. O veliké trvanlivosti svědčí nejlépe okolnost, že cedrové trámy Apollonova chrámu v Athénách byly ještě po 2000 letech nalezeny zcela zachovalé. Stejně tak cedrový nábytek v Tutanchamonově hrobce.
Poněvadž cedrové dřevo díky eterickým olejům příjemně voní, zvláště na čerstvém řezu, pálili ho za starověku při obětech a také se s ním vykuřovalo.
Na své užitkové vlastnosti však cedr málem doplatil. Obrovské cedrové háje v Libanonu byly už v předkristových dobách intenzivně káceny na stavbu lodí a stropů chrámů. Pro své stavby je zde nechal kácet sumerský Gilgameš i izraelský Šalomoun a dnes už zbylo jen několik set přísně chráněných stromů u Beššary. Tyto stromy mají vysoké stáří, odhaduje se až 2000 let, obvod 12-16 m. Libanon si jich cení tak, že má cedr i na své státní vlajce.


Ale cedry nebyly ohrožovány jen v dávné minulosti. Známý český cestovatel Alois Musil ve své knize Cedry na Libanonu nechá jednoho z hrdinů líčit osudy libanonských cedrů ještě v 19. století.




Na obrázku je obálka Musilovy knihy od "Spořilováka" L.A.Salače. Obsahem knihy jsou dobrodružství arabského lékaře a jeho ženy, kteří v libanonských horách svádějí boj za osvobození svých přátel. Příběh, který na pozadí dobrodružné zápletky seznamuje s prostředím a společenskými poměry v Libanonu a v okolním arabském světě vůbec.

A když už jsme u historie, ještě přidáme text o cedrech z knížky Františka Šoffra "Palestina" z roku 1858.
   V následující ukázce popisuje průvodce, který doprovázel lékaře na útěku před pronásledovateli, osudy cedrových porostů v Libanonu:

"Chodíb1 a jeho okolí by mohly být pokryty cedrovými lesy, kdyby nebylo pastýřů a uhlířů. Kozy hubí kdejaký cedrový stromek. Ukusují vršky, jemné větvičky nebo ohlodávají kůru. Které stromky se uchrání od záhuby a vyrostou, zahynou lakotou uhlířů. Rozdělají u jejich kmenů oheň, kmen se propálí, strom spadne, a jakmile uschne, rozsekají jej a pálí z něho dřevěné uhlí."
Pracně sestupovali do hlubokého údolí Kadíši, jehož pravý břeh je skoro úplně porostlý cedry.
"Tady před námi na výběžcích Chodíbu se uchovala největší skupina cedrů. Je jich více než čtyři sta. Mnohé jsou obrovské." "A jak to, že je dosud uhlíři nezničili?" divil se lékař. "Naše vláda je dala ohradit zdí, vybudovala pod nimi kapličku a domek pro mnicha, který je hlídá. Vždyť o libanonských cedrech je velmi často zmínka v našem Písmu svatém, proto křesťané, a nejen my maronité, ale i jiní, putujeme do Libanonu, navštěvujeme cedry a vzpomínáme si na veliké proroky a krále, kteří opěvují libanonské cedry. Naše učení praví, že i náš Spasitel umřel na kříži z cedrového dřeva. Posvátnost místa a ochrana libanonské vlády brzdí lačnost našich i cizích lidí, kteří by nejraději skáceli poslední stromek, rozřezali a zhotovili z něho památky, které by poutníci draho zaplatili. Vždyť nikde na světě nerostou takové cedry jako na Libanonu."

--------------------
1) Nejvyšší hory libanonské a syrské vůbec jsou Timarún (3212 m) a Dhor el Chodíb (3066 m), která pne se nad prosIulým háječkem cedrovým, položeným ve výši (1925 m) jv. od Tripoli (Tarabulus). R. 1875 skládal se háj ještě ze 377 kmenů, z nich 5 mělo objem 10 m a více. Jsou to zbytky kdysi rozsáhlého lesa, který poskytoval Foiničanům výborné dříví ke stavbě lodí.

Starý libanonský cedr

A na závěr ještě exkurse do starých pražských čtvrtí západně od Spořilova, kde se také můžeme setkat s cedry, dokonce staršími a většími, než máme na Spořilově.
Navštívíme
Lhotku a Braník.



[Na začátek stránky]