Průvodce Praha: Spořilov: Dřeviny: Jehličnany

Gilgameš a jeho boj se strážcem libanonských cedrů Chuvavou


  Hliněná maska Chuvavy


   Gilgameš se lvem

Bohatství cedrů na Libanonu odjakživa lákalo všechny stavitele jako zdroj výborného konstrukčního materiálu. Byl jím i vládce sumerského Uruku Gilgameš. O jeho kácení cedrů na Libanonu pojednává nejstarší sumerský epos, psaný klínovým písmem na hliněných tabulkách.
Epos o Gilgamešovi byl původně napsán na 12 tabulkách. Mezi hlavní naleziště jejich opisů patří Ur, Sippar, Iščálí a Ninive. Epos představuje zhruba 3000 veršů. Vznikl zřejmě ve starobabylónském období (počátek 2.tis. př.n.l.).
Gilgameš byl syn uruckého krále Lugulbandy a bohyně Ninsun. Bůh nebes Šamaš mu dal krásu a bůh bouřky ho obdařil statečností. Stal se vládcem Uruku v období jeho první dynastie (cca. 2600 př.n.l.). Podle sumerského seznamu králů trvalo jeho panování 126 let.
V sumerských textech je hrdina znám jako Bilgames (výhonek stromu mésu - t. j. strom života). A akkadské literatuře již nese jméno Gilgameš. Epos vedle boje o cedry na Libanonu líčí Gilgamešově hledání nesmrtelnosti.

Gilgamešovým nejslavnějším činem byla stavba hradeb kolem Uruku. Jejich zbytky byly při archeologických vykopávkách u města Varku v Iráku skutečně nalezeny. Hradby kdysi obepínaly celé staré sumerské město v délce devět kilometrů.
Tento developerský počin však nebyl při starověkých technických možnostech žádnou maličkostí. Aby byly hradby postaveny ještě za Gilgamešova života, musel zmobilizovat všechny obyvatele Uruku, včetně dětí, aby na hradbách pracovali ve dne i v noci. To se pochopitelně obyvatelům Uruku nelíbilo. Odporovat samému Gilgamešovi se však báli, a tak žádali nápravu od uruckých božstev. Žádost byla vyslyšena a bohy byl stvořen ještě silnější hrdina - Enkidu, který měl za úkol Gilgameše přemoci a tak uruckým ulevit.
Enkidu byl pak spíše podoben zvířeti než lidem a mezi zvěří zpočátku také žil. Jenže Gilgameš se o Enkidovi dověděl a poslal za ním ženu Šamchatu, která ho natolik zkultivovala, že mohl mezi lidi a nakonec se spřátelil i s Gilgamešem.
Gilgameš k dokončení hradeb potřebuje dřevo na vstupní brány. K tomu se nejlépe hodí dřevo libanonských cedrů, ale na Libanonu sídlí lesní démon Chuvava (Humbaba), strážce tamnějšího cedrového lesa. Jde o personifikaci sil a překážek, se kterými byla těžba spojena. Gilgameš se tedy vydává s Enkidem Chuvavu zabít, lesy vykácet a stavební dříví dopravit do Uruku. Chuvava se brání, upře na Gilgameše pohled smrti a sedm blesků hrůzy. Nic z toho však těžaře neohrozí. Gilgameš v zápase přitiskne Chuvavu k zemi. Ten prosí o milost, ale Enkidu před udělením milosti varuje a uřízne Chuvavovi hlavu.
Pak už nic nebrání, aby pokáceli cedrový les a kmeny, svázané do vorů, po Eufratu převezli do Uruku na Gilgamešovy stavby.

Po návratu do Uruku se však před Gilgamešem vynoří nečekaná překážka. Zamiluje se do něj bohyně Ištar. Gilgameš ji odmítne a za trest je napaden nebeským býkem. S Enkidem sice býka přemohou a zabijí, ale Enkidu urazí bohyni, přivolá tak její kletbu a umírá. Gilgameš se nemůže smířit s jeho ztrátou a opouští své dílo, aby našel tajemství věčného života. Vydá se za jediným nesmrtelným člověkem Utanapištimem (Noe), který přežil potopu světa a žádá ho o radu. I když ji dostane, nesmrtelnost nezíská, protože nedokáže bdít šest dní a sedm nocí. Ani vylovení tajemné rostliny věčného života z mořského dna mu nepomůže, neboť mu ji v nestřežené chvíli spolkne had. Zbývá mu návrat do Uruku. Tam nalézá útěchu pohledem na vlastní dílo - pevné městské hradby. Uvědomuje si, že pokud hradby budou stát a sloužit, tento čin mu umožní překročit meze své smrti.



[Na začátek stránky]