Spořilov

Bobkovišeň lékařská - Prunus laurocerasus ROEM.



Prunus laurocerasus je naopadavý keř z rodu Prunus, který má cca 450, většinou opadavých druhů. Je to nízký keř až malý strom do 6 m. Roste v horských lesích jihozápadní Francie, Španělska, Portugalska, Azorských ostrovů a na druhé straně na východním pobřeží Středozemního moře, kolem Černého moře a odtud až ke Kavkazu. U nás se pěstuje od 16. století (do Vídně ji přivezl botanik Clusius z Cařihradu r. 1574 a odtud už to byl krůček do Prahy, ale Mathioli ji r. 1561 ještě nezná) .
Listy jsou celokrajné, 5 - 25 cm dlouhé, svrchu tmavě zelené a lesklé, přezimující, kožovité, s řapíky 5 - 10 mm dlouhými. Velikost listů závisí na tom, odkud keře pocházejí. Největší jsou od Kavkazu, z Balkánu a západního Středomoří jsou menší. Bílé květy poměrně drobné, 8 mm v průměru, sestavené v lysých 5 -12 cm dlouhých hroznech. Plody asi 8 mm velké, vejčité, tmavopurpurové až černé peckovice. Jsou jedovat é a v lékařství se z nich připravovala Aqua laurocerasi.
Na Spořilově poměrně hojně vysazovaná. Nejlépe se jí daří v mírně kyselé půdě a v polostínu. Na podzim často remontuje, tj. kvete znovu.




Jedovatost způsobuje především obsah amygdalinu. Dále obsahuje glykosidy, enzymy, třísloviny a jiné látky. Největší obsah jedovatých látek v rostlině v červenci a v srpnu.
V lékařství se používala od 16. stol. Aqua laurocerasi mj. zmírňuje pocit hladu a léčí astma. Ale vzhledem k tomu, že je to v podstatě roztok kyanovodíku nejisté koncentrace, bylo velmi nebezpečné tyto léky užívat. Císaři Nerovi se připisovalo, že používal odvar z bobkovišně k otrávení studní svých nepřátel. To je ovšem vzhledem k získané koncentraci roztoku velmi nepravděpodobné.

Perlička: Rozdrcené listy v uzavřené nádobce používali sběratelé motýlů k jejich zabíjení.


Květy bobkovišně


 



[Na začátek stránky]