Průvodce Praha: Spořilov: Dřeviny

  Topol vlašský - Populus nigra 'italica' [var. pyramidalis] L.
  Alej topolů vlašských na Boční II., foto 2.9.2007 V. Štěpánek (po kliknutím na obrázek se otevře pohled do Boční II. v opačném směru a v zimním období)


Úvod
Oblíbený rychle rostoucí alejový strom použil na Spořilově ing. P. Sinkule k osázení obou Bočních ulic. Ulice Boční I, je užší než Boční II. a topoly jsou v dělícím pasu vysazeny jen jednou řadou. V širší Boční II. byly topoly vysazeny ve středním pásu mezi vozovkam ve dvou paralelních řadách i. Od doby výsadby však uplynulo už 80 let, a tak všechny vysazené topoly jsou už na konci své životnosti a silně prosychají.

  Letecký pohled na řídnoucí alej v Boční I.

Snahou spořilovského zahradníka Jana Fischera je zachovat původní Sinkuleho kompoziční záměr a stromy se zmlazují ořezem uschlých větví nebo ty zcela odumřelé či nebezpečné se nahrazují novými. I tak je např. v ulici Boční I. topolová alej už silně prořídlá. Jan Fischer však upozorňuje na jeden zásadní negativní faktor, ovlivňující zdraví stromů, a tím je bezohledné solení vozovek. Rozmetaná sůl se dostává ke kořenům rostlin, je vstřebávána, mění osmotické poměry dřeviny a ta postupně hyne. Pak jakékoliv zmlazování je sysifovská práce jen s malou nadějí na úspěch.

  Ošetřování poškozených topolů v Boční II. 2. 10. 2006

Původ
Původ stromu není zcela jasný. Část odborné veřejnosti věří na orientální původ dřeviny, část hledá jeho původní stanoviště v Lombardii v severní Itálii, kde rostl na březích řeky Pád prokazatelně okolo roku 1700. Proto někteří autoři považovali topol vlašský za místní mutaci domácího topolu černého, jak už naznačuje jeho název. Oponenti poukazují na silnou odolnost vlašského topolu vůči aridnímu (vnitrozemskému) klimatu, kterou by sotva jeho předci získali na severu Itálie, z čehož usuzují, že se jedná o kultivar dovezený do Itálie v rámci obchodních styků z aridní vnitrozemské oblasti Střední Asie.

Topol vlašský byl i u nás hojně vysazován už od 18. století a roste od nížin do nadmořské výšky okolo 600 m. Nedaří se mu v mrazových kotlinách.


Popis
Vlašský topol je dekorativní, rychle rostoucí, ale krátkověký strom. U nás se dožívá okolo 100 let ale ke stáří bývá obvykle napaden škůdci a hyne.

Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté. Adultní listy mají čepel výrazně širší než delší s bází velice široce klínovitou a kratším řapíkem. Olistění pyramidální koruny je velmi kompaktní. Raší velmi brzo, 2-3 týdny před topolem černým. Vegetaci končí velmi pozdě, jeho listy většinou zmrznou a opadávají zaschlé.

Květy jsou v květenstvích, jehnědách. Květy jsou jednopohlavné, v paždí listenů. Samčí květy mají 8 (vzácněji až 30) tyčinek.

Ekologie a habitus
Topol vlašský je samčí (prašníkový) kultivar topolu černého s úzce pyramidální korunou. Dorůstá výšky až 30 (60) m. Kmen má rovný, dokonale svislý. Stojící solitérně se silně větví. Kmen je silně svalcovitý velmi nepravidelného průřezu. Mohutnými deskovitými kořenovými náběhy dosahuje dokonalého ukotvení. V dolní části kmene opakovaně tvoří výstřelky. Letorosty jsou tenké, oblé. Pupeny jsou menší a v kratších internodiích než u našeho topolu černého.

Topol vlašský je světlomilný strom, který nesnáší hustý zápoj. U starších stromů (již mezi 20 - 40 lety) dochází k odlamování i zdravých větví (v tomto životním stádiu nastává křehnutí dřeva, navíc všechny větve svírají ostré úhly, tato úžlabí jsou riziková), proto je v intravilánu a v meziblokové zeleni doporučována obmýtní doba okolo 20 let, v parcích 40 let. Lze ho předržet do 60-80 let, ale pouze na lokalitách, kde nikoho neohrožují padající větve.
Dostatečnou provozní bezpečnost topolu vlašského lze krátkodobě zajistit redukčním řezem zmenšujícím rozměry koruny (obvykle o 1/3), ovšem jen za předpokladu, že fyziologická vitalita topolu je na optimální úrovni, nebo je jen mírně snížená a kmen není oslaben rozsáhlou hnilobou dřeva. To jsou předpoklady pro vytvoření menší náhradní a stabilní koruny a tím i obnovení funkcí stromu, včetně funkce okrasné. Přibližně po 5 - 8 letech je nutné redukční řez opakovat, případně ještě více snížit korunu - dle stavu kmene.

Topol vlašský se vysazuje často ve stromořadích podél silnic, kolem hřišť a v intravilánu. Dovede vytvořit bariéru proti prachu a hluku. Výborně snáší suché městské prostředí. Nejvhodnější je ale jako solitéra. V alejích by vzdálenost stromů neměla být menší než 8-10 m. Hustěji vysazené stromy vytvářejí v pozdějších létech velmi úzké koruny, které v dolní části prosychají a jsou netvárné. Na rozdíl od jiných topolů zůstává vždy mezi korunami prostor a nejsou schopny srůst v kompaktní stěnu.

Topoly obecně jsou dvoudomé opadavé stromy. Vlašský topol má však pouze samčí jedince.



[Na začátek stránky]