Průvodce Praha: Spořilov: Dřeviny

  Zimolez - Lonicera L.


  Zimolez tatarský

Zimolez se na severní polokouli vyskytuje skoro ve 200 druzích s mnoha kultivary. Na Spořilově nejčastěji nalezneme 4 druhy zimolezu. Jsou to zimolez kozí list, zimolez ovíjivý, zimolez tatarský a zimolez obecný.
Pro doplnění je třeba říci, že se v Praze můžeme setkat ještě s jednou zvláštností, a to je zimolez Lonicera fragrantissima, který kvete celou zimu. Na Spořilově jsme ho zatím nenašli.

Zimolez kozí list a zimolez ovíjivý rostou jako liány. Rozeznáme je od sebe tím, že zimolez kozí list má listy pod květy srostlé, kdežto zimolez ovíjivý nikoliv.
Oba další druhy rostou jako keře. Zimolez obecný má květy nažloutle bílé a listy chmýřité (světlezelené, plastické a matné), tatarský má květy špinavě bledě fialové a ploché tmavozelené listy lysé. Velké keře zimolezu tatarského nalezneme na Spořilově II.



Zimolez kozí list (Růže z Jericha) Lonicera caprifolia L.

  Kozí list - oranžový květ (Boční I.)

  Kozí list - žlutý květ

  Kozí list - plod


Zimolez kozí list pochází z jižní Evropy. U nás se pěstuje jako okrasný keř používaný v zahradách k pokrytí vertikálních ploch, plotů, zdí a pod. Dorůstá délky až 5 m.
Listy jsou vstřícné, krátce řapíkaté, na konci letorostů spodními okraji srostlé s prorůstajícím stonkem. Jsou lysé, na líci tmavozelené, na rubu modravě zelené.
Obvykle šestikvěté květenství přisedlá v úžlabí nejvyšších srostlých listů. Vonné květy (zvláště zvečera) jsou zprvu bělavé, později růžové červené až fialové. Kvete v květnu až červenci.
Bobule korálově červené, mírně jedovaté pro svůj obsah saponinů. Dozrávají v srpnu až září.




Zimolez ovíjivý Lonicera periclymenum L.

  Zimolez ovíjivý

  Zimolez ovíjivý - květ

  Zimolez ovíjivý - plody

Opadavý, pravotočivý keř (okolo podpory se otáčí vzhůru ve směru hodinových ručiček), který vyrůstá až do výšky přes než 8 m. Často zaškrcuje strom, po kterém se ovíjí.
Kvete v červnu až červenci. Květy jsou oboupohlavné, velké 3-5 cm, dvoupyské, s dlouhou trubkou koruny. Květy upylují noční můry a proto se se rozvíjejí až večer a pak vydávají intenzivní vůni.
Semeník je spodní, a dozrává v 7 mm karmínově červenou velkou bobuli.
Listy lysé, vstřícné, vejčité, na líci tmavozelené, na rubu nahnědlé.
Na Spořilově často vysazován u plotů.




Zimolez obecný (pýřitý) Lonicera xylosteum L.

  Zimolez obecný z Lešanské ulice.

U nás domácí keř, roste často ve světlých a suchých lesích, na křovinatých stráních, v pobřežních křovinách, a to v celé Evropě až k pohoří Altaj.
Květy po dvou na 15-20 mm dlouhých stopkách. Opylují je čmeláci, kteří mají na rozdíl od včel dlouhý sosák a dostanou se až k nektaru. Kvete v květnu až červnu.
Plody jsou červené, skelně lesklé bobule, vždy po dvou na jedné stopce. Dozrávají v červenci až srpnu. Bobule se semeny rozšiřují ptáci, např. kosi a drozdi. Pro člověka jsou bobule jedovaté. Za látky způsobující jedovatost se považují saponiny a šťavelan vápenatý v krystalické formě.
Mladé větévky, listy a stopky zimolezu obecného pokrývají jemné chloupky, takže listy po hmatu připadají sametové.

Klikni na obrázek

Zimolez obecný má velmi tvrdé nažloutlé dřevo. Jeden dm3 dřeva váží 0,90 kg, a jeho dřevo náleží k nejhustším, nejtvrdším a nejhouževnatějším středoevropským dřevům. Je tvrdé jako kost, velmi pevné, těžko štípatelné a velmi trvanlivé, proto se dříve používalo na hřebíky k hrábím, obuvnické floky a na brdo čili nitěnici k tkalcovským stavům. Tenké kmínky se zpracovávaly na troubele k dýmkám, násadky k bičům a jiné drobné soustružnické výrobky.




Zimolez tatarský Lonicera tatarica L.

  Zimolez tatarský

  Zimolez tatarský - detail květu

Původem ze středního a východního Ruska a najdeme ho na Sibiři až k pohoří Altaj a jižně až k Turkestánu. Do Evropy byl přivezen v roce 1752. Jde o opadavý, 2-5 m vysoký keř s tenkými šedými větvemi, které vlivem rychle mizející dřeně jsou brzy duté.
Lysé vstřícné listy mají 2-6 mm dlouhý řapík a 3-6 cm dlouhou čepel.
Páry vonných květů na stopce 1,5-2 cm dlouhé. Horní pysk je členěn až téměř k bázi na 4 cípy. Jeho opylovači jsou hlavně čmeláci. Červené, jedovaté bobule jsou 5-7 mm velké, s 3-7 semeny. Slouží jako potrava ptákům, kteří je tak rozšiřují.
Zimolez tatarský je nejhojnějším zimolezem na Spořilově.




Vedle výše uvedených zimolezů však na různých místech Spořilova najdeme i další:

Zimolez Henryův Lonicera henryi HEMSLEY

  Zimolez Henryův

Je to neopadávající liána, vysoká 3 -4m, pocházející z Číny. Do Evropy byla přivezena teprve v roce 1908.
Listy má úzké, tmavě zelené, kopinaté, lesklé. Květy jsou drobné, nepříliš výrazné, červenožluté, v hustých vrcholových květenstvích, kvete v červnu a červenci. Plody jsou tmavomodré bobule, šedě ojíněné.
Na Spořilově dosti hojný druh zimolezu, který zde dosahuje uctihodného vzrůstu. Tak např. v hospodářské uličce mezi Severozápadní IV. a Severozápadní V. nalezneme staré liány o tloušťce až 7 cm. Ještě nedávno bylo možné se na Spořilově setkat s liánou o délce cca 10 m (sahala od země až ke hřebeni sřechy). Ta bohužel při rekonstrukci domku vzala za své.

Zimolez kamčatský (Kamčatská borůvka) Lonicera kamchatica L.

  Zimolez kamčatský

Původně ze Sibiře, kde na poloostrově Kamčatka, vytváří rozsáhlé porosty. Botanické zimolezy neměly však chutné plody, ale díky cílenému šlechtění se podařilo dosáhnout odrůd, které mají chutné plody s příjemnou příchutí připomínající borůvky, takže se tomuto zimolezu také říká kamčatská borůvka. Na rozdíl od pravých borůvek ale rostou na jakékoliv půdě a nevyžadují kyselou lesní půdu.
Zimolez kamčatský je nízký opadavý keř, který dorůstá až 1,5 m do výšky a v dobrých podmínkách až 2 m.
Je mrazuvzdorný až do –45°C. Má rovněž velkou odolnost proti škůdcům.
Listy jsou podlouhlé až kopinaté, celokrajné, mají světle zelenou barvu a bývají velké 5 až 10 cm. Zasychají však už v průběhu července, neboť tento zimolez pochází z oblastí s krátkým vegetačním obdobím.
Zimolez kamčatský kvete od února do dubna drobnými žlutými nícími kvítky, které jsou dlouhé až 3 cm. Květy jsou cizosprašné a proto je při pěstování na plody mít alespoň dva tyto keře. Opylování obstarává hmyz.

  Květy zimolezu Kamčatského (Severozápadní V.)

Plody jsou velké 2 až 3 cm dlouhlé bobule. Tvar je dán tím, že většinou jde o souplodí dvou bobulí, které má soudkovitý až válcovitý tvar. Některé odrůdy mají však plody kulaté. Plody mají tmavě modrou barvu, jsou ojíněné a dozrávají už v průběhu května. Jsou jedlé a hodí se k přímé konzumaci nebo se zpracovávají na kompoty, džemy a mražené výrobky.

  Plody zimolezu Kamčatského (Severozápadní V.)

Pro svou silnou barvící schopnost se plody používají také jako přírodní barvivo. Jsou bohaté na vitamíny C a B a také na minerální látky, zejména na hořčík, draslík, fosfor a vápník. Díky obsahu řady biologicky aktivních látek mají plody také léčivé vlastnosti a využívají se při léčbě sklerózy, pomáhají při zastavování krvácení a používají se také jako močopudný a antimikrobiální prostředek.
Na Spořilově se setkáme s odrůdou "Modrý triumf" v Severozápadní V. s mírně nakyslými plody.

  Poslední letošní sklizeň (Severozápadní V. - 28.5.2013)


Poznámky:
Rostlina má rodové jméno po německém lékaři a botanikovi Adamu Lonicerovi (1528-1586) z Frankfurtu nad Mohanem.
caprifolia - lat. capra = koza, folium = list
periclymenum - řec. peri = okolo, klymenon = popínavá rostlina
xylosteum - řec. xylon = dřevo, osteon = kost (podle tvrdého dřeva)
tatarica = tatarský


[Na začátek stránky]