Průvodce Praha - Spořilov

ing. arch. Nikolaj Pavlovič Paškovskij (Paškovský) [1897-1970]




Narodil se 29. 11. 1897 v Akkermanu v Bessarabii (dnes Belgorod- Dnestrovskij při ústí Dněstru do Černého moře západně od Oděsy). Architekturu studoval na polytechnice v Petrohradě. Za revoluce sloužil v Bílé dobrovolnické armádě. Po její porážce na Krymu byl evakuován 1.11.1920 na turecký poloostrov Gallipoli a odtud po téměř roční internaci byl v srpnu 1921 přesunut do Cařihradu. Zde v rámci tzv. "Ruské pomocné akce" se vybírali zájemci o studium v Praze (studenti podle prospěchu dostávali státní podporu 300-500 Kč měsíčně). Paškovskij do Prahy dorazil v prosinci 1921 a přihlásil se na zdejší techniku, aby pokračoval ve studiu architektury. V době studia bydlel v Černošicích č. 100, kde bylo živobytí levnější než v Praze. Během studia se stal asistentem prof. V. A. Brandta, který na ČVUT tenkrát učil. Ten jeho a dalšího svého studenta S. G. Klodta přizval k projektu ruského pravoslavného kostela Nanebevzetí Panny Marie na Olšanských hřbitovech v Praze (1926).
Svá studia dokončil v roce 1927 a získal titul inženýr architekt. Přestěhoval se do Prahy a nejprve pracoval v architektonickém ateliéru Stanislava Režného. Ve druhé polovině třicátých let si v Křemencově ul. č. 5 spolu a arch. Leonidem S. Ladou-Jakuševičem zřídili společný ateliér. Paškovský zde také i s manželkou Jevgenií bydlel.
Tu si přivedl do Prahy ještě za studií. Budoucí lékařka Jevgenie Martinovna Zdrojkovskaja [1898-1997] přišla do Prahy studovat medicinu (během války se s ní rozvedl a ona se provdala za lékaře Djukova, později ještě za syna astronoma Stratonova a dožila se téměř sta let). S ní, ani s druhou ženou však neměl žádné potomky. Se svou druhou ženou Jelenou Sergejevnou Fedorovovou, technickou překladatelkou v ČKD, se oženil po svém návratu z gulagu, kde její manžel zahynul. Bydlel s ní do své smrti v Čajkovského ulici č. 17 na Žižkově.

Projektoval pravoslavné kostely, např. chrám v Rakošině, v Ruském a v Mukačevu na Podkarpatské Rusi. Ve spolupráci s B.G. Klodtem vyhrál soutěž na projekt pravoslavného kostela ve Varšavě. Zúčastnil se soutěže na pamětní kostel v Bruselu v roce 1929 (proveden podle návrhu architekta N. I. Istselennova). Zúčastnil se soutěže kulturních a vzdělávacích projektů doma (knihovna v Brně ve spolupráci s L. S Lada-Jakuševičem a N. Romanovem).
Problémem, jak navrhovat pravoslavné kostely v zemích mimo Rusko, se zabýval i teoreticky ("Naš puť"). Z té doby pochází soubor asi 60 kreseb ruských kostelů.
Z profáních staveb od něj pochází např. Národní dům v Užhorodě, letní sídlo manželů Čížkových v Černošicích u Prahy, letní domek rodiny Paškovských v Bugazu u Černého moře (Rumunsko), nemocnice pro duševně choré děti v Bratislavě [1938] (spolu s Ladou-Jakuševičem) a se stejným spolupracovníkem vypracovali návrh úpravy Jungmanových sadů v Mělníce [1938].
Podílel se také na vývoji nového typu školní budovy. Jeden z jeho návrhů koupil pražský magistrát (návrh vzbudil pozornost i v denním tisku "Lidové noviny", 1938, č 453).
Nejvýznamnějším jeho projektem je však spořilovský kostel sv. Anežky, který projektoval v rámci svého působení v roli šéfa architektonické kanceláře projekčního ateliéru Stanislava Režného [1934].

Paškovský byl také výborný akvarelista (akvarel studoval u prof. Oldřicha Blažíčka [1887-1953], který tenkrát na technice vyučoval kreslení a malbu) a se svými akvarely (především krajin) se v Praze účastnil četných výstav, takže části české odborné veřejnosti je znám spíše jako výtvarník (mj. ilustroval Jelenovovu knížku Dobrodružství Topsa a Mopsa).

Kromě tvůrčí činnosti se Paškovský angažoval při organizování akcí ruské menšiny v Československu. Dlouholetý tajemník spolku ruských inženýrů a techniků v ČSR. Vedl také architektonické oddělení Ruského kulturně-historického muzea v zámku na Zbraslavi (kterému věnoval tři akvarely z cyklu Bugaz na Černém moři: 'Priboj', 'Zakat' a 'Solenoe boloto') a od roku 1938 redigoval časopis Russkij zodčij za rubežom, který vycházel až do roku 1942.

Po válce - jako bývalý bojovník proti bolševikům a angažovaný emigrant - neunikl pozornosti sovětské NKVD (skupina Směršč), která ho zatkla již 14.5.1945 a eskortovala do SSSR a v letech 1945-1955 věznila v gulagu v oblasti Karagandy. Věznění jako jeden z mála přežil a v roce 1955 se vrátil do Prahy, kde 12.1.1970 zemřel. Je pochován se svou druhou manželkou (Jelenou Sergejevnou Paškovskou [1896-1979]) na II. obec. hřbitově na Olšanech 18. odd., hrob č. 108.

Poznámka: Protože se jméno Paškovského poválečnému režimu nehodilo, ve starších průvodcích (jako je např. Pocheho kniha "Prahou krok za krokem"), je autorství spořilovského kostela připisováno autorům většiny spořilovských staveb - architektům Brožkovi a Polívkovi (v lepším případě arch. Stan. Režnému) a tento údaj byl pak nekriticky přejímán i autory pozdějšími.
Ve vzpomínkách pamětníků (např. dcery arch. Režného Vlasty Koželuhové, paní Nedzvědské, Kopřivové a dalších) je Paškovskij elegantní, skromný, štíhlý muž s perfektním vystupováním, obrovským vzděláním a rozhledem, poznamenaný však vězněním, takže na sebe nechtěl upozorňovat (po návratu z gulagu prý "byl jako myška") a tudíž se ani nedomáhal o uznání svého autorství.



Původní Paškovského vítězný návrh spořilovského kostela (později upravovaný arch. Režným)


Fotografie: soukromý archiv A. Kopřivové

 


[Na začátek stránky]