Praha: Okolo VÚVA: Karlův most

Jan Oldřich Mayer (1666-1721)



Sv. Antonín na mostě (stav 14. 4. 2007)

Jan Oldřich Mayer se narodil roku 1666 v Dolním Rakousku. Vyučil se ve Vídni, jeho mistr však není znám. Roku 1696 se usadil v Praze, oženil se zde a až do své smrti v roce 1721 žil na Malé Straně. Za svého života se stýkal se stavitelem Palliardim, štukatérem Spinettou a sochaři Hiernlem, Quitainerem, Brokofy a Baunerem.
Mayer zprvu působil jak řezbář. Dokladem toho je rám k Willmannovu obrazu pro křižovníky z roku 1702. Projevuje se také jako zdatný štukatér. Po roce 1700 vytváří masivním neitalským štukem výzdobu průčelí domu U zlaté studně v dnešní Karlově ulici na Starém Městě.
Jeho hlavním oborem však byla kamenná plastika. Mezi jeho první sochařské práce patří postavy andělů a světců umístěné kolem pobělohorského poutního místa v Praze, vytvořené mezi roky 1704 až 1708. Postavy jsou masivní až zavalité, jedinou výjimku v pojetí soch světců je pozdější štíhlá postava Panny Marie z roku 1710.

Mayerovy sochy na Karlově mostě

První dílo je socha sv. Antonína Paduánského z roku 1707. Sv. Antonín je zde zobrazen s lilií a s Ježíškem. Umístění Ježíška je netradiční - není držen v náručí, ale je na zvláštním volutovém pultu s knihou. Postava sv. Antonína se usmívá, což je typickým prvkem Mayerovy tvorby. Po stranách sochy jsou umístěny vázy s reliéfy zobrazující světcův život. Sochu objednal rada nejvyššího purkrabství Pražského hradu Kryštof Mořic Witthauer. Po dokončení byla umístěna na pravé zábradlí, na devátý pilíř. Druhou sochou umístěnou na Karlově mostě je postava sv. Judy Tadeáše , datovaná do roku 1708. Postava je podsaditá, má tvrdý povrch a ostré hrany. Nechybí ani již zmiňovaný "Mayerův úsměv". Objednavatelem tohoto díla byl František Sezima, rytíř Mitrovský. Socha se nachází na pravé straně na desátém pilíři. Poslední dílo, stojící vpravo na konci mostu, je sousoší se zmrtvýchvstalým Kristem mezi lékařskými patrony sv. Kosmem a Damiáem z roku 1704. Objednavatelem byla lékařská fakulta Univerzity Karlovy. Sochou Spasitele, která je esovité, přesto pevně vyvážené postavy, vystoupil Mayer nad průměr mostní výzdoby.


Další dílem, na kterém se Mayer podílel, je sousoší Nejsvětější Trojice na Malostranském náměstí. Vznik je datován do let 1713 – 1715 a za svůj vznik vděčí měšťanům, kteří jej nechali vztyčit jako výraz díků za odeznění morové rány. Autorem návrhu sloupu byl G. B. Alliprandi, sloup vytvořil kameník F. W. Herstorf. Dvacet metrů vysoký sloup tvoří pískovcový jehlan, který je vykládaný mramorem. Na vrcholku je umístěn symbol božího oka. Na jižní straně se nachází oltářní stůl, ostatní tři strany zaujímají vodojemy, které symbolizují život, milost a spásu. Nad oltářním stolem stojí na hadu Panna Marie, níže jsou sochy českých patronů (sv. Václava, sv. Ludmily, sv. Prokopa, sv. Jana Nepomuckého a sv. Vojtěcha). Nad patrony jsou sochy Nejsvětější Trojice: Ježíše Krista, Boha-Otce a Ducha svatého v podobě holubice. Plastiky jsou dílem Mayera, postrádají však kvality předchozích děl. Postavy jsou izolované, jejich pohyby těžké a příkré, modelace postrádá plynulost. V tvářích se Mayerovy úsměvy proměnily v masky drsných rysů, snad zásahem jeho spolupracovníka Ferdinanda Geigera z Augsburgu. V roce 1722 (po období hladomoru) byl sloup doplněn o putti a vázy na balustrádách, Tyto doplňky pochází z Platznerovy dílny. Mezi Mayerova další díla patří socha sv. Václava.

Na konci svého života se opět vrátil k řezbářství. V roce 1717 vytvořil řezby pro Malostranský kostel theitinů. Jeho poslední známé dílo pochází z let 1719 – 1720. Vyzdobil při obnoveném opevnění špitálskou bránu zbrojnice trofejemi.