Průvodce Okolo VÚVA: U lužického semináře / Míšeňská

  Lužický seminář, U lužického semináře 90/13, Míšeňská 90/1


  Celkový pohled na stavbu

Lužický seminář je barokní novostavba z let 1726-28, připisovaná Kiliánu Ignáci Díentzenhoferovi.
Byla postaven na dvou parcelách, které zakoupil v roce 1716 Jiří Josef Šimon ke zřízení hospice pro studenty bohosloví pocházející z Lužice. Základní kámen byl položen 15. 7. 1726 a během následujících dvou let byla budova postavena, nákladem 11 088 zl. rýnských. Zakrátko zde bydlelo až 23 studentů.
Císař Josef II. chtěl seminář zrušit, avšak budyšínská kapitula si ho uhájila.
Mezi studenty byl i Michal Hórnik (1833-1894), pozdější farář v Budyšíně, buditel lužického naroda, sběratel lidových písní, autor vlasteneckých básní , reformátor lužickosrbského pravopisu a vydavatel časopisu Lužičan.
Pobyt v Praze byl pro něj velmi významný, zejména styk s českými básníky a vědci, kteří do lužického semináře docházeli (např. J. Dobrovský, V. Hanka, F. Doucha, K.J. Erben aj.)
V r. 1922 byl seminář míšeňským biskupem zrušen. V letech 1945-1955 budova znova sloužila jako kolej pro lažickosrbské studenty.
Až do obnovy, která proběhla před r. 1967, se v budově zachovala i celá řada pozoruhodných barokních detailů, zvláště kování. Dispozice a vnější fasády zůstaly proti dřívějšímu stavu nezměněny a dům palácového typu má tak dodnes pozdně barokní charakter.
Dvoukřídlý nárožní objekt se hlavním průčelím obrací do ulice U Lužického semináře, boční a zadní fasáda do ulice Míšeňské, zbývající fasády do nepravidelného dvorku, uzavřeného obřadní zdí s barokní vjezdovou bránou.
Na nároží se z obou stran římsa zvedá k volutové konsoli, na které spočívá socha sv. Petra od Matouše Václava Jäckla, lužického rodáka, připomínající kapitulu sv. Petra v Budyšíně. V rozevřené knize je nápis: 1728 / DEN / NOVEM / BER. Vstupní portálek je jednoduchý, kamenné ostění s lištou provází štukové rámování a ubíhající supraportu ukončuje reliéf hlavy, který vypadá spíše novobarokně. Dveře jsou původní, včetně nadsvětlíku. Okna v přízemí (s kamenným ostěním) doplňují zvlněné mříže, také v patrech jsou kamenná ostění. Ve třech osách risalitu se objevují zvlněné nadokenní římsy, střední, v podobě roztrženého lichoběžníku, kryje kartuš s chronogramem:

DEO / ET / APOSTOLORVM PRINCIPI LVSATIAE / PIETA EREXIT (1726).

Podsklepena je pouze hlavní budova při ulici U Lužického semináře.
Patra si zachovala původní dispozici, proti přízemí zde byly místnosti dále rozděleny tenkými příčkami, stojícími na klenbách přízemí. Místnosti pater jsou plochostropé, s odsazenými fabiony. Také krov s ležatou stolicí (zavětrovaný ondřejskými kříži) se zachoval ještě z barokní výstavby. Půdní prostor byl upraven na zasedací síň pro Centrum pro studium vysokého školství. Až do povodní roku 2002 v budově fungovala i lužickosrbská knihovna, která je teď rozptýlená na několika místech Prahy.

Kopii Jäckelovy sochy sv. Petra provedli T.Konstantinová a J. Novák

Půdorys přízemí
Vedle vchodu v průčelí je zasazena pamětní mramorová deska s dvojjazyčným (českým a srbským) nápisem:

V TOMTO DOMĚ
ZALOŽILI R. 1846
LUŽICKOSRBŠTÍ STUDENTI
"SERBOWKU"
PRVNÍ SLOVANSKÝ STU-
DENTSKÝ SPOLEK V PRAZE
VÝZNAMNÝ PRO KULTURNÍ
ROZVOJ LUŽICKÝCH SRBŮ.
Replika ukazatele pro postupující sovětskou armádu směrem na západ přes Smíchov. Ukazatel byl několikrát stržen nebo zapatlán barvou.

[Na začátek stránky]