Okolo VÚVA: Ledeburský palác

Jan Nepomuk Karel (Hanuš) Kolowrat-Krakovský (1794-1872)



Hanuš Kolowrat





Jan Nepomuk Karel KOLOWRAT, obecně zvaný Hanuš, se narodil 12. září 1794 v Praze. Byl synem Josefa z Kolowrat a jeho druhé manželky Valburgy z Morzina (†1798).
V roce 1816 ukončil studium na Karlově univerzitě a vstoupil do služeb Českého zřízení zemského, kde byl povýšen na guberniálního radu. V roce 1815 zdědil po dědovi z matčiny strany panství Merklín, v roce 1824 panství Hradiště a Březnici a po vymření Kolovratů Libštejnských v roce 1861 získal panství Rychnov nad Kněžnou a Černíkovice ve východních Čechách, Velké Dvorce na Tachovsku a Košátky na Mladoboleslavsku.
Už v roce 1818 jako 24-letý se stal jednatelem sboru Národního muzea a 1836 jmenován kurátorem Matice České.

Zůstal svobodný, protože jednou při cestě do Čimelic za svou nevěstou - komtesou Vratislavou, potkal na cestě nemocného dráteníka, vrátil se s ním do Březnice a tam se ho pokoušel léčit. Přes veškerou péči však dráteník zemřel. Když se komtesa dověděla, že dal přednost dráteníkovi před ní, velmi se urazila a hrabě se s komtesou rozešel. Odjel zapomenout na cesty po Itálii a Palestině. Při výstupu na Vesuv mu do oka spadlo kus žhavého popela a než stačil lékař zakročit, hrabě o oko přišel.

Byl příznivcem a patronem blovické školy a kostela. Při něm dal v roce 1833 postavit kapli s rodinnou hrobkou. Hanuš Kolovrat vstoupil mimo jiné i do řádu maltézských rytířů a stal se rytířem papežského řádu Krista. V roce 1853 dal zřídit na zámku Hradišti kapli sv. Ondřeje. Hmotně podpořil Matici českou, Národní muzeum, dostavbu chrámu sv. Víta v Praze a Národní divadlo.
Vlastenecké smýšlení projevil v roce 1848, kdy se účastnil revolučních událostí v Praze, což mu vyneslo policejní dozor v době Bachova absolutismu. Byl uctíván mezi českými spisovateli. Svědčí o tom jeho korespondence s V. Hankou, F. L. Čelakovským, F. Palackým, F. L. Riegrem, B. Němcovou, K. H. Borovským, J. K. Tylem, a F. J. Vackem-Kamenickým.
Hanuš Kolovrat zemřel v Praze 26. června 1872 a je pochován v kostele Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou.



V poslední vůli odkázal veškeré své jmění synovci Edvardovi hrab. Palffymu, potomku Marie Antonie (†1842), sestry Josefovy, ale vymínil si, aby tento se psal svob. pán z Újezda.

[Na začátek stránky]