Okolo VÚVA: Klárov: Schönovy domy

Anna Vetterová-Bečvářová [1884-1968]


Anna Vetterová-Bečvářová se narodila se 10. 12. 1884 v Humpolci, zemřela 25. 3. 1968 v Praze. Po absolutoriu filozofické fakulty univerzity v Praze (1907) pracovala v Praze jako středoškolská profesorka dějepisu a zeměpisu a jako redaktorka a pracovnice ženského hnutí. Svou publicistickou a přednáškovou činností přispívala k politickému vzdělání žen. V letech 1919-21 byla šéfredaktorkou ženského politického týdeníku Nová síla, od roku 1921 byla stálá spolupracovnice Národních listů. Za 1. světové války se účastnila domácího odboje. Dopisovala si s veřejně činnými českými ženami: E. Krásnohorskou, R. Svobodovou a A. M. Tilschovou.
Do Poslanecké sněmovny NS RČs byla zvolena v roce 1929 v Pražském volebním kraji za Československou národní demokracii. Byla zvolena do výborů branného, iniciativního, inkompatibilitního, rozpočtového, sociálně-politického, ústavně-právního, zahraničního, zdravotnického, zemědělského, živnostensko-obchodního, tj. celkem deseti parlamentních výborů, čímž překonala i Anežku Hodinovou-Spurnou. Svým členstvím v branném výboru vystřídala poslankyni Karpíškovou, obě byly jedinými ženami v tomto poslaneckém výboru ve sledovaném období.
Předložila jeden iniciativní návrh, týkal se přiznání titulu neprovdaným ženám. S řečí v rozpravě sněmovny vystoupila celkem pětkrát. Nejprve hovořila o zákonu o platech některých státních a jiných zaměstnanců, učitelů a pozůstalých po nich a o zaopatřovacích nárocích bývalých vojenských gážistů a změně některých předpisů o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a po nich pozůstalých. Zajímavá byla její řeč při rozpravě o zákonu o samosprávě veřejných nemocnic, ve které přednesla krátkou historii Všeobecné nemocnice v Praze, jako ilustračního příkladu vývoje veřejného zdravotnictví v Čechách. Při rozpravě k zákonu o ochraně osob se zaopatřovací povinností vystoupila na jeho podporu.
Naposledy vystoupila v listopadu 1931 při debatě o státním rozpočtu pro rok 1932. Věnovala se kapitolám o školství, státní administrativě, psychiatrickým léčebnám, otázce zpracování a distribuce mléka a podpoře válečným invalidům. Až do konce volebního období se do práce Poslanecké sněmovny NS RČs již nezapojila.
V roce 1935 byla zvolena do Senátu NS RČs. V Praze kandidovala za Národní sjednocení, novou politickou stranu, která vyšla z tradice Československé národní demokracie. V prosinci 1938 se stala členkou klubu senátorů a senátorek Strany národní jednoty.
S projevem v plénu Senátu NS RČs vystoupila čtyřikrát. Hovořila o bytové péči a zákonu o stavebním ruchu, o úpravě pravidel vyučování na základních školách, a novelizaci zákona o správě základních škol a o právním uznání sňatků na Slovensku a Podkarpatské Rusi uzavřených jen před duchovním správcem v letech 1918/1919, zde hovořila především o rozvodové praxi ve státě.
Vznesla jedinou interpelaci o peněžní výpomoci nemocnicím a jiným zdravotním ústavům a subvencím tělovýchovným a zdravotním korporacím z úvěrů státního rozpočtu.
Poslankyně a později senátorka Vetterová- Bečvářová byla v 30. letech jedinou ženou reprezentující Československou národní demokracii. Pro tento subjekt byla, zvláště v tomto období, charakteristická krajně pravicová a nacionalistická politika. S tímto se ovšem u poslankyně/senátorky Vetterové- Bečvářové nesetkáváme, nebo jen ve velmi omezené míře, patrný byl pouze odmítavý postoj k bolševismu. Ústředním tématem jejích legislativních aktivit se stala sociální politika státu. Originální byly její projevy týkající se kritiky rozvodů, zde v kontextu neplnění vyživovací povinnosti ze strany otců.


[Na začátek stránky]