Praha-sever: Panenské Břežany: Osobnosti

Bloch-Bauerovi

Ferdinand Bloch-Bauer

Ferdinand Bloch-Bauer se narodil 16. 7. 1864 v Mladé Boleslavi a zemřel 19. 11. 1945 v Curychu. Byl to průmyslový podnikatel v cukrovarnictví, finančník, majitel Velkostatku Odolena Voda-Panenské Břežany. Syn cukrovarníka Davida Blocha a jeho ženy Marie, rozené Straschnowové.
Po studiích v Mladé Boleslavi, Praze a praxi v Berlíně začal nejprve pracovat v podniku svého otce, později nastoupil do firmy Schöller, významné cukrovarnické společnosti tehdejšího Rakousko-Uherska. Brzy se v tomto oboru stal váženým odborníkem středoevropského významu a jako takový zasedal ve statutárních orgánech řady průmyslových společností a bankovních domů. Nic na tom nezměnil ani vznik samostatné Československé republiky, kdy přijal československé státní občanství. V meziválečném období byl mimo jiné prezidentem Rakousko-československé obchodní komory. Za své podnikatelské aktivity byl roku 1934 vyznamenán prezidentem Rakouské republiky, prezident Tomáš Garrique Masaryk mu věnoval svou signovanou podobiznu. Bloch Bauer zbohatl na prodeji českého cukru.
Roku 1899 se oženil s dcerou vídeňského bankéře Adélou Bauerovou (1881–1925), podle níž si roku 1917 rozšířil příjmení na Bloch-Bauer. Jejich sídlo na Elisabethstrasse se brzy stalo vyhledávaným místem setkávání tehdejší intelektuální elity Vídně. Adele Bloch-Bauerová, štědrá podporovatelka humanitárních a charitativních organizací, byla rovněž mecenáškou malíře Gustava Klimta, čelného představitele vídeňské secese, který ji na několika svých obrazech zpodobnil. Roku 1909 získává Ferdinand Bloch-Bauer Velkostatek Odolena Voda-Panenské Břežany a "dolní" pannenskobřežanský zámek si vybírá jako své letní sídlo. Po připojení Rakouska k nacistickému Německu právě na tomto zámku našel po 15. březnu 1938 své útočiště. Ne však nadlouho. Na podzim roku 1938 opouští Československo a přes Paříž zamířil v září 1939 do Švýcarska. Jeho veškerý majetek v Rakousku a Československu, včetně uměleckých sbírek, byl za války nacisty zabaven. Ferdinand Bloch-Bauer zemřel krátce po skončení druhé světové války v Curychu jako poměrně chudý.
Jeho tělo bylo podle závěti zpopelněno a urna byla později umístěna vedle urny jeho manželky v ohradní zdi krematoria Simmering ve Vídni (naproti vídeňského centrálního hřbitova).
Adela Bloch-Bauer

Sedící

Klimtův portrét - detail

Klimtův portrét II.

Adele Bloch Bauerová se narodila ve Vídni 9. 8. 1881, jako nejmladší dcera ze sedmi dětí bankéře Moritze Bauera (1840-1905) a Jeannetty Bauerové rozené Honigové (1844-1922). Její otec byl generálním ředitelem vlivné vídeňské banky a prezident železniční společnosti Orient. Když jí bylo patnáct let, zemřel jí starší bratr Karl, ke kterému měla blízký vztah. Pravděpodobně to byla příčina, proč se distancovala od náboženství.
Jako 18-letá se 19. 12. 1899 provdala za průmyslníka Ferdinand Blocha (1864-1945), který byl o sedmnáct let starší než ona. Krátce nato se vdala její sestra Terezie (1874-1961) za bratra Ferdinanda, Dr. Gustava Blocha (1862-1938).
V roce 1917 si oba páry zvolili příjmení Bloch-Bauer.

Adele Bloch-Bauerová působila nemocně a křehce. Její úzký obličej se jevil elegantní a intelektuální, stejně tak jako arogantní a samolibý. Často byla byla přistižena jak kouří.
Adele by chtěla studovat univerzitu, ale ta byla tenkrát pro ženy nepřístupná. Vzdělávala se tedy sama, hlavně četbou německých, francouzských i anglických klasiků.
Manželství Ferdinanda a Adele zůstalo bezdětné (dvě děti se narodily mrtvé a třetí dítě, zemřelo dva dny po narození). Snad právě proto se Adele intenzivně věnovala společenskému životu. Vedla okázalý salon, hojně navštěvovaný intelektuály. Mezi významné hosty v jejím salonu byli skladatelé Gustav Mahler (1860-1911) a Richard Strauss (1864-1949), dále Alma Mahler-Werfel (1879-1964), spisovatelé Stefan Zweig (1881-1942) a Jakob Wassermann (1873 -1934), výtvarníky z okruhu Gustava Klimta, herci z divadla Burgtheater, a po první světové válce, socialisté Karl Renner (1870-1950) a Julius Tandler (1869-1936).
Adela i Ferdinand byli také známými sběrateli uměleckých děl. Byly to obrazy slavných rakouských umělců, jako Ferdinand Georg Waldmüller (1793-1865), Rudolf von Alt (1812-1905) a Emil Jakob Schindler (1842-1892), a stejně cenná kolekce vídeňského klasického porcelánu. V roce 1919, po pár se stěhoval do jejich nového Grand Palace naproti na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Adele si zde vybudovala "svatyni" věnované Klimtovi. Jeho obrazy zdobily zdi, zatímco jeho fotografie stála na straně stolu.
V roce 1918, po pádu Rakouska-Uherska monarchie, Ferdinand a Adele požádaly československé státní občanství s adresou svého zámku "Schloß Jungfern" v Panenských Břežanech u Prahy, ale bydlet zůstali ve Vídni, kde Adele pokračovala ve své roli jako majitelka salónu. Julius Tandler, prominentní host, se také stal jejím lékařem. Možná to byl on, který obrátil její pozornost na charitativní práci. Ve své poslední vůli odkázala peníze na mnoho charitativních organizací, mezi nimi Společnost přátel dětí. Svou knihovnu darovala Vídeňákům.
Dne 24.ledna 1925 Adele Bloch-Bauerová náhle zemřela na meningitidu ve Vídni. Po její smrti se "Klimt Hall" proměnil v její "pamětní síň". Ve své poslední vůli požádala manžela, aby daroval Klimtovy obrazy rakouského Státní galerii. V roce 1938, po připojení Rakouska k nacistickému Německu, byly však obrazy jako židovský majetek zabaveny.

 


Klimtův portrét I.

Slavný byzantsky laděný Klimtův obraz byl ve své době nejdražším obrazem vůbec. V červnu 2006 ho koupil pro svou Neue Galerie v New Yorku miliardář Ronald Lander za neuvěřitelných 135 milionů dolarů (kolem tří miliard korun). Až dosud držel prodejní rekord obraz Chlapec s dýmkou od Pabla Picassa, který byl vydražen za 104,1 milionu dolarů.

V létě 1903, Ferdinand Bloch-Bauer požádal Klimta o namalování portrétu své manželky s úmyslem věnovat jej jako dárek jejím rodičům už v říjnu téhož roku. Klimt však na portrétu pracoval plné tři roky. Je čtvercový s rozměry 138x138 cm a je namalován olejovými barvami s použitím plátkového zlata.
Portrét byl poprvé předveden veřejnosti počátkem roku 1907. Adele zde sedí na zlatém trůně ve zlatém rouchu, obklopena zlatou hvězdnou oblohou na pozadí. Ohnivý pohyb erotických symbolů, jako jsou trojúhelníky, vejce, oči, v toku šatů vyjadřují narážky na intimní vztah mezi umělcem a jeho modelem. Další údaj o jejich možném erotickém vztahu, lze nalézt v obraze z roku 1901, zobrazujícím biblickou hrdinku Juditu, pro kterou byla inspirací právě Adele (o Gustavu Klimtovi bylo známo, že se svými modelkami často udržoval sexuální poměr, některé z nich dokonce porodily Klimtovi dítě; Klimtova žena Emilie Flögeová mu jeho pletky celý život trpěla. Patrně se i Adele - podle mnoha indicií - rovněž stala Klimtovou milenkou, ale přesvědčivé důkazy o tom neexistují).
Druhý portrét z roku 1912 zobrazuje Adele z anfasu v módním oblečení. Barevné tapety za ní evokují dalně-východní exotický svět.


Ferdinand Bloch-Bauer bydlel v Čechách na tzv. "Dolním zámku" v Panenských Břežanech

[Na začátek stránky]