Průvodce Praha-sever: Roztoky u Prahy: Významné osobnosti

Joe (Josef) Hloucha (1881-1957)


Joe Hloucha


Joe Hloucha


Rikša

Joe Hloucha se narodil 4. 9. 1881 v údolí Podkováně u Mladé Boleslavi jako syn místního pivovarského sládka. Zemřel 13. 6. 1957 v Praze.
Absolvoval gymnázium v Mladé Boleslavi a Praze a poté dva roky studoval v Praze na obchodní akademii a absolvoval roční kurz účetnictví na pražské univerzitě. Na gymnáziu se mu dostal do ruky populární cestopis pro mládež jeho strýce cestovatele Josefa Kořenského Cesta kolem světa. Kapitola věnovaná "Žaponsku“ rozhodla o jeho celoživotní zálibě. Osobně se setkal s dalšími slavnými cestovateli té doby - E. Holubem a E. Vrázem, a seznamoval se s jejich zkušenostmi z cest.
Potom, co se rodina přesídlila do Prahy, kde se otec stal nájemcem malostranského pivovaru U sv. Tomáše, studuje a třídí japonské a africké sbírky v Náprstkově muzeu v Praze. Učí se - byť nesoustavně - japonskému písmu i řeči. Samostudiem však získává tak hluboké znalosti o Japonsku, že jeho první román Sakura ve vichřici, který vyšel v roce 1905, byl v té době považován za autentický příběh, založený na osobním prožitku autora. Ve skutečnosti však šlo o fabulaci a autor teprve rok po vydání knihy, v lednu roku 1906, odjíždí do své vysněné "země vycházejícího slunce“.
Procestoval většinu evropských zemí a zemí severní Afriky, v letech 1906 a 1926 navštívil na 10 a 7 měsíců Japonsko. Přerušovaně pracoval jako zemský úředník. Vedle osvětové, hlavně přednáškové činnosti působil též jako poradce pro mimoevropské umění (galerie, muzea a aukční síně ve Vídni, Paříži, Hamburku, Berlíně ad.) a japonskou architekturu, např. ve spolupráci s arch. J. Kotěrou nebo ing. M. V. Havlem. Za jeho spolupráce vznikla Japonská čajovna na Jubilejní výstavě Obchodní komory (1908), Japonská čajovna v Paláci Lucerna (1909) či jeho vlastní vila "Sakura" v Roztokách u Prahy (1924). Při svých cestách rozvíjel mnohostrannou sběratelskou činnost; jeho akviziční zájem se soustřeďoval především na japonica a sinica, jakož i na africké a oceánské umění. V původní sbírce byly zastoupeny v menší míře i artefakty barmské, thajské, vietnamské, tibetské a perské. Své sbírky uvedl na souborných výstavách: Svatováclavské výstavě na Pražském hradě (dílčí expozice, 1929), Výstavě mimoevropského umění a uměleckého průmyslu ve Veletržním paláci v Praze (1929/30), V roce 1929, již jako uznávaný orientalista, uspořádal Hloucha výstavu mimoevropských umění v právě dokončeném pražském Veletržním paláci. Kromě exponátů z Japonska a Číny zde byla vystavena umělecká díla z Indočíny, Persie, Oceánie a Afriky. Výstava měla velký ohlas, a to nejen mezi širokou veřejností, ale i mezi odborníky.výstavě Primitivního umění mimoevropských zemí v pražském Mánesu (1935). Unikátní sbírku nabídl Hloucha státu za 1,5 milionu korun, stát však neprojevil zájem. Když pak v roce 1930 proběhla dražba v Berlíně (3. a 4. prosince v Internationales Kunst- und Auktions-Haus) prodává tu části svých sbírek. Roku 1943 odkoupili další části sbírky Náprstkovo a Zemské muzeum v Praze. Po komunistickém převratu v roce 1948 mu nezbývá, než z existenčních i politických důvodů darovat svou jedinečnou sbírku státu, který mu za to zajistil slušnou penzi. V letech 1955-57 se uskutečnil ne zcela vyjasněný převod zbytku sbírek do majetku Náprstkova muzea, část japonské knižní pozůstalosti do Orientálního ústavu (1976 převedena do Orientální sbírky Národní galerie). Zbytek odborné literatury byl rozprodán po antikvariátech.

Debutoval několika populárními články o japonském umění v Českém světě. Jeho literární exotismus, spojený místy s vypravěčským sentimentalismem, se takřka výhradně soustředil na japonské prostředí, jak v cestopisných črtách, tak v beletristických dílech inspirovaných japonskou společností (zejména postavením ženy). Též populárně zpracoval japonské mýty, legendy a pohádky. Některé jeho prózy nesou autobiografické rysy (Vzpomínky na Japonsko, Moje Paní Chrysanthema, Japonečky, částečně Dopisy neznámého). Význam jeho spisů spočívá i v uvedení japonských výtvarných principů do české ilustrace a knižní tvorby a v opakované spolupráci s ilustrátory při tvorbě japonizujících ilustrací (především s Otakarem Štáflem). Dobový úspěch zajistil opakovaná vydání většiny jeho prací.
Téměř zapomenut umírá 1957 v Praze. Pohřben je na vinohradském hřbitově [IV I-14].
Teprve v roce 2006 muzeum v Roztokách připomělo svého slavného obyvatele výstavou dvou set Hlouchových fotografií pod názvem "Japonsko má láska“.



Hlouchova vila tzv. Malá Sakura v Roztokách (podle Hlouchových představ ji upravuje roztocký architekt Illich).

Z díla:
  • Sakura ve vichřici (Jos. R. Vilímek, Praha1905)
  • Zátopa (Jos. R. Vilímek, Praha 1906)
  • Vzpomínky na Japonsko (V. Šimáček, Praha1908)
  • Polibky smrti ( Jos. R. Vilímek, Praha 1913)
  • Moje "Paní Chrysanthema" (Jos. R. Vilímek, Praha 1919), znovu pod názvem Tama -San (1936)
  • Pavilon hrůzy (J. Kotík, Praha 1920)
  • Dopisy neznámého (A. Neubert, Praha 1923)
  • Pohádky japonských dětí (A. Neubert, Praha 1926)
  • Zahrada lásky (A. Neubert Praha 1929)
  • Mezi bohy a démony (A. Neubert, Praha 1929)
  • Prodavačky úsměvů ( A. Neubert, Praha 1929)
  • Japonečky (A. Neubert, Praha 1931)
  • Soubor spisů Joe Hlouchy, 8 sv., A. Neubert, Praha 1929-1936 [nedokončeno]
  • Devět úsměvů (Praha 1937)
  • Václav Krška čtyřicetiletý (Praha 1940)
  • Pohádky slunného východu (K. Červenka, Praha 1944)
  • Hokusai (Orbis, Praha 1949)
  • Umění čtyř světadílů (I.-II. díl, 1956)
  • Dlouhodobě připravované souborné dílo "Nippon" zůstalo nedokončeno v pozůstalosti


V Praze bydlel na Malé Straně, Šeříková 4., v Roztokách v domě čp. 81

[Na začátek stránky]