Aldašín
Aldašín je poprvé písemně doložen v roce 1344 jako pastevecká osada. V roce 1352 se již uvádí jako farní ves, ke které patří ještě obce Bohumil, Cukmantl, Drbohlavy, Jevany a mlýny jevanský a penčický. Původní název obce byl Udašín, někdy také Vodašín, přičemž jsou dvě hypotézy o vzniku názvu. Jedna vychází z pravděpodobného jména zakladatele Udaše nebo Udajsi a druhá ze spojení německých slov wald (les) a asche (popel), odkazující na popelnicové hroby starého osídlení (tradované pouze ústním podáním). V roce 1358 uvádí majitel hradu Kostelce (nad Černými lesy) Ješek z Kostelce, že obdržel obec Aldašín jako léno od císaře Karla IV. Aldašínský farář vlastnil v roce 1398 dvůr, který pronajímal, fara byla zrušena počátkem husitských válek. Největší pohroma však měla teprve přijít. Roku 1645 do vsi vtrhlo vojsko a celou ji vypálilo. Z Aldašína a jeho opuštěného kostela se tak stalo už jen jméno, stejné jako z dalších jiných obcí - Bohumil, Cukmantl, Drbohlavy. V roce 1690 sice proběhl pokus o jeho znovuosídlení, ale obec už nikdy nebyla doopravdy obydlena a kostel chátral až do roku 1729, kdy ho majitelka panství Marie Terezie z Lichtenštejna vévodkyně Savojská nechala opravit. Kostel tak získal barokní oltář a vlastně celou svou nynější podobu, kterou doplnila věž s osmibokou helmicí přistavena k západnímu průčelí roku 1771. Za kostelem je ve zdi přistavěna márnice.
Poloha Aldašína uprostřed lesů
Pro svou krásnou polohu uprostřed hlubokých lesů se v nadcházejících letech stal vyhledávaným poutním místem, jehož význam se však postupně vytrácel koncem v 19. století. Do roku 1870 ještě chodívalo ke kostelu procesí z Kostelce nad Černými lesy, v dalších letech pouze z nedalekých Jevan. Poslední poutě směřovaly do Aldašína začátkem 50. let 20. století, dnes je Aldašín zajímavou lesní samotou a oázou klidu.
Obnovený kostel byl zasvěcen sv. Jiří. Tehdy při bourání byly v hlavním oltáři nalezeny listiny z r. 1352 a 1402. Chrám byl opatřen r. 1732 novým oltářním obrazem sv. Jiří a obraz sv. Bartoloměje byl odstraněn. Barokní hlavní oltář znovu přestavěn r. 1782, r. 1874 byl natřen a pozlacen, r.1884 byl opatřen novým obrazem sv. Jiří od malíře Jos. Kandlera. Obraz sv. Bartoloměje na vedlejším oltáři byl od malíře L. J. Bernarda z r. 1874, od kteréhožto malíře byl i obraz P. Marie nad vchodem do sakristie. Téhož roku, kdy byl celý chrám opravován, byla sem dána nynější kazatelna s malovanými obrazy 4 evangelistů.
Dnes je ovšem kostel bez všeho cennějšího vybavení.
Pohled z kruchty
Náhlý konec vesnice má však pro archeology jedno pozitivum. Jde o mimořádně kvalitně dochovanou lokalitu bez výraznějších porušení. Ta leží na mírně se svažující plošině rozdělené mělkým zářezem, vytvořeným bezejmenným přítokem Bohumilského potoka. Na jihovýchodním okraji stojí při hraně terénní vlny kostel sv. Jiří s dosud funkčním hřbitovem. V sousedství kostela byla v roce 2006 odkryta nečekaně velká usedlost se zahloubenou stavbou pravoúhlého půdorysu a šíjovým vstupem, pravděpodobně rezidenční hospodářský dvůr s věžovou stavbou, velkým stavením v zadní části a menším domem v čele. Na protější severní straně zářezu jsou dobře patrné zbytky dalších 10 usedlostí kolem obdélné návsi, tvořené rozsáhlým komplexem konvexních a konkávních reliéfních tvarů, komunikací, studní, kaskádou rybníčků, velkým zaniklým rybníkem a rozsáhlými svazky úvozů tvořících pozůstatky komunikace procházející vsí v severojižním směru. Přilehlá plošina s mlecím kamenem může indikovat mlýn na horní vodu. Zcela ojedinělé fragmenty keramiky z povrchového sběru dokládají vznik vesnice již ve 13. století. Podrobné zaměření lokality bylo provedeno v letech 2005 – 2007.
Na hřbitově u kostela sv. Jiří je pochován biskup Jan Lebeda (zemřel 1991), hudební skladatel Jiří Svoboda (zemřel 2004), režisér Jan Špáta (zemřel 2006) a hudební skladatel Karel Svoboda (zemřel 2007).
Experimentální výsadba introdukovaných stromů
Několik kroků západně od aldašínského hřbitova nalezneme lesní plochu, na které byly zhruba před sto lety pokusně vysazeny tři zástupci amerických dřevin. Na horním snímku je dnes už chráněný exemplář jedle obrovské. V roce 2011 má 98 let, výšku 45 metrů a ve výčetní výšce (120 cm) má průměr 100 cm. Kromě tohoto druhu zde byly pokusně vysazeny zerav obrovský (řasnatý) a douglaska tisolistá (zelená).
Skupinu douglasek nalezneme na druhé straně cesty. Mají rovněž věk kolem sta let, výšku přes 40 m a tloušťku 80-100 cm.
Přestože se introdukovaným stromům na Aldašíně dobře daří, snahou lesníků je preferovat při nové výsadbě domácí druhy stromů a doporučuje to také legislativa Evropské unie.
