Architektura jako výzva - Architecture as a Challenge

Změny a fenomény
K revoluci na poli architektury a urbanismu v posledních dvou letech nedošlo. Nedošlo k výrazným posunům na poli technologie, typologie ani estetiky. Krajinu stále více poznamenávají komunikace a infrastruktura (vysílače, obchvaty, dálnice). Výrazným fenoménem příměstské a městské krajiny je kruhový objezd, zdánlivě univerzální lék na všechny dopravní problémy. Obraz měst se již tak dramaticky nemění v jejich centrech jako spíše na okraji. Historický a maloměstský parter se vyprazdňuje, je vyčerpáván nákupními centry. Pokračuje pozvolná konverze průmyslových objektů. Akceleruje stěhování bank a finančních domů z reálného prostředí města do virtuálního prostoru Internetu, ruší se pobočky (pravý opak jejich rozmachu v polovině devadesátých let). Koncentrace městského života se přesouvá na periferii, kde kromě nákupních center začínají vznikat centra volného času a sportu.
V částech mimo centra měst vyrůstají administrativní sídla velkých společností. Bohužel až na výjimky nejde o příklady reprezentativní architektury. Zakládány jsou zde i nové průmyslové zóny a objekty.
Výběr realizací
Pod vlivem výše uvedeného probíhal také výběr realizací do letošního vydání ročenky. Původní ambici - postihnout různost tvůrčích přístupů, které se v současné české architektuře uplatňují-jsem musel opustit. Období jednoho rokuje v našich podmínkách příliš krátké na to, aby poskytlo dostatek příkladů pro rovnocennou konfrontaci. Bohužel taková koncentrace velkých, významných a zároveň zdařilých staveb, které se podařilo shromáždit v minulé ročence Michalu Kohoutovi, se neopakuje. Konečných 30 reprezentantů uplynulé stavební sezóny jsem postupně vybral z více než 130 staveb. Nepoužil jsem žádná objektivní kritéria, žádnou metodiku. Výběr je - ostatně stejně jako vnímání architektury - zcela subjektivní.
Předkládaný soubor je naprosto heterogenní co do velikosti, typologie, stylu. Společná pro objekty není ani snaha ilustrovat architekturu jako uměleckou disciplínu, ale architekturu jako výzvu. Vybrané stavby mě přesvědčily o tom, že jsou jasnou odpovědí architekta na tuto výzvu. Odpovědí, se kterou jsem se nemusel vždy ztotožnit, ale která si pevným a jasným postojem tvůrce obhájeným v celém procesu přípravy a realizace stavby získala můj respekt.
Poměrně velkou část finálního výběru tvoří vedle novostaveb rekonstrukce a interiéry s převažujícím stavebním charakterem. Recyklace staveb je v našem prostředí rovnocenným prostorem pro kreativitu jako novostavba. Někdy je autorský přínos vůči původnímu stavu velmi výrazný. S velkými sympatiemi jsem zařadil stavby utilitární, průmyslové a dvě čistě inženýrská díla, kde je architektonická kvalita příjemnou nadstavbou. Zrovna tak subjektivní jako výběr realizací jsou následující poznámky. Jako praktikující architekt nemám dostatečný odstup faktický ani časový pro objektivní zhodnocení uplynulého období. Přesto se pokusím postihnout momenty charakterizující prostředí, ve kterém se česká architektura v období 2002-2003 vyvíjela. Toto prostředí je tradičně vymezeno klíčovými aktéry - architektem, investorem, úředníkem, památkářem, dodavatelem, řemeslníkem, politikem, veřejností a jejich vzájemnými vztahy.
Architekti
Ze srovnání počtu stavebních povolení vydaných za rok a počtu autorizovaných architektů vyplývá, že v přesile stavebních inženýrů a techniků je vliv architektů na stavební produkci nepatrný. A pokud si připustíme, že mezi autorizovanými architekty jsou diametrální rozdíly v přístupu k profesi, uvědomíme si, že kvalitní architektura je vlastně okrajovým žánrem stavební produkce. Fakt, že objem finančních prostředků realizovaných ve výstavbě prostřednictvím architektů je značně malý, zpětně negativně ovlivňuje postavení této profese.
Cesta k výraznější účasti architektů ve stavební produkci je blokována nastavením systému, ve kterém není architekt schopný konkurovat inženýrům a autorizovaným technikům. Nefunkční je například nabídka služeb formou architektonických soutěží. Tyto soutěže jsou časově, organizačně a finančně náročné a stále častějijsou nahrazovány veřejnými obchodními soutěžemi. Veřejné obchodní soutěže poskytují více prostoru pro lobbismus velkých projekčních firem, developerů nebo dodavatelů. Vypisovatel pak běžně požaduje bezplatné doplnění předkládané nabídky urbanistickou nebo architektonickou studií jako přílohou. (Ilustrativní je případ obchodní veřejné soutěže na investora dostavby stávajícího centra v Praze 10 Malešicích - viz foto 3). Koncepce a myšlenky architekta jsou pak něčím, co není rozhodující, ale „může výrazně ovlivnit" výsledek výběrového řízení.
Pořádání architektonických soutěží nepřeje ani mechanismus rozdělování prostředků na přípravu staveb v rozpočtové sféře. Subjekty, které by měly architektonické soutěže iniciovat (obce, rozpočtové organizace apod.), mají ve většině případů příděl prostředků potvrzen tak pozdě, že při nejlepší vůli nemají k zorganizování soutěže dostatek času. Aby tyto prostředky nepropadly, bývá zakázka překlasifikována a zadána přímo, a to zpravidla výkonné projekční firmě schopné garantovat termíny. V případě velkého časového presu je pak od demokratických a transparentních principů upouštěno. Například na jednu z největších investic zásadně ovlivňujících tvář jedné z pražských čtvrtí (víceúčelová hala Sazka Aréna v Praze Vysočanech) nebyla pořádána soutěž vůbec. Velké projekční kanceláře se na trhu stále více prosazují a představují velkou konkurenci. Jejich struktura jim umožňuje specializovat se na vyhledávání a získávání zakázek. Sítem jejich lobbingu „nepropadne" žádná velká akce. Služby architekta nabízejí tyto kanceláře jako téměř bezplatný bonus. Množí se i české odnože zahraničních projekčních kanceláří, které jsou často využívány právě zahraničními investory. Je reálné, že v budoucnu malé architektonické kanceláře zůstanou v konkurenci velkých subjektů odkázány na okrajový segment nízkorozpočtových zakázek.
Další okolnost deformující úlohu architekta představuje náročnost územního a stavebního řízení, jedněch z nejsložitějších, nejnevypočitatelnějších a nejbyrokratičtějších správních procesů v zemi. Ačkoliv se jejich radikální zjednodušení objevilo ve volebních agitkách, fakticky se nic nezměnilo. Jen se v rámci reformy státní správy změnily adresy kanceláří a kompetence účastníků řízení. Složitost, neexaktní kritéria a časová náročnost těchto řízení nutí investory hledat v architektech spíše prosazovatele záměru než garanta harmonie estetických a užitných vlastností stavby v rámci reálné ceny. Rozhodující tedy často pro výběr architekta není „co umí", ale „koho umí". Sociální korupce je jedním z nejpalčivějších problémů profese. Standardy profesních výkonů a honorářů spravuje Česká komora architektů. Vzhledem k mírným posunům v technologii přípravy staveb dochází ke stále se opakujícím problémům: Velký ohlas a vlnu zájmu, a to i ze strany laické veřejnosti, vzbudilo vynikající umístění návrhu týmu Martina Roubíka v architektonické soutěži na Velké egyptské muzeum v Káhiře (viz foto 2). Návrh byl prezentován v mnoha médiích v zahraničí i u nás a spolu s ostatními projekty z České republiky a Slovenska byl představen na výstavě ve Veletržním paláci v Praze (viz rubriky Mimořádný úspěch a Události).
Poměrně dobře medializován byl také úspěch tunelu v Jelením příkopě Pražského hradu od Josefa Pleskotá a paláce Euro na Václavském náměstí v Praze od ateliéru DaM (viz ročenka 2001-2002), finalistů Ceny EU za současnou architekturu - Ceny Miese van der Rohe 2003.
V pražském Veletržním paláci byla v loňském roce představena také Studie otevřené architektury/next, reprezentující Česko a Slovensko na bienále architektury v Benátkách v roce 2002. Tématem vizionářského konceptu (viz foto 4) byla struktura využívající technologie třídimenzionálního tisku k vytváření individualizovaných komponentů přímo z 30 virtuálního modelu.
Investoři
Tradičním investorem vyhledávajícím osobité architektonické vyjadřování je stavebník rodinného domu. Dalším typem investora, který vyhledává kvalitní ztvárnění staveb a jejich souborů, je obec, respektive lokální politik. Díky jejich energii a přesvědčení vznikají malá subcentra současné architektury v ČR. Takovými subcentry jsou již několik let Litomyšl (z poslední doby zajímavá dostavba domova mládeže), reprezentovaná osobností Miroslava Brýdla, a Horažďovice (např. dům s pečovatelskou službou, viz foto i), reprezentované Václavem Trčkou.
Stavební podnikání je stále profesionálnější. Developer se stal nejvýznamnějším partnerem a klientem architekta a Jeho specifická činnost koordinátora přípravy stavby a investic má vliv i na standardy architektonické práce.
Nestabilní bezpečnostní situace ve světě, dlouhodobé recese rozvinutých ekonomik a dosud nevyčerpaný potenciál ekonomického růstu ČR učinily z republiky, respektive z Prahy vhodné místo pro zhodnocení stavebních investic přicházejících zejména ze Spojených států a Izraele. Stavební boom druhé poloviny devadesátých let nekončí. Změnila se jen struktura investic. Stavby pro administrativu postupně ztrácejí na přitažlivosti, zájem je o stavby pro obchod a služby a pro bydlení. Charakteristické je pro ně velké měřítko a objemy. Realizují se formou velkých celků, nákupních center a obytných souborů. Tyto stavební objemy zahušťují stavební strukturu města a přinášejí do něj nové měřítko. V důsledku nezralosti společnosti a její neschopnosti formulovat a uplatňovat veřejné zájmy se nedaří koordinovat s nimi zájmy investorů.
Památka?!
Jak jsem se zmínil v úvodu textu, prostředí České republiky je charakteristické hustotou kulturních vrstev. Kreativita architekta je téměř vždy konfrontována se starší stavební substancí nebo s historickým kontextem. Arbitrem této konfrontace je institut státní památkové péče. Napětí mezi architekty a památkáři je chronické. Významnou událostí z tohoto pohledu byla diskuse, která se jako doprovodná akce valné hromady Obce architektů odehrála v dubnu 2002 v Karlových Varech. Poprvé bylo oficiálně konstatováno, že institut památkové péče není morálně zastaralý ve svých cílech, ale v prostředcích a systému, jimiž tyto cíle prosazuje. A že není slučitelný se současnou praxí. Emotivní diskuse pokračovala na půdě Akademie věd ČR, kde se opět vyhrotila. Do takto rozjitřené atmosféry zasáhly povodně. V reakci na některé výtky ze strany architektů se rozhodl klub Za starou Prahu vyzdvihnout pozitivní příklad zásahu do historického kontextu. Z desetileté retrospektivy byl oceněn Michal Sborwitz za rekonstrukci a dostavbu zámku v Praze-Komořanech pro Český hydrometeorologický ústav (viz ročenky 1999-2000 a 2001-2002).
Dodavatelé
Velké stavební firmy mění strukturu činnosti. Důraz kladou na získávání zakázek, lobbing a developerství. Se získanými zakázkami pak obchodují formou rozdělení na množství malých subdodávek, pro jejichž realizaci si najímají malé a slabé firmy, které přinutí jít často pod cenu. Nejlacinější subdodavatelé mají zpravidla i nejméně kvalifikované síly. To má negativní vliv na kvalitu práce, protože řemeslná úroveň zedníka je pro kvalitu architektury stále rozhodující. Prostředky pak „nedotečou" do samotné stavby, ale jsou zadrženy na úrovni generálního dodavatele.
Média
Výrazný podíl na vytváření renomé architekta mají především média. Pokud jde o nespecializovaná média, architektura a architekt se postupně stávají stále samozřejmější součástí dokumentovaného kulturního dění. Veřejnoprávní ČT2 uvedla komponovaný večer na téma architektura (viz rubrika Události) s řadou kvalitních pořadů o současné architektuře a několik profilů významných mezinárodních osobností. Ve společenských talk-show se v průběhu roku na obrazovce představili Josef Pleskot a Vládo Milunič. Celostátní deníky zařazují mezi zajímavé osobnosti také architekty a přinášejí s nimi obsáhlé rozhovory. Informovat o nejnovějších architektonických dílech patří k samozřejmosti magazínů o životním stylu.
Pro nezávislá odborná média však nastaly zlé časy. Nejen stagnace na trhu se stavebními materiály, ale i fúzování dříve konkurenčních firem znamená v důsledku pokles příjmů z inzerce. Přesto i ve ztížených podmínkách funguje řada solidních odborných časopisů a stále populárnější jsou některé internetové stránky (viz rubrika Literatura). Jejich existence je však neustále ohrožena.
Jaroslav Wertig