Úvod A-D E-G H-J K-L M-P R-S Š-Ž Závěr
   Architekti K-L
    Kaňka František
    Karfík Vladimír
    Kotěra Jan
    Koula Jan
    Kozák Bohumír
    Králík Emil
    Krejcar Jaromír
    Kroha Jiří
    Kysela Ludvík
    Leuthner Abraham
    Libra František
    Linhart Evžen
    Loos Adolf
    Lurago Anselmo
    Lurago Carlo
Kamil Dvořák: Architekti v Českých zemích

 

KAŇKA František Maxmilián (1674-1766)

Narozen 19. 8. 1674 v Praze. Vyučen v huti svého otce Víta Václava Kaňky v Praze, studia v Itálii a ve Vídni. Po návratu spolupracovníkem G. Alliprandiho a J. Santiniho-Aichla. Měšťanem staroměstským, bytem v Dlouhé ul. v Praze. Po řadě úspěšných úprav paláců a zámků je v roce 1724 jmenován císařským architektem. Pracuje pro šlechtu Černínů, Valdštejnů, Pachtů, Trautmansdorfů, Mansfeldů, Vrtbů a pro řády jezuitů, augustiniánů a cisterciáků. Přítel a spolupracovník sochaře Mat. Brauna a malíře monumentálních fresek V. V. Reinera. V roce 1709 se marně zasazuje o zřízení Akademie umění v Praze. Umírá ve vysokém věku 14. 7. 1766 v Praze.

Hlavní díla:

  • kaple zahradního paláce Černínů ve Vídni (1709),
  • zámek Valdštejnů v Loučeni u Nymburka (po 1704) a zámecký kostel Nanebevzetí P. Marie tamtéž (1710-13),
  • jezuitský kostel sv. Klimenta na Starém Městě v Praze (1711-15),
  • přestavba hřbitovního kostela Narození P. Marie v Křimici (1713-14),
  • přestavba loveckého zámku v Hoříně u Mělníka (1713-20),
  • dostavba pražského Klementina (1714-15, 1721-26) vč. Zrcadlové kaple,
  • přestavba Karolina v Praze (1715-18) vč. hlavního barokního portálu do Železné ul.,
  • asi plány zámku ve Veltrusech pro hr. Chotka (kolem 1715),
  • nová prelatura u kostela Na Karlově v Praze (1716-19),
  • dostavba Černínského paláce na Hradčanech v Praze (1718-23 vč. monumentálního vnitřního schodiště a úpravy zahrady s pavilónem,
  • býv. klášter (1718-30) a kostel (1737-41) sv. Kateřiny v Praze,
  • plány kostela sv. Prokopa ve Středoklukách u Prahy (1719-21),
  • asi kostel sv. Jana Křtitele v Lysé nad Labem (1719-41),
  • zámek Černínů ve Vinoři (1719-24), před zámkem kostel Povýšení sv. Kříže (1720) a fara (po 1724),
  • přestavba zámku Černínů v Krásném Dvoře u Loun (1720-24),
  • dokončení piaristického kostela Nalezení sv. Kříže v Litomyšli (1720-27, po smrti G. B. Alliprandiho),
  • barokní terasovitá Vrtbovská zahrada na Malé Straně v Praze (1720),
  • dostavba paláců Černínů na Malé Straně: Sněmovní ul. čp. 174, horní Malostranské nám. čp. 260, pod Zámeckými schody čp. 184,
  • vedení stavby zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou (1721-23, podle plánů J. Santiniho),
  • přestavba renesančního zámku s hřebčínem v Kladrubech nad Labem (od 1722),
  • kostel sv. Vojtěcha ve Vejprnici (1722-26),
  • kaple sv. Wolfganga v Chudenicích u Klatov (1722-29),
  • pomník císaře Karla IV., zvaný památník sv. Huberta, v Hlavenci u Mladé Boleslavi (1723-24, sochy M. M. Braun),
  • asi Nový zámek v Jemništi u Benešova (do 1724),
  • dokončení konventu kláštera cisterciáků - dnes sochařské sbírky NG - na Zbraslavi (1724-32, po J. Santinim) a přestavba opatské prelatury tamtéž (do 1739),
  • hřbitovní kostel sv. Anny v Týnci u Mladé Boleslavi (1725),
  • přestavba tzv. Faustova domu čp. 502 na Karlově nám. v Praze (1725),
  • barokní kaplička sv. Barbory v Loretánské ul. v Praze (1726),
  • kostel Nanebevzetí P. Marie ve Zlonicích (1727-35, podle plánů K. I. Dientzenhofera),
  • kostel Nanebevzetí P. Marie ve Svatoboru u Karlových Varů (1729-32),
  • kostel sv. Mikuláše v Žerčicích u Mladé Boleslavi (1730),
  • přestavba zámeckého pivovaru v Litomyšli (kolem 1730),
  • zámek Pachtů v Liběchově u Mělníka (kolem 1730),
  • dostavba jezuitského semináře sv. Václava vč. barokní fasády v Husově ul. čp. 240 (dnes ČVUT) na Starém Městě pražském (kolem 1730),
  • asi zámek v Křimici u Plzně (1732),
  • kostel sv. Jana Nepomuckého na Rejskově nám. v Kutné Hoře (1734-50),
  • návrh radnice na náměstí v Poličce (1739-40),
  • tzv. Kaňkův dům čp. 118 na Národní třídě v Praze (1740),
  • asi Fürstenberský palác čp. 53 (dnes polské velvyslanectví) ve Valdštejnské ul. v Praze (1743-47),
  • přestavba kostela sv. Václave ve Švihově (1744-47),
  • úpravy zámků: Konopiště (vč. barokní brány), v Brandýse n. L., v Poděbradech, v Jindřichově Hradci, v Pardubicích,
  • v Praze dostavba domů: Menhartovského v Celetné ul. čp. 595, dům v ul. Perštýn čp. 309, dům U zlaté hrušky v Malé Karlově ul. čp. 150,
  • návrhy na oltáře (v Praze v Týnském chrámu, kostelích Na Karlově a sv. Klimenta, ve Staré Boleslavi v kostelích sv. Václava a Nanebevzetí P. Marie, aj.), mariánský sloup v Poličce, sloup N. Trojice ve Valeči, četné náhrobky, pomníky.

F. M. Kaňka vyšel z klasicistního pojetí baroku, příznačného pro tvorbu G. Alliprandiho. Stal se nejproduktivnějším a vedle Dientzenhoferů a Santiniho též umělecky nejvýznačnějším architektem českého baroka. Měl řadu spolupracovníků a žáků, kteří realizovali jím projektované stavby; vykazoval neuvěřitelné příjmy. Přispěl rozhodující měrou ke zdomácnění baroka v české architektuře. Jeho stavby jsou půvabné a klidné, slohově čisté s jemnou štukaturou, perfektně provedené.

Literatura:
- Wirth, Zd.: F. M. Kaňka. In: sborník Cestami umění, Praha 1949.

Zpět k menu

KARFÍK Vladimír (1901-1996)

Narozen 26. 10. 1901 v Idriji v dnešním Slovinsku v rodině českého lékaře. V roce 1904 se rodina stěhuje do Prahy. Studium architektury na pražské technice (1919-24) a částečně na Akademii výtvarných umění (u prof. Kotěry). V letech 1925-26 pracuje v ateliéru Le Corbusiera v Paříži jako český stážista. V letech 1927-29 projektuje v USA, zejména u F. L. Wrighta v Taliesin East a Taliesin West. Roku 1930 nastupuje jako vedoucí projektového oddělení Baťových závodů ve Zlíně, kde působí až do roku 1946. V letech 1931-56 je též členem mezinárodního sdružení CIAM. Od roku 1946 profesorem na fakultě architektury Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě. Současně projektuje a realizuje stavby, roku 1956 vyznamenán Státní cenou; spolupracuje též se Slovenskou akademií věd. Roku 1971 se stává vědeckým pracovníkem URBIONu v Bratislavě. V letech 1979-83 profesorem architektonické tvorby na technické univerzitě na Maltě, kde současně projektuje a realizuje několik staveb. Po návratu do Československa žije v Brně. Roku 1985 jmenován čestným členem AIA (American Institute of Architects). V roce 1991 se stává čestným občanem Brna a Bratislavy, získává čestné doktoráty na fakultách architektury v Praze a Bratislavě. Roku 1992 vyznamenán prezidentem ČSFR Zlatou medailí. Umírá 6. 6. 1996 v Brně.

Hlavní díla:

  • Společenský dům (hotel) ve Zlíně (1930-32),
  • kostely: římskokatolický v Bratislavě-Petržalce (1930-31), evangelický ve Zlíně (1935), římskokatolický v dnešním Partizánském (1940),
  • dům obuvi Baťa v Brně (1931-32), v Bratislavě 1931-32), v Liberci (1933-34),
  • školy a učňovské domovy ve Zlíně (1931-40),
  • Baťovy obchodní domy a prodejny v Chomutově, Olomouci, Teplicích, Čáslavi, Jihlavě, Praze-Vysočanech, Praze-Vršovicích, Hustopečích, Bratislavě, Piešťanech, Trnavě, Klatovech a Otrokovicích (1933-38),
  • obchodní dům Baťa v Amsterdamu (1934-37),
  • generely závodů Baťa v Tilbury v Anglii (1933), v Belcampu v USA (1933) a v Borovu v Chorvatsku (1941),
  • filmové ateliéry a filmové laboratoře firmy Baťa na Kudlově u Zlína (1935-40),
  • Společenský dům a internát v Otrokovicích (1936),
  • sedmnáctiposchoďová administrativní budova Baťových závodů ve Zlíně - budova pro 2000 zaměstnanců, která proslavila svého autora (1936-38),
  • rekonstrukce zámku v Napajedlích (1937-38),
  • koupaliště v Otrokovicích a ve Zlíně (1939),
  • krytá plovárna ve Zlíně (1946-48, s J. Holečkem),
  • závod a sídliště Závodu míru v Bratislavě (od 1947) vč. první panelové školy (1955),
  • chemicko-technologická fakulta SVŠT v Bratislavě (1947-49),
  • kulturní dům v Senici na Slovensku (1950),
  • garáže autobusů v Bratislavě (1950-51),
  • první experimentální velkopanelový dům v ČSR s využitím keramzitu na Kmeťovém nám. v Bratislavě (1952),
  • vysoká škola ekonomická a farmaceutická fakulta v Bratislavě (1953-55, s A. Rokošným),
  • budova VÚMA v Novém Městě nad Váhem na Slovensku (1963, s A. Rokošným),
  • administrativní budova Martimexu v Martině na Slovensku (1969, s kolektivem),
  • býv. Ústav aplikované kybernetiky SAV v Bratislavě (1971-78, s J. Komrskou),
  • řada obytných domů a vil v Bratislavě a Zlíně, vlastní rodinný dům v Jiráskově čtvrti v Brně (1974),
  • přístavba Univerzity Komenského v Bratislavě (1977, s kolektivem),
  • slévárna v Hal Far na Maltě (1979, s Tocháčkem),
  • přístavba muzea výtvarných umění v La Valettě na Maltě (1982, s Ed. Mintoffem).

Publikační činnost:

  • skripta SVŠT "Priemyslové budovy" (1954),
  • skripta SVŠT "Typológia budov pre dopravu, administratívu a distribúciu" (1955),
  • spoluautor publikace "Nové smery vo výstavbe škôl" (1963),
  • kniha "Administratívne budovy" (1971), vyšla též v Polsku,
  • skripta maltské univerzity "Typological Data" (1982),
  • skripta maltské univerzity "Perspective Drawing" (1982).

Již Karfíkova léta tvůrčího dozrávání byla impozantní: byl žákem J. Kotěry i Le Corbusiera, stýkal se s A. Loosem, byl projektantem u F. L. Wrighta. Kromě talentu byl navíc mimořádně pilný a systematický. Tříletý pracovní pobyt v USA ovlivnil jeho další tvorbu, kterou nelze zařadit do nějakých módních směrů. Karfíkovy stavby vynikají jasnou dispozicí, vytříbeným konstrukčním řešením a výtvarnou kultivovaností. Byl spolupracovníkem a pokračovatelem díla F. L. Gahury; oba jsou nezapomenutelní hlavní tvůrci Baťova Zlína - ve své době jednoho z nejmodernějších evropských měst. Rovněž Karfíkova rozsáhlá projektová a vědecká činnost v Bratislavě je vynikající. Jako vážený a oblíbený profesor na fakultách architektury v Bratislavě, v Brně a na Maltě vychoval řadu svých úspěšných následovníků.

Literatura:
- Nový, O.: Vladimír Karfík - architekt 20. století. In: Architektúra a urbanizmus č. 4, 1991.
- Karfík, V.: Architekt si spomína. Bratislava, SAS 1993.

Zpět k menu

KOTĚRA Jan (1871-1923)

Narozen 18. 12. 1871 v Brně. V letech 1897-90 studium stavitelství na německé průmyslové škole v Plzni, v l. 1890-94 stavitelská praxe, 1894-97 studuje architekturu na Akademii výtvarných umění ve Vídni u O. Wagnera. Na základě získání Římské ceny cestuje po Itálii, kresby z cesty poté vystavuje u Topiče v Praze v roce 1898. Nadále žije a pracuje v Praze. Od r. 1898 učí jako zástupce prof. B. Ohmanna ve speciální škole pro architekturu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde je r. 1899 jmenovám profesorem. Roku 1910 odchází na pražskou Akademii výtvarných umění, kde působí jako profesor architektury až do své smrti (v letech 1912-13, 1914-16 a 1920-22 jako rektor). Je též generálním komisařem uměleckých výstav v Benátkách (1910), v Římě (1911) a v Mnichově (1913). Pro český zemský výbor pracuje v l. 1910-21 jako regulační expert. Roku 1907 zakládá časopis pro moderní architekturu Styl, r. 1914 zakládá Svaz českého díla. Umírá 17. 4. 1923 v Praze, pohřben na Vinohradském hřbitově. V roce 1926 se koná v Mánesu jeho souborná posmrtná výstava.

Hlavní díla:

  • přestavba zámku v Červeném Hrádku u Sedlčan v duchu pozdní gotiky (1894-95),
  • Peterkův dům na Václavském nám. čp. 777 v Praze (1899-1900) ve slohu rané secese,
  • instalace výstav: Rodin v Praze (1902), České umění na Světové výstavě v St. Louis v USA (1904),
  • secesní býv. Okresní dům, dnes součást hotelu Bystrica v Hradci Králové (1903-05),
  • Národní dům v Prostějově (1905-07),
  • secesní fasáda dvojdomu čp. 86-87 na náměstí v Jindřichově Hradci,
  • vodárna s věží v Praze-Michli, Baarova ul. (1906-07),
  • obdobná vodárna s věží v Třeboni na Kopečku (1909),
  • pavilon obchodu na Jubilejní výstavě obchodní a živnostenské komory v Praze (1908),
  • vily:
    • Trmalova v Praze-Strašnicích, ul. Vilová čp. 91 (1902-04),
    • Suchardova v Praze-Bubenči, Slavíčkova čp. 248 (1905-07),
    • Tondrova v St. Gilgenu (1905-06),
    • vila Klaus v Praze-Bubenči, Sibiřské nám. 5, čp 280 (1907),
    • v Holoubkově čp. 123 (1907- 09),
    • vlastní Kotěrova vila v Praze-Vinohradech, Hradešínská ul. 6, čp. 1542 - výborný příklad českého raného funkcionalismu (1908-09),
    • dvě vily v Černošicích u Prahy (1902, 1908-10),
    • Máchova v Bechyni (1910), ve Vysokém Mýtu, Rokycanova čp. 247 (1910),
    • U Rýdlů v Dobrušce (1917-18),
    • Štencova ve Všenorech (1921),
    • dům E. Vanického v Kostelci nad Orlicí (1921)
    • rodinný dvojdům J. Groha a O. Borůvky v Praze-Hradčanech, Mockiewiczova 13-15, čp. 236,
    • a další vily v Chrustenicích, Sadské, Turnově, Zlíně,
  • Městské muzeum v Hradci Králové (1908-12), stavba, která vstoupila do dějin světové architektury,
  • Laichterův bytový dům v Praze-Vinohradech, Chopinova čp. 1543 (1908-09),
  • dělnické a úřednické kolonie bytových domů:
    • Louny (1909-11),
    • Praha-Záběhlice (1914-15),
    • Zlín (1918),
    • Králův Dvůr u Berouna (1920),
  • hotel Grand, dnes Bystrica v Hradci Králové (1911),
  • kiosky na Pražském mostě v Hradci Králové (1912),
  • banka Slavie v Sarajevu (1911-12),
  • Urbánkův dům zv. Mozarteum v Praze, Jungmannova čp. 748 (1911-13, s plastikami J. Štursy),
  • Nový zámek Mandelíkův a přestavba Starého zámku v Ratboři u Kolína (1911-15),
  • býv. Všeobecný penzijní ústav v Praze, Rašínovo nábř. (1912-13, s J. Zaschem),
  • Lambergerův palác ve Vídni (1913-15),
  • škola architektury Akademie výtvarných umění v Praze-Holešovicích (1919-21, s J. Gočárem),
  • Státní vědecká knihovna čp. 626 na nábřeží v Hradci Králové (1922-23),
  • dům Báňské a hutní společnosti v Praze, ul. Politických vězňů čp. 1419 (1923-24),
  • právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, nám. Curieových (podle Kotěrova projektu z r. 1914 realizoval L.Machoň v l. 1924-27) jako součást Kotěrova monumentálního projektu pražské univerzity na Starém Městě, na kterém pracoval od r. 1907 až do smrti - nerealizováno,
  • řada interiérů, hrobek, uměleckoprůmyslových výtvorů (mj. též salónní vůz Elektrických podniků hl. m. Prahy z r. 1895).

Jan Kotěra byl architektem mezinárodního významu, vůdčí osobností české moderní architektury. Jeho rané stavby mají secesní charakter s ornamentálním, často folklórním dekorem. Pozdější Kotěrovy stavby již sledují ryzí účelnost, mají však vždy vysokou výtvarnou kvalitu s rysy vznosnosti až monumentality. Ve svých veřejných i bytových stavbách spojoval výtvarná umění (sochařství, malířství, design) s architekturou v nedílný celek, v němž architektura vždy hrála vedoucí uměleckou roli. Kotěrovy stavby mají čistou přehlednou dispozici, tvarovou pestrost, výtvarnou logiku a vždy velkou a neotřelou nápaditost. Většina jeho budov se vyznačuje asymetrickou leč vyváženou kompozicí, zvýrazněnou tektonikou a využíváním neomítnutého režného zdiva. Kotěra spojoval ve své osobě schopnosti výborného stavitele a vynikajícího architekta - výtvarníka. Též jako kreslíř, grafik, akvarelista a uměleckoprůmyslový výtvarník byl nenapodobitelný; jeho projekty samy o sobě jsou nádhernými výtvarnými díly. Konečně nelze opomenout, že jako vlivný pedagog i projektant vychoval celou generaci našich špičkových architektů.

Literatura:
- Novotný, O.: Jan Kotěra a jeho doba. Praha 1958.
- Katalog souborné výstavy Jana Kotěry v SVU Mánes, Praha 1926.

Zpět k menu

KOULA Jan (1855-1919)

Narozen 7. 2. 1855 v Českém Brodě. Studium architektury na české technice v Praze a rok na Akademii výtvarných umění ve Vídni u Th. Hansena. Od r. 1878 asistentem prof. Schulze, od 1884 mimořádným a od 1887 řádným profesorem architektonického tvarosloví a ornamentálního kreslení na české technice v Praze. Současně učí perspektivu na pražské Akademii výtvarných umění. Buduje Národopisné muzeum v rámci Národního muzea - v l. 1892-1917 správcem národopisných a archeologických sbírek. Široká práce publikační, od 1881 řídí časopis Architektonický obzor. Spoluzakladatel Klubu za starou Prahu. Umírá 18. 5. 1919 v Praze. Výstavy jeho celoživotního díla uspořádány v Praze v l. 1939 a 1955.

Hlavní díla:

  • úprava interiérů paláce V. Lanny v Hybernské ul. čp. 1030 v Praze (1880),
  • novorenesanční sokolovna v Českém Brodě (1884),
  • Česká chalupa na Jubilejní výstavě v Praze (1891),
  • Rychta na Národopisné výstavě v Praze (1895),
  • novorenesanční Suchardova vila v Slavíčkově ul. čp. 151 v Praze-Bubenči (1895-96),
  • Koulova vlastní rodinná vila v lidovém slohu v Slavíčkově ul. čp. 153 v Praze-Bubenči (1896),
  • novorenesanční dům Adolfa Heyduka, Tyršova ul. čp. 438 v Písku (1899),
  • novobarokní dům v Pařížské tř. čp. 1073 v Praze (1902),
  • dům na Staroměstském nám. čp. 608 v Praze (1904-05),
  • úpravy Staroměstské radnice a sousedícího domu U minuty v Praze,
  • Čechův most v Praze (1906-08, s Ing. M. Petrů),
  • nerealizované známé projekty vyústění mostu Svatopluka Čecha s průkopem na Letnou (1908-10),
  • úpravy Strakovy akademie v Praze,
  • pavilón Maroldova panoramatu Bitvy u Lipan v Královské oboře v Praze (1908),
  • rekonstrukce historické renesanční radnice v Plzni a její spojení s vedlejším domem čp. 290 (1907-12),

Účast v četných soutěžích:

  • Reprezentační dům hl. m. Prahy (1903),
  • úpravy Vlašského dvora v Kutné Hoře,
  • divadlo ve Slaném,
  • přestavba Staroměstské radnice,
  • rekonstrukce kláštera sv. Anežky České aj.

Publikace:

  • Památky uměleckého průmyslu v Čechách (I. díl 1882, II. díl 1888).
  • Články a studie o keramice, sklu, hrnčířství, uměleckém kovářství, národních krojích aj.

Jan Koula, spolupracovník a pokračovatel Ant. Wiehla, byl nejen tvůrčím architektem historizujícího a folklórního směru. Byl především vynikajícím znalcem a propagátorem lidového umění, lidové architektury a interiérů, uměleckého průmyslu. Jakožto výborný výtvarník navrhoval sgrafita na budovy, nábytek, skleněné předměty, mříže, šperky, výšivky aj. Rozvíjel rozsáhlou sběratelskou činnost, uloženou zejména v Národopisném muzeu v Praze, zabýval se záchranou architektonických a uměleckoprůmyslových památek. Též jako kreslíř a akvarelista byl nezapomenutelný.

Literatura:
- Koula, J. E.: Katalog výstavy celoživotního díla J. Kouly v Uměleckoprůmyslovém muzeu, Praha 1939.
- Architekt Jan Koula 1855-1919. Výstava díla, Praha 1955.

Zpět k menu

KOZÁK Bohumír (1885-1978)

Narozen 4. 12. 1885 ve Velké Lhotě u Dačic. Studium architektury na pražské technice, poté pracuje v ateliéru A. Balšánka a O. Polívky v Praze. V letech 1911-19 vede projektové oddělení firmy Nekvasil v Praze-Karlíně. Od roku 1919 má vlastní ateliér, později stavební společnost Dušek-Kozák-Máca. Projektuje a realizuje množství staveb, zejména v Praze. Zúčastňuje se též řady soutěží, publikuje v odborném tisku a získává doktorát technických věd. Je vynikajícím kreslířem architektury, výstava jeho díla se uskutečňuje v Praze v roce 1941. Po válce ještě vede ateliér v Státním ústavu pro projektování hl. m. Prahy. Od roku 1963 je předsedou Klubu za starou Prahu. Umírá 1. 4. 1978 v Praze.

Hlavní díla:

  • budova telefonní ústředny v Kubelíkově ul. v Praze (1921-25),
  • budova státní vysílačky u Poděbrad (1923),
  • Husův dům v Jungmannově ul. č. 22 v Praze (1923),
  • přestavba divadla v Čáslavi (1924),
  • vysokoškolské studentské koleje Budeč v Praze (1924),
  • obchodní a administrativní dům Avion (s kavárnou Luxor) na Václavském nám. č. 41, čp. 820 v Praze (1924-26),
  • památník Matouše Ulického před děkanským kostelem v Čáslavi a Žižkova síň (1925),
  • sbor českobratrské církve evangelické v Čáslavi (1925),
  • rekonstrukce Rudolfina a Toskánského paláce v Praze,
  • tenisová klubovna LTC v Letenských sadech v Praze (1926),
  • banka v Kolíně (1926),
  • Masarykovy domovy, býv. Sociální ústavy hl. m. Prahy (dnes Thomayerova nemocnice), Budějovická 800 v Praze-Krči (1926-34),
  • vyšší hospodářská škola v Čáslavi (1927),
  • ředitelství pošt a hlavní pošta v Košicích (1927),
  • bytové domy býv. Městské pojišťovny na tř. Jugoslávských partyzánů v Praze-Dejvicích (1927-29),
  • vlastní vila v ul. Pod hradbami čp. 656 na Ořechovce v Praze (1928),
  • budovy býv. pojišťovny Riunione Adriatica na Ulrichově nám. v Hradci Králové (1928-30),
  • Rumlova vila v Zálabí v Nymburku,
  • středoškolské koleje v Praze-Dejvicích (1931),
  • policejní budova v Bartolomějské čp. 306 v Praze (1935),
  • Ústav mateřství ve Vídeňské ul. č. 818 v Praze-Krči (1935-38),
  • palác Příkopy (pro pojišťovny Moldavia Generali a Assicurazioni Generali) s kinem Broadway (později Sevastopol) v Praze, Na příkopě č. 31, čp. 988 (1936-38, s A. Černým),
  • bytový dům v Anglické ul. čp. 385 v Praze (1936-38),
  • bytový dům v Kostelní ul. v Praze-Holešovicích (1938-39),
  • Sbor českobratrské církve evangelické, ul. Na bateriích v Praze-Střešovicích (1939),
  • budova býv. Chemoprojektu ve Štěpánské ul. v Praze (1946-47),
  • Výzkumný ústav farmaceutický v Kouřimské ul. čp. 1632, Praha-Vinohrady (1950-52).
  • Soutěžní návrhy na Nuselský most (od 1918 se S. Bechyně).

Publikace soustřeďující zejména jeho kresby:

  • Architekt na cestách. Praha, Unie 1941.
  • Menší Město pražské. Praha, Orbis 1950 (s úvodem Zd. Wirtha) .
  • Mluva pražské architektury. Praha, Orbis 1962 (s textem O. Stefana).
  • Praha - kamenný sen. Praha 1972.

Bohumír Kozák zasvětil téměř celou svou tvorbu Praze, kde postavil řadu význačných funkcionalistických budov. Z této doby vzpomeňme alespoň Masarykovy domovy (dnešní Thomayerova nemocnice) v Praze-Krči či jeho pražské paláce Příkopy a Avion. Už od roku 1918 se též zabýval návrhy na stavbu Nuselského mostu; idea byla uskutečněna až v roce 1974. Miloval historickou Prahu; jako aktivní člen a mnohaletý předseda Klubu za starou Prahu bojoval za zachování pražského genia loci. Jeho vynikající neopakovatelné kresby starých pražských budov a zákoutí, shrnuté v jeho publikacích, zůstanou trvalou hodnotou nejen pro historiky Prahy, ale především pro každého, kdo hledá uměleckou dokonalost architektonické kresby.

Literatura:
- Bláha, J.: Bohumír Kozák. Praha 1985.

Zpět k menu

KRÁLÍK Emil (1880-1946)

Narozen 21. 2. 1880 v Praze. Studium architektury na české technice v Praze u prof. J. Schulze, pak asistentem prof. J. Kouly na ústavu architektonického a ornamentálního kreslení. Od r. 1905 pracuje v ateliéru O. Polívky a A. Balšánka. Roku 1907 odchází do Brna, kde v l. 1907-10 učí na průmyslové škole stavební. V l. 1910-20 pracuje v Brně jako samostatný architekt, 1921-39 profesorem architektonického a ornamentálního kreslení na brněnské technice. Obesílá řadu soutěží a výstav (Milano 1933, Paříž 1937, Brusel 1937), hodně cestuje a kreslí architekturu v Evropě a severní Africe. Po uzavření vysokých škol za války se soustřeďuje na výtvarnou činnost - v roce 1941 je v Praze i v Brně souborná výstava jeho kreseb a akvarelů. V letech 1942-45 vězněn v koncentračním táboře. Po válce se nemocen vrací a umírá 26. 6. 1946 v Brně.

Hlavní díla:

  • spolupráce při stavbě secesního divadla v Mladé Boleslavi (1906-07),
  • Smetanův lázeňský dům a administrativní budova v Luhačovicích (1912-13),
  • vily: vlastní v Brně, Kovaříkova v Prostějově (1910-11),
  • obytný dům v Kotlářské ul. 7 v Brně-Veveří (1924),
  • generel brněnského Výstaviště - pro Výstavu soudobé kultury v Československu 1928 (návrh 1924 přepracováním původního projektu J. Kalouse, realizace 1926-1928),
  • kino a kavárna (později kongresová budova) na Výstavišti v Brně-Pisárkách (1927-28),
  • Všeobecný penzijní ústav v Burešově ul. č. 20 v Brně-Veveří (1931-32),
  • budova Čs. tabákové režie v Brně,
  • teplárna býv. Západomoravských elektráren, Špitálka 6, Brno,
  • řada nerealizovaných soutěžních projektů, např. brněnské Národní divadlo, komplex vysokých škol v Brně.

Architekt budov i interiérů, zpočátku pod vlivem vídeňské moderny, později představitel funkcionalismu. Významný pedagog, jeden ze zakladatelů výuky architektury na brněnské technice. Kultivovaný kreslíř a malíř architektury, s novodobě impresionistickým výtvarným projevem.

Zpět k menu

KREJCAR Jaromír (1895-1950)

Narozen 25. 7. 1895 v Hundesheimu v Rakousku. Vyučen zedníkem, pak studium na průmyslové škole stavební v Praze, poté pracuje jako stavbyvedoucí. V letech 1918-21 studuje architekturu u J. Kotěry na Akademii výtvarných umění v Praze. 1921-23 zaměstnán v ateliéru J. Gočára, v roce 1923 se osamostatnil. Členem Devětsilu, zakladatelem Klubu za novou Prahu. V l. 1934-35 pracuje v Sovětském svazu v Moskvě. Roku 1937 získává dvakrát Grand Prix a jednou Zlatou medaili za architekturu na mezinárodní výstavě v Paříži. Za války žije a pracuje v Anglii. V l. 1946-48 profesorem architektonické tvorby na VUT v Brně. Roku 1948 odchází opět do Anglie, kde je v l. 1948-49 profesorem na vysoké škole architektury v Londýně. Umírá 5. 10. 1950 v Londýně.

Hlavní díla:

  • vila lékaře a spisovatele Vl. Vančury na Zbraslavi (1923),
  • činžovní dům v Domažlické ul. v Praze-Žižkově (1923-24, s K. Roškotem),
  • obchodní, kancelářský a bytový dům Olympic ve Spálené ul. čp. 75 v Praze (1924-27),
  • vila v ul. Nad olšinami 4 v Praze-Strašnicích (1926),
  • Gibiánova vila v ul. Charlese de Gaulla 2 v Praze-Bubenči (1927-29),
  • dům Jednoty soukromých úředníků ve Francouzské ul. č. 4, čp. 45 v Praze-Vinohradech (projekt 1927, stavba 1930-31),
  • léčebný dům Machnáč v Trenčianských Teplicích na Slovensku (1929-32),
  • regulační plán Strakonic (1930),
  • projekt přestavby pražské dopravní sítě (1931, s J. Špalkem),
  • slavný, leč nedochovaný Československý pavilón na Mezinárodní výstavě umění a techniky v moderním životě, Paříž (1937),
  • rodinný dům v ulici Nad koupadly v Praze-Hodkovičkách (1939).

Z nerealizovaných projektů:

  • návrh velkotržnice v Praze-Žižkově (1921),
  • návrh Úrazové dělnické pojišťovny v Praze (1924),
  • soutěžní návrh na Akademické náměstí v Brně (1925),
  • návrh vládního centra na Letné v Praze (1928),
  • návrhy pražských stadiónů v Braníku a na Letné,
  • soutěžní návrh na studentské koleje (1923) a komplex škol (1931) v Praze-Dejvicích,
  • soutěžní návrhy léčebných domů v Karlových Varech (1930), v Poděbradech (1931), sanatoria ve St.Smokovci (1932) a ve Vyšných Hágách (1932). Sborník L'architecture contemporaine en Tchécoslovaquie (1928).

J. Krejcar patřil k předním představitelům funkcionalistické architektonické avantgardy v Českých zemích. Jeho tvorba byla ovlivněna dílem Le Corbusiera. Byl propagátorem ušlechtilé architektonické kompozice, nezvyklých konstrukčních a dispozičních řešení. Svými budovami i v jejich detailech sledoval krásu moderní průmyslové techniky. Velkou část své tvorby věnoval navrhování interiérů a nábytku, avšak byl znám i jako neúnavný organizátor a publicista.

Literatura:
- Teige, K.: Práce Jaromíra Krejcara. Praha 1933,
- Jaromír Krejcar 1895-1949. Katalog výstavy v galerii Jar. Fragnera v Praze 7. 6. - 20. 8. 1995.

Zpět k menu

KROHA Jiří (1893-1974)

Narozen 5. 6. 1893 v Praze, v l. 1911-16 studium architektury na pražské technice. V letech 1918-23 se věnuje především scénografickým, malířským a sochařským pracím. Od r. 1925 mimořádný, v l. 1929-34 řádný profesor architektury na technice v Brně. Členem Levé fronty, předsedou Svazu socialistických architektů. Ve 30. letech stíhán za propagaci socialistické revoluce; za války vězněn. Po válce opět učí na brněnské technice, v letech 1948-50 rektorem VUT v Brně, současně vede mistrovský ateliér v Praze a je poradcem ministra kultury. Roku 1948 jmenován národním umělcem, později získává postupně všechna dostupná státní vyznamenání. Umírá 7. 6. 1974 v Praze. Souborná výstava jeho díla v r. 1965 U Hybernů v Praze.

Hlavní díla:

  • Zemská průmyslová škola v Havlíčkově ul. v Mladé Boleslavi (1922-25),
  • vily v Kosmonosech (1923),
  • okresní nemocenská pojišťovna v Jaselské ul. v Mladé Boleslavi (1923),
  • obytné domy vojenských gážistů v Mladé Boleslavi a v Kutné Hoře (1924-25),
  • přestavba domu čp. 89 na hotel Věnec na náměstí v Mladé Boleslavi,
  • Výstava severních Čech v Mladé Boleslavi (1927),
  • vily: v Drnovické ul. 4, Brno-Žabovřesky (1927-28), v Sedlákově ul. 45, Brno-Stránice (1930), v Kaplanově ul. 11, Brno (1937),
  • pavilón Rodu člověka na Výstavě soudobé kultury v Brně (1928),
  • pětipatrové nájemné domy v ul. Tábor č. 40-50, Brno-Ponava (1946-48),
  • Slovanská zemědělská výstava na Výstavišti v Praze (1948),
  • osvětové a kulturní domy: v Mnichu u Kamenice nad Lipou (1947), v Horní Suché, Petřvaldě, Hrušově (1949-52),
  • radnice v Českém Brodě (1950),
  • lékařská fakulta v Olomouci (1950-52),
  • generální plán a městské centrum tzv. socialistického městečka Nová Dubnica na Slovensku (1951-57),
  • část sídliště Stalingrad-Bělský les v Ostravě (1953-54),
  • úprava Strahovského stadiónu a okolí na I. celostátní spartakiádu v Praze (1955).
    Výstava Sociologického fragmentu bydlení (1933 v Brně, 1934 v Praze), knižně zpracováno v l. 1968-70, vydáno Krajským střediskem SPPOP v Brně r. 1973.
    Výstava Ekonomického fragmentu bydlení (1935 v Praze).
    Řada článků, statí a publikací s dobovou architektonickou tematikou.

Představitel tzv. levicové umělecké a politické avantgardy - velmi talentovaný architekt, scénograf, malíř a sochař, též činný jako zanícený pedagog a publicista. Jeho vynikající předválečná expresivní tvorba navázala na Janákův kubismus, později přecházela na funkcionalistické tendence. Po 2. světové válce se stal předním teoretickým propagátorem i praktickým tvůrcem dekorativního socialistického realismu v architektuře. Jeho četné publicistické práce jsou vesměs adorací marxisticko-leninské ideologie. Avšak zejména Krohovy stavby z dvacátých let patří k nejprogresivnějším dílům své doby.

Literatura:
- Svrček, J. B.: Národní umělec Jiří Kroha. Praha 1960.
- Císařovský, J.: Jiří Kroha a meziválečná avantgarda. NČSVU, Praha 1967.
- Architekt Jiří Kroha a současnost (sborník z konference). VÚVA, Praha 1984.

Zpět k menu

KYSELA Ludvík (1883-1960)

Narozen 25. 4. 1883 v Kouřimi. Studium architektury na české technice v Praze (1902-08). Po 1. světové válce je pracovníkem pražského stavebního úřadu a Státní regulační komise. Přestože nikdy nemá vlastní architektonickou firmu, je autorem několika význačných pražských budov. Účastník řady architektonických soutěží. Své práce vystavuje na četných výstavách u nás (Praha, Brno) i v zahraničí (Varšava, Bělehrad, Bukurešť, Stockholm, Paříž, Milán, Brusel). Po 2. světové válce ještě pracuje ve Státním ústavu pro projektování výstavby hl. m. Prahy a později v projekci Kovotechny. Umírá 10. 2. 1960 v Praze.

Hlavní díla:

  • kubistický dům čp. 270 na nároží Malostranského nám. a Karmelitské ul. v Praze (1912-13),
  • býv. Lindtův dům čp. 773 na Václavském nám. 4 v Praze (1924-27), první Kyselova funkcionalistická stavba,
  • sousední funkcionalistický palác Baťa - Dům obuvi čp. 774 - na Václavském nám. 6 v Praze (1928-29, se stavební kanceláří fy Baťa),
  • obchodní a administrativní Stýblův dům čp. 785 s kinem, pasáží a kavárnou Alfa na Václavském nám. 28 v Praze (1926-29),
  • bankovní dům čp. 583, v r. 1950 adaptován na Dětský dům, v ul. Na Příkopě v Praze (1927-28),
  • býv. pojišťovna Patricia čp. 613 ve Štěpánské ul. v Praze (1928-29).

První stavby L. Kysely byly ovlivněny českým kubismem. Později se stal typickým funkcionalistou a realizoval několik významných budov v centru Prahy. Jeho elegantní stavby jsou technicky domyšleny, jsou konstrukčně odvážné a jsou charakteristické užíváním velkých skleněných ploch.

Literatura:
- Kubíček, A.: Ludvík Kysela zemřel. In: Architektura ČSR č. 6/1960.

Zpět k menu

LEUTHNER Abraham (1640-1701)

Též Leitner, Leutner, Laytner. Narozen kolem roku 1640 u Passau v Bavorsku v německé rodině. Brzy přichází jako polír do Čech. Roku 1665 se v Praze stává novoměstským měšťanem a zanedlouho váženým stavebním podnikatelem. V roce 1680 jmenován pevnostním stavitelem v Chebu, v r. 1693 císařským vrchním hradebním stavitelem v Čechách. Na jeho stavbách (kláštera a kostela ve Waldsassenu a zámku v Ostrově nad Ohří) pracoval jako polír Kryštof Dientzenhofer. A. Leuthner umírá v Praze 12. 1. 1701.

Hlavní díla:

  • spolupráce na stavbě Černínského paláce na Hradčanech v Praze (1669-91, podle plánů Fr. Carattiho),
  • letohrádek (dnes galerie) v zámeckém parku v Ostrově nad Ohří (1673-79),
  • severní věž u kostela Nanebevzetí P. Marie ve Staré Boleslavi (1674-75),
  • ambity u poutního kostela Navštívení P. Marie v Hejnici u Frýdlantu (1679-80),
  • městská radnice s věží v Lokti (1682-88),
  • přestavba kostela a kláštera ve Waldsassenu v Bavorsku (1682-90),
  • účast na stavbě zámku vévody z Lauenburgu v Ostrově nad Ohří (kolem 1685),
  • stavitel pevnostních hradeb v Chebu (1687-91),
  • stavitel pražských městských hradeb (1693-1700),
  • kniha "Grundtliche Darstellung der fünff Seyllen" s četnými rytinami, vydal Kašpar Wussin v Praze 1677.

A. Leuthner byl známým barokním stavitelem, stavebním podnikatelem. Nicméně i budovy, které sám navrhoval (např. v Lokti, Ostrově nad Ohří), mají značnou architektonickou úroveň. Snad největší význam však měl jeho teoretický spis "Grundtliche Darstellung der fünff Seyllen", obsahující slohové řády, příklady půdorysů a průčelí paláců a kostelů, portály, kašny apod. Šlo o jakýsi architektonický vzorník, první svého druhu v Českých zemích, který byl nadále architekty a staviteli hojně používán.

Literatura:
- Wachsmannová, V.: Život a dílo Abrahama Leuthnera. Památky archeologické č. 42, 1946.

Zpět k menu

LIBRA František Albert (1891-1958)

Narozen 8. 4. 1891 v Českém Herálci. Studium architektury na české (1910-13) a německé (1913-16) technice v Praze. V letech 1916-20 v armádě, r. 1920 zakončuje vysokoškolská studia přerušená válkou. Od roku 1921 samostatný architekt. Studijní cesty po Evropě. Široké kulturní zájmy: aktivně hudba-violoncello, historie, filozofie. Spolupráce s Autoklubem RČS. Dokumentace svých četných prací vystavuje na mezinárodních výstavách v Praze, Bruselu, Paříži (stříbrná medaile). V letech 1948-52 zaměstnán ve Stavoprojektu, 1952-58 v Energoprojektu v Praze. Umírá 30. 6. 1958 v Praze.

Hlavní díla:

  • regulační plány pražského Barrandova (1923 - později upraven) a Bertramky (1925), Rakovníka (1928), Nitry (1928), Příbrami (1930),
  • hornické kolonie rodinných domků v Jiřetíně, Kopistech, Bílině, Trnovanech a snad nejlepší v Horním Lomu u Mostu, která připomíná anglická zahradní města (1924-25),
  • obytné domy pro státní zaměstnance v Praze-Vršovicích, Bulharská čp. 714-720, 705-711 (1925-28),
  • Bývalý okresní úřad - dnes střední odborná škola v Poličce, Československé armády čp. 485 (1929-36),
  • družstevní rodinné domy v Praze-Vinohradech a Strašnicích, v Rakovníku (1927-31),
  • obytné domy v Praze-Pankráci v Budějovické ul. (1931) a Humpolecké ul. (1932-38),
  • spořitelny v Lounech (1927-28), Chrudimi (1929, s V. Ježkem), Rakovníku (1930), Rokycanech (1931) a Kutné Hoře (1938),
  • v Rakovníku: škola pro ženská povolání (1927), okresní úřad, keramická továrna (1930), urnový háj (1931) vč. památníku bří Burianů (1928),
  • koupaliště v Rakovníku (1931), Rokycanech (1932), Heřmanově Městci (1933),
  • funkcionalistická transformační stanice v Praze 1, Jeruzalémská čp. 1321 (1928),
  • obytné domy s malými byty v Praze-Krči, U nových domů čp. 524, 526 (1930-33) a v Praze-Holešovicích, Osadní čp. 1476, 1446 (1930-36, u všech spolupráce J. Kan),
  • obytný dům v prodejnou kožešin Praha-Vinohrady, Londýnská 81 (1934-36),
  • sanatorium pro léčbu tbc ve Vyšných Hágách ve Vysokých Tatrách, ve své době jedno z největších a nejmodernějších sanatorií v Evropě (soutěž 1932 - 1. cena, realizace 1933-38, spolupráce J. Kan),
  • Ústřední sociální pojišťovna, dnes sídlo České správy sociálního zabezpečení, Praha-Smíchov, Křížová čp. 2883 (1935, s J. Kanem),
  • vila řed. A. Grossmanna, Praha-Hlubočepy, Barrandovská 29, čp. 385 (1937),
  • tovární budova na výrobu kyslíku a dissousplynu firmy Hydroxygen, Praha-Hlubočepy, Prokopské údolí (1937, v r. 1989 zařazena do seznamu nemovitých kulturních památek),
  • vynikající tovární budova švédského koncernu AGA na výrobu kyslíku a dissousplynu, Praha-Vysočany, Kolbenova 38, čp. 609 (1938-39),
  • znak Autoklubu Republiky československé (1938),
  • závodní kuchyně a jídelna, Libeč u Trutnova (1947),
  • jesle v Úpicích, Praze-Kbelích, Pardubicích, Strakonicích, Plzni, Ústí n. L.-Střekově (1947-48),
  • administrativní budova Energovodu, Gorazdova 24, roh Resslovy ul. v Praze (1953-56, s J. Jakubem),
  • architektonická spolupráce na elektrárně Tisová (1955-57).

F. A. Libra patřil k předním českým funkcionalistickým architektům. Množství jeho soutěžních projektů (cca 50) a zejména množství realizovaných staveb svědčí o jeho mimořádném talentu a píli. Obsáhl široké spektrum architektonické tvorby - urbanismus, obytné budovy, peněžní a léčebné ústavy, jesle a školky, koupaliště, průmyslové stavby, interiéry, avšak i plakáty a drobný design. Jeho budovy se vyznačovaly dokonalým provozním řešením a kultivovaným architektonickým výrazem. Zejména jeho největší a nejznámější realizace - areál sanatoria pro léčbu TBC ve Vyšných Hágách - patří k nejlepším a nejcitlivějším funkcionalistickým stavbám třicátých let u nás.

Literatura:
- Librová, E., Sedláková, R.: Harmonický racionalismus - architektonické dílo F. A. Libry (katalog výstavy). Národní galerie, Praha 1997
- Schürer, O.: F.A.Libra - Nové stavění a bydlení. Vídeň - Praha 1934.
- Starý, O.: František Libra. In: Architektura ČSR č. 8/1958,
- Librová, E.: Architekt F. A. Libra, Mladá Fronta, Praha, 2008.

Zpět k menu

LINHART Evžen (1898-1949)

Narozen 20. 3. 1898 v Kouřimi pod křestním jménem Eugen. Studium architektury na ČVUT v Praze. Poté projektuje zejména budovy pro bydlení a nábytek. Zúčastňuje se též řady soutěží. Své projekty vystavuje v Praze (1921), Výmaru (1923), Stuttgartu (1927), Bělehradě, Záhřebu, Bukurešti a Paříži (1937). Jeho práce jsou často reprodukovány v odborných časopisech. Těsně před válkou a po válce realizuje svá stěžejní díla - gymnázium v Praze-Dejvicích a kolektivní dům v Litvínově. Umírá předčasně 29. 12. 1949 v Praze.

Hlavní díla:

  • bytové nájemné domy v Praze-Hostivaři (1925-26),
  • bytové nájemné domy v Praze-Žižkově, Radhošťská 20-22 (1925-26),
  • vila v Praze - Na Babě, Na ostrohu 26 (1926-28, s A. Heythumem),
  • vlastní rodinný dům v Praze-Dejvicích, Na viničných horách 46 (1926-28),
  • rodinné domy v Praze-Dejvicích a v Táboře (1927-30),
  • gymnázium Dr. E. Beneše na dnešní Evropské tř. č. 33 v Praze-Dejvicích (1935-37),
  • kolektivní bytový dům v Litvínově (1. cena v soutěži 1947, realizace 1948-58, spoluautor V. Hilský),
  • krematorium v Táboře (návrh 1948, spoluautor Binar),
  • řada nerealizovaných soutěžních návrhů, např. Libeňský most, sanatorium ve St. Smokovci.

Jeho tvorba vychází z purismu a české moderny, byla protiváhou všeobecně užívaného dekorativismu. Později se pod vlivem tvorby Le Corbusiera stává představitelem funkcionalismu. Ve svých návrzích (z nichž většina zůstala nerealizována) spojuje dispoziční nápaditost a konstrukční čistotu s nevšedním výtvarným projevem a citlivým detailem.

Zpět k menu

LOOS Adolf (1870-1933)

Narozen 21. 10. 1870 v Brně. Studuje průmyslovou školu stavební v Liberci, poté v l. 1890-93 architekturu na Vysoké škole technické v Drážďanech. V letech 1893-96 pracuje manuálně na stavbách i u projektových firem v USA. Od roku 1896 žije, projektuje a publikuje ve Vídni. Po neshodách s oficiální kritikou při realizaci známého obchodního domu Goldman & Salatsch zakládá r. 1912 ve Vídni bez povolení vlastní školu architektury, kde vyučuje zdarma (k jeho žákům patří např. R.Neutra). V letech 1920-22 je přednostou stavebního úřadu ve Vídni. V letech 1923- 1928 působí v Paříži, kde též přednáší na Sorbonně. Od roku 1928 pracuje opět ve Vídni, odkud často jezdí do Prahy a Brna. Roku 1930 přijímá československé státní občanství. Kromě projektové práce se intenzívně zúčastňuje spolkového uměleckého života a zejména odborně publicistické činnosti. Umírá 23. 8.1933 v Kalksburgu u Vídně.

Hlavní architektonická díla:

  • interiéry a úprava fasády kavárny Museum ve Vídni (1899),
  • vila Karma v Clarens u Montreux ve Švýcarsku (1904-06),
  • portál a interiér Amerického baru ve Vídni, Kärtnerstrasse (1908 - dodnes zachovalý),
  • terasovitý dům pro Lilly a Hugo Steinera, první čistě funkcionalistické dílo ve Vídni (1910),
  • obchodní dům Goldman & Salatsch na Michaelerplatz ve Vídni, naproti Hofburgu (1909-11), slavné Loosovo dílo, již v průběhu stavby kritikou skandalizováno pro svou bezozdobnost,
  • návrh regulačního plánu Vídně (1912),
  • terasovitý dům Scheu v Hietzingu u Vídně (1912),
  • vila s obloukovou střechou v Sauragasse ve Vídni (1913),
  • cukrovar v Hrušovanech u Brna (1916-19),
  • vila majitele cukrovaru V. Bauera čp. 214 v Hrušovanech u Brna (1917-18),
  • návrh vily Konstandt v Olomouci (1919, s P. Welsem),
  • vzorná kolonie Heuberg ve Vídni (1921),
  • projekt skupiny 20 vil se střešními terasami ve Vídni (1923),
  • úprava interiéru zámečku na Výstavišti v Brně-Pisárkách (1924-30),
  • dům Tristana Tzary na Montmartru v Paříži, Av. Junot 15 (1925-26),
  • nerealizovaný projekt terasovitého Grandhotelu Babylon pro francouzskou Riviéru (1927),
  • nerealizovaný projekt domu pro Josephinu Bakerovou v Paříži (1928),
  • vila Hanse a Anny Moller ve Vídni (1928-29),
  • populární vila Dr. Müllera, spolumajitele firmy Kapsa-Müller, v Praze-Střešovicích, vč. interiérů (1928-30, spolupráce K. Lhota),
  • několik domovních úprav a zachovalých bytových interiérů a nábytkových kompletů v Plzni (1907-08, 1928-33),
  • venkovský dům v Bayerbachu u Vídně (1929-30),
  • sídliště dělnických domků v Babí u Náchoda (1931),
  • rodinná vila Dr. Winternitze v Praze-Smíchově, Na cihlářce 10, čp. 2092 (1931-32, s K.Lhotou).
  • nerealizovaný projekt budov na benátském Lidu v Itálii (1932-33),
    Množství časopiseckých článků a statí, jejichž výběry byly shrnuty v publikacích:
  • Ins Leere gesprochen. Paris 1921,
  • Řeči do prázdna. Praha 1929 (redigoval B.Markalous),
  • Trotzdem. Innsbruck 1931,
  • Richtlinien für ein Kunstamt. Gesammelte Schriften. Wien- München 1962.

Slavný mezinárodně uznávaný funkcionalistický architekt, teoretik a publicista moderní architektury. Při svém působení v USA se seznámil s novátorským dílem F.L.Wrighta i s vlivy japonské architektury, které přinesl do Evropy. Byl odpůrcem učení O.Wagnera, vídeňské secese i tehdejšího neoklasicismu, odpůrcem formalismu včetně zbytečného dekoru (viz jeho známý extrémní článek "Ornament a zločin" z roku 1908). Byl zastáncem tzv. "nové věcnosti", jednoduchosti a účelnosti architektonické formy. Ve své široké teoretické a publicistické činnosti propagoval teorii pravdivosti architektonického výrazu v souladu s funkcí, konstrukcí a materiálem. Patřil k zakladatelským osobnostem českého i evropského funkcionalismu v architektuře budov i v moderní bytové kultuře. Měl mimořádný vliv na další vývoj funkcionalistické architektury v Čechách a na Moravě.

Literatura:
- Katalog výstavy Adolf Loos 1870-33. Wien, Museum des 20. Jahrhunderts, 1964.
- Münz, L. - Künstler, G.: Adolf Loos, Pioneer of Modern Architecture. 1966.
- Gravagnuolo, B.: Adolf Loos, Theory and Works. 1982,
- Šlapeta, V.: Adolf Loos a česká architektura (katalog výstavy). Louny 1984.
- časopis Architekt č. 7/2000 (celé číslo věnováno Loosovi a jeho dílu, zejména Müllerově vile po renovaci).

Zpět k menu

LURAGO Anselmo Martino (1701-1765)

Psán též: Luragho. Křtěn 9. 1. 1701 v Como v severní Itálii. Vyučen v Praze u F. M. Kaňky a u svých strýců G. A. Luraga a B. Scottiho. Zeť K. I. Dientzenhofera. Od r. 1727 měšťanem na Malé Straně, od 1752 královským dvorským stavitelem v Praze. V letech 1755-56 rektorem vlašské kongregace v Praze. Pracuje zejména pro šlechtu - Černíny, Dietrichsteiny, Kounice, Salmy, Šliky a pro řády jezuitů, augustiniánů a benediktinů. Pohřben 29. 11. 1765 v Praze.

Hlavní díla:

  • dokončení kostelů po K. I. Dientzenhoferovi: sv. Tomáše v Praze (1723-31), sv. Václava v Broumově (1730), P. Marie v Přešticích (1752-65, dokončil A. Haffenecker), dále kostelů: sv. Jana Křtitele v Osově (1737-38, po B. Scottim) a sv. Jana Křtitele v Lysé nad Labem (1739-41, po F. M. Kaňkovi),
  • průčelí vlastního domu "U černého slona" ve Vlašské ul. čp. 331 na Malé Straně v Praze (1739),
  • barokní brána do areálu Strahovského kláštera z Pohořelce (1742),
  • rokokový interiér zámecké kaple v Hoříně u Mělníka (1742-47),
  • dokončení paláce Sylvy-Taroucca Na Příkopě v Praze (1743-51), podle plánů K. I. Dientzenhofera),
  • dokončení opatského chrámu Nanebevzetí P. Marie Strahovského kláštera (1743-52),
  • plány zámku v Černínské oboře v Jemčině u Jindřichova Hradce (1744),
  • úprava průčelí Černínského paláce v Praze (1744-49), zejména vstupní portikus,
  • kostel sv. Vavřince v Jezvé u Č. Lípy (1746-56),
  • kostel sv. Václava se hřbitovem ve Veliši u Jičína (1747-52), krásný příklad pozdního iluzivního baroku,
  • úpravy zámku v Buštěhradu (1747-54),
  • přestavba a výzdoba hvězdárenské věže pražského Klementina (1748),
  • kostel sv. Václava v Branišově u Pelhřimova (1749-51),
  • věž (zvonice) chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze (1751- 56),
  • kostel sv. Václava ve Vysoké u Mělníka (1752-53),
  • přestavba Pražského hradu (1753-65, podle plánů N. Paccassiho), tj. paláců vč. Ústavu šlechtičen,
  • palác Golz-Kinských na Staroměstském nám., nejvýraznější pozdně barokní stavba v Praze s rokokovými štukaturami (1755-65, první plán: K. I. Dientzenhofer),
  • kaple sv. Kříže na II. nádvoří Pražského hradu (1756-64), později zvnějšku klasicistně upravená,
  • konventní budova kláštera augustiniánů v Dolním Ročově u Loun (1759-65, podle plánů K. I. Dientzenhofera),
  • barokizace kostela sv. Jiří v Dobranově u České Lípy (1760),
  • hřbitovní kaple sv. Lazara u břevnovského (pův. klášterního) hřbitova v Praze (1762).

Přímý pokračovatel díla K. I. Dientzenhofera. Architektura jeho staveb je ušlechtilá, kompozičně vyvážená, reprezentuje pozdní barok a začátek rokoka. Kromě vlastních staveb též realizoval množství kostelů a paláců podle plánů jiných předních architektů, zejména K. I. Dientzenhofera, N. Paccassiho a B. Scottiho. Počet jeho staveb - a všechny byly architektonicky na špičkové úrovni - byl mimořádný.

Literatura:
- Duras, A.: Die Architektenfamilie Lurago. Prag 1933.

Zpět k menu

LURAGO Carlo (1615-1684)

Vlašského původu, narozen 14. 10. 1615 v Pillis u Como (severní Itálie). V Praze působí jako architekt a stavitel od roku 1638 ve službách jezuitského řádu. Měšťanství a vlastní živnost zde získává v roce 1648. Je ve své době mimořádně vyhledávaným architektem, je nesmírně pracovitý a brzy též velmi zámožný. Kromě církevních zakázek pracuje také pro šlechtu (zvl. Černíny, Lobkovice, Thuny, Losy, Piccolomini), jeho stavby jsou realizovány i v Polsku (Kladsko) a Rakousku (Salzburg). Řadu let je též pevnostním stavitelem pražského opevnění. Po roce 1670 žije převážně v Passau (Pasov) v Bavorsku, kde se soustřeďuje na své životní dílo - dostavbu dómu. Zajíždí však pravidelně do Čech na dokončování svých staveb. Umírá 12. 10. 1684 v Passau.

Hlavní díla:

  • kostel sv. Salvátora u pražského Klementina: štuková výzdoba interiéru tribuny (1638-40), dokončení kostela vč. průčelí (1649-59),
  • výklenková kaple v Chrástu u Příbrami (1640-45),
  • barokizace kostela P. Marie pod řetězem na Malé Straně v Praze (1640-50),
  • jezuitská kolej (1640), kostel sv. Františka a Ignáce (1642-50) a hřbitovní kostel sv. Rocha (1643-49) v Březnici,
  • asi poutní kaple sv. Maří Magdalény v Dobré Vodě u Březnice (1642),
  • asi špitál s kostelem sv. Václava v Častolovicích (po 1647),
  • asi kostel Povýšení sv. Kříže v Černíkovicích u Rychnova nad Kněžnou (1648-52),
  • opevňovací práce na Starém a Novém Městě pražském a cihlové hradby Vyšehradské (1649-59) vč. pevnostní Leopoldovy brány (1676-78),
  • oprava Staroměstské mostecké věže při Karlově mostě v Praze (1650-53),
  • přestavba věže býv. malostranské vodárny na Petržilkovském ostrově v Praze (po 1650),
  • býv. dominikánský klášter u kostela sv. Jiljí, Jilská ul.čp. 234 v Praze (po 1650),
  • přestavba renesančního zámku kn. Piccolomini v Náchodě vč. kaple Nanebevzetí P. Marie a návrhu Piccolominské brány (1650-59),
  • palác hr. Losy z Losinthalu, pak palác Kinských (dnes tzv. Lidový dům) v Hybernské ul. v Praze (1651-57, později přestavován),
  • přestavba Pernštejnského resp. Lobkovického paláce na Pražském hradě vedle Ústavu šlechtičen (1651-68),
  • spolupráce při přestavbě pražského Klementina (od 1654),
  • plány kostela Neposkvrněného početí P. Marie a sv. Ignáce v Klatovech (1654-55, stavba 1656-79),
  • asi návrh přestavby děkanského kostela Povýšení sv. Kříže v Kadani (od 1654),
  • plány kostela Nanebevzetí P. Marie v Hradci Králové (stavba 1654-66),
  • přestavba zámku v Novém Městě nad Metují (1655-61),
  • asi plány zámku v Mníšku pod Brdy (stavba 1656-72),
  • kostel Narození sv. Jana Křtitele u kláštera sv. Jana pod Skalou (1657-61),
  • býv. barokní radnice v Náchodě (1657-59, znovu po požáru 1663-65),
  • jižní a střední část býv. jezuitské novoměstské koleje na Karlově nám. v Praze (1658-85),
  • účast na stavbě poutního místa Svatá Hora u Příbrami, a to: ambit s rohovými kaplemi (1659-74) a jezuitská rezidence (1662-64),
  • klášter Křižovníků u Karlova mostu v Praze (1661-63),
  • jezuitský kostel sv. Ignáce v Chomutově (1663-71) a dostavba jezuitské koleje,
  • býv. klášter sv. Františka v Červeném Újezdě u Unhoště (1663-81, s G. D. Orsim),
  • kostel Nejsv. Trojice v Klášterci nad Ohří (1665-70),
  • kostel sv. Ignáce na Karlově nám. v Praze (1665-71),
  • asi plány klášterního kostela Nejsv. Trojice ve Lnářích (1666),
  • zámek Humprecht u Sobotky pro hr. H. Černína (1667-69),
  • přestavba Jiřského kláštera na Pražském hradě do raně barokní podoby (1670-80),
  • asi jezuitský zámek v Milíčevsi u Jičína (1677-78),
  • dostavba slavného dómu v Passau v Bavorsku (1666-83).

C. Lurago byl mimořádně vyhledávaný architekt a stavitel, majitel velké stavební huti převážně vlašských řemeslníků, s kterými prováděl i stavby podle cizích návrhů. V jeho stavbách se spojují vlivy italského manýrismu s vlivy vídeňské školy i pražských tvůrčích tradic. Ve 40. - 60. letech 17. století stavěl po celých Čechách, množství i kvalita jeho staveb je obdivuhodná. Ke konci se soustředil na dostavbu dómu v Passau.

Literatura:
- Duras, A.: Die Architektenfamilie Lurago. Prag 1933.

Zpět k menu


[Na začátek stránky]