PRAŽSKÝ HRAD, ORANŽÉRIE
Na jižní straně Královské zahrady, na okraji příkopu oddělujícího zahradu od kopce, na němž byl ve středověku vystavěn Pražsky hrad, je kamenná zeď. Za ní byla v polovině 15. století vystavěna první oranžérie. Pomerančovníky, kryté před silnými větry a vystavené přímým slunečním paprskům, dokázaly přežít v relativně primitivních podmínkách až do začátku první světové války, kdy nedostatkem péče zahynuly. Po druhé světové válce se opět objevily snahy využít toto místo i nadále pro pěstování rostlin a stromů. Byl vybudován jednoduchý skleník s prosklenou střechou, který pomalu chátral, až se nakonec v létě 1996 rozpadl úplně.
Úkolem architektů bylo vytvořit návrh na nový skleníkový objekt na původním půdorysu, který by respektoval historickou funkci místa a současně promlouval architektonickým jazykem 20. století.
Po zvážení možnosti využití šikmých, plochých, stanových a jiných druhů střech byla nakonec se souhlasem klienta zvolena forma diagonální sítě z nerezové oceli, která nese zavěšený skleněný „krunýř" stavby.
Přední stěna oranžérie, přestavěná roku 1947, měla být původně zachována. Protože však její technický stav nevyhovoval, byla stržena. V dláždění nového skleníku bylo vyznačeno, kde se původní stěna nacházela.
Z funkčního hlediska se nová stavba skládá ze tří hlavních oddělení - první je určeno pro dekorativní květiny a stromy, druhé pro rostliny používané pro výsadbu v areálu Hradu a jejich regeneraci a třetí pro šlechtění nových druhů flóry. Každé z těchto oddělení potřebuje vlastní klimatický režim a odlišné zařízení pro ošetřování rostlin.
Nová oranžérie vycházející ve svém konceptu z geometrie válcové stavby je rámována diagonálním síťovím ze vzájemně kolmých trubek o průměru 48 mm. Konstrukce je vytvořena ze svařovaných křížů, které jsou propojeny mechanickým spojem se čtyřmi pevnými konci. Trubky jsou sepnuty shora a zdola podložkami se šroubem. Spodní část spojovacího styčníku nese úchytku, na níž jsou zavěšeny čtyři rohy tabulí lepeného skla vzájemně tmelených čirým silikonem. Síťoví je ztuženo stěnami ze skla a kovu a zezadu, rovnoběžně se zdí Královské zahrady, je podepřeno trojúhelníkovým prostorovým rámem, který vyrovnává působení horizontálních i vertikálních sil.
Uvnitř skleněného válce jsou instalovány stahovací rolety, které slouží v létě k zastínění a v zimě k izolaci. Topení je částečně rozváděno trubkami umístěnými pod roletami, které v zimě zamezují srážení vody, a částečně je vedeno podlahovým kanálem a podél zachované cihelné zdi. Další rozvody, spuštěné z konstrukce, slouží pro vodní rozprašovače.
Údržba je zajišťována z obloukové příhradové lávky, která se podél celé stavby pohybuje po dvou kolejnicích.