Průvodce Okolo Brd: Březnice

 

Březnice, Ferdinand Tyrolský a Filipina Welserová





renezanční ideál krásy - Filipina Welserová

Zámek Březnice je spojen s romantickou historií, která zatím čeká na zpracování v nějakém třináctidílném televizním seriálu.

Po smrti Zdeňka ze Svojšína (+1496) patřila Březnice k Orlíku až ji roku 1506 Vácslav Zmrzlík prodal Zdeňkovi Malovci z Chýnova. Při dělení synů Zdeňkových (který zemřel r. 1512) obdržel r. 1531 Petr Malovec Březnici a polovici Vimperka. Avšak roku 1547 pro účast v odboji byl odsouzen, aby na své panství březnické i se vším příslušenstvím přijal léno, z čehož měl králi konat službu se šesti zbrojnými. Mimoto bez králova svolení nesměl z Březnice vycházet. Když však Petr Malovec tento slib nedodržel, byla mu Březnice r. 1548 odňata zcela a prodána slezskému šlechtici Jiřímu z Lokšan (1491-1551), říšskému místokancléři v Čechách a dvornímu radovi krále Ferdinanda I. za 7500 kop pražských grošů. K tomuto panství přikoupil Jiří z Lokšan zboží Tochovické. Mimoto měl od královské komory v zástavě hrad Kašperk a ve městě Kašperských Horách dostal od krále darem tzv. "svobodný dům" (dnes radnice) jako projev zvláštní přízně.

Jiří z Lokšan však krátce nato zemřel a správy panství se ujala jeho manželka Kateřina Lokšanová, kterou si vzal v roce 1535. Březnici si zvolila jako vdovské sídlo a zde vychovávala nezletilého syna Ferdinanda. Dobrým hospodařením Kateřina zděděné bohatství ještě rozhojnila tak, že roku 1577 mohla králi Rudolfovi II. zapůjčit stříbrné talíře, mísy, koflíky a pod. pro účastníky pohřbu Maxmiliána II. na pražském hradě.

Syn Kateřiny Lokšanové Ferdinand byl ve službách Ferdinanda Tyrolského (syna císaře Ferdinanda I. a Anny Jagelonské). Kariéra mladého Lokšana u něj byla rychlá. Stal se záhy Ferdinandovým předním radou.

Paní Kateřina Lokšanová pocházela z Augšpurku, kde ji poznal při jedné ze svých návštěv Jiří Lokšan, posel krále Ferdinanda I. a brzy potom se s ní oženil. V té době zaujímala první místo v německém kupeckém světě augšurská rodina Welserů, kteří zámořským obchodem (především s pepřem) dosáhli na počátku 16. století tak velkého jmění, že hlava rodu Bartoloměj Welser se mohl císaři Karlu V. zavděčit půjčkou 12 tun zlata a r. 1528 vystrojit osm lodí k dobytí Venezuely. Ta mu pak nějakou dobu vlastně patřila.
Méně se již dařilo jeho nejmladšímu bratrovi Františku Antonínovi, který se musel spokojit s postavením úředníka v bratrově domě. Později po svatbě žil František Welser v domě svého tchána - kupce Filipa Jakuba Adlera. František měl čtyři děti: Reginu, Karla, Jana Jiřího a Filipinu (*1527). Filipina se záhy stala "perlou rodiny Welserů", neboť kromě krásy vynikala vzděláním hudebním, literárním a znalostí hospodářství. Kromě toho vynikala v té době nikoliv běžnou náboženskou snášenlivostí.
Přes všechny své přednosti - nebo právě proto - zůstala však Filipina neprovdaná, ač se jí už blížilo ke třicítce. Ne že by nebyli nápadníci, ale Filipině se žádný z nich nezamlouval.
Do věci se tedy pustila rázná tetička Filipiny (mladší sestra Filipininy matky) Kateřina Lokšanová, která se také nemalou měrou podílela na Filipině výchově. Ta si vůbec vzala na starost ženichy pro dcery své sestry, kterou často i s dětmi zvala k sobě na Březnici. Postarala se i o Filipinu.
O první návštěvě Filipiny na Březnici nemáme žádných zpráv avšak z roku 1555 nalézáme v Březanově "Životě pana Viléma z Rožmberka" zmínky o Filipině při obšírném popisu masopustních radovánek, pořádaných arciknížetem Ferdinandem Tyrolským (1529-1595) v Plzni, na kterých se se svou tetou a její dcerou Kateřinou Filipina účastnila. Tehdy se také Ferdinand Tyrolský poprvé setkal s Filipinou, avšak bylo to spíše zdvořilostní setkání - řečeno slovy spisovatele Kundery - "registráž".
V následujícím roce dosáhl syn Kateřiny Lokšanové Ferdinand plnoletosti a mohl se ujmou rodinných statků. Při této příležitosti uspořádal oslavu s hony v březnických lesích a na oslavu přijal pozvání i jeho vznešený kmotr Ferdinand Tyrolský.
Každodení setkávání arciknížete s Filipinou, při které poznával její přednosti, vedlo ke vzniku prudké náklonosti a jejich vztah se stával veřejným tajemstvím. Mnozí se ale dívali na Filipinu se soucitem, jiní se škodolibostí, neboť znali Ferdinandovu nestálost. Mýlili se však, neboť tentokrát se Ferdinand doopravdy zamiloval a byl ochoten pro lásku bojovat se všemi překážkami. A nebylo jich málo.
Ferdinand však potlačil kastovnické předsudky své doby a výchovy ve španělském duchu, překonal i vážnou překážku náboženskou, když přiměl Filipinu, aby se vzdala luteránské víry a přestoupila na katolictví. V lednu 1557 zpovědník Jan de Cavalerii za přítomnosti paní Lokšanové, jejího syna a hraběte Františka Turna požehnal jejich manželskému svazku. Arcikníže dobře věděl, že tímto skutkem rozlobí svého otce a proto bylo domluveno, aby nerovný sňatek zůstal v tajnosti do doby, než si Ferdinand vymůže otcovo odpuštění. Proto ani nebyla zpráva o sňatku sdělena Filipiným rodičům a teprve později byl s touto skutečností seznámen ženich mladé Kateřiny Lokšanové Ladislav ze Štemberka (+1566), který převzal úlohu důvěrníka a posla manželů.
Aby se Ferdinand a Filipina mohli legálně scházet, začly se na Březnici pořádat časté hony, na kterých Ferdinand nesměl chybět, ale přijížděl tam i potom, když doba honů dávno pominula.

A tak se stalo, že dne 22. června 1558, když vrátný Moravec otevíral bránu březnického zámku, nalezl před ní na zemi novorozené dítě. Přinesl ho paní Lokšanové a ta se ho s nevšední ochotou ujala a přijala na vychování. Všude byla velebena šlechetnost zámecké paní za tento čin, ale nikdo nevěděl, že za úsvitu o třetí hodině ranní Kateřina Lokšanová se svou dcerou tajně dítě vynesly ze zámku a položily u zámecké brány. Byl to syn Ferdinanda a Filipiny, který se týden před tím narodil.

Novorozencem byl pozdější Andrea d' Austria (15.6.1558-12.11.1600), který se mimo jiné stal kardinálem a biskupem v Kostnici a Brixenu a jisté zásluhy si získal jako gubernátor v Nizozemí. Zemřel v rukou papeže Klimenta VIII. ve věku 42 let.

Aby novorozenci zajistil budoucnost začal Ferdinand naléhat na otce, aby uznal jeho sňatek. Po delším jednání se mu to nakonec podařilo a v roce 1559 přijal císař Filipinu na milost s tím však, že i nadále měl být sňatek utajen do doby, než ho uzná papež a děti z něj vzešlé nebudou mít práva dynastického nástupnictví, jedině kdyby habsburskému rodu hrozilo vymření. Jinak svým vnukům císař přislíbil materiální zabezpečení a právo při svém jméně užívat přídomku d'Austria.
Časté vyjížďky Ferdinanda Tyrolského - tehdy místodržícího v Čechách - na březnický, tedy ne královský zámek však začaly budit pozornost a tudíž Ferdinand začal pro Filipinu hledat jiné sídlo. Volba padla na královský hrad Křivoklát. Křivoklát byl nejen blíže Praze než Březnice, ale i uprostřed hlubokých lesů, o nichž nemohl nikdo pochybovat, že lákají lovumilovného Ferdinanda.
Aby tam mohla Filipina nenápadně přesídlit, zařídil Ferdinand, aby se svolením stavů byl Křivoklát r. 1560 od královské komory zastaven Ladislavu ze Štemberka a jemu pak svěřena ochrana Filipiny, která se sem 1.5.1560 přestěhovala. Zde strávila několik let a ke kladům jejího zdejšího pobytu je nutno přičíst její snahu o ulehčení vězení biskupa Jednoty bratrské Jana Augusty a posléze i jeho propuštění. Na Křivoklátu se jí narodil i další syn Karel a roku 1562 i dvojčata, která však brzy zemřela.

Karel d'Austria se věnoval vojenství a účastnil se válek v Maďarsku a ve Španělsku. Stal se markrabětem burgavským. Zemřel bezdětek.

Mezitím Ferdinand usiloval mít Filipinu ještě blíže ku Praze. Protože však do Prahy nesměla, podle vlastních návrhů ji nechal vystavět v bělohorské oboře letohrádek Hvězda. Letohrádek však nebyl dokončen neboť po smrti Ferdinandova otce roku 1564 a nástupu nového císaře se oba manželé stěhují z Čech na zámek Ambras v Tyrolsku (3,5 km východně od Innsbrucku).
Roku 1576 papež sprostil Ferdinanda Tyrolského slibu zachovat sňatek v tajnosti a od té doby žila Filipina s Ferdinandem střídavě na zámku Ambras a v Insbruku až do své smrti. Zemřela 24.dubna 1580 v Ambrasu v 53 letech.
Aby alespoň některému s dětí zajistil dynastická práva, Ferdinand se oženil znovu s šestnáctiletou dcerou vévody mantovského Annou Kateřinou. S ní však neměl žádného syna, ale tři dcery. Dvě umřely už v mládí a prvorozená Anna (*4.10.1585) se 4.12.1611 stala chotí císaře Matyáše.
Ferdinand Tyrolský na Ambrasu shromáždil obrovské sbírky z nich část je tam dodnes. Zemřel v Innsbrucku 24.1.1595. Otec Filipiny a jeho potomci byli povýšeni do baronského stavu s přídomkem "von Zinnenburg".
Pokud se týká Kateřiny Lokšanové z Březnice, ta následovala Filipinu na Křivoklát i na Ambras, kde dělala hofmistryni. Zemřela 13.4.1580 a Filipina ji jen o deset dní přežila. Pohřbena je v Innsbruku pod krásným pomníkem, který ji dal vybudovat Ferdinand Tyrolský.


Alfréd Seifert: Filipina Welserová při návštěvě biskupa Jana Augusta ve vězení na Křivoklátě

Podrobněji viz:
Sigrid-Maria Grössingová: Kupecká dcera v domě Habsburků, Melantrich Praha 1993


 


[Na začátek stránky]