Karel Kašpar jako královéhradecký biskup
Kardinál Karel Kašpar, arcibiskup pražský
Arcibiskup Karel Kašpar posvětil základní kámen spořilovského kostela v Praze
|
Karel Kašpar se
narodil 16. května 1870 v Mirošově u Rokycan. Absolvoval
reálné gymnázium v Plzni. Potom jako chovanec české římské koleje
studoval filozofickou a bohosloveckou fakultu v Římě a
9. června 1893 byl promován doktorem bohosloví. Na kněze byl
vysvěcen 25. února 1893 v Lateránské bazilice. První mši
svatou slavil v kostele papežské české koleje v Římě, za
přítomnosti pražského arcibiskupa Schönborna.
V srpnu byl jmenován kaplanem ve Svojšíně, v září 1896 se stal kaplanem německého ústavu Panny Marie de Anima.
Ve studiích obojího práva pokračoval na papežské univerzitě
sv. Apolináře a 18. června 1898 získal doktorát práv.
12. února 1907 byl zvolen kanovníkem svatovítské metropolitní
kapituly. Jako kněz působil na různých místech, byl také profesorem
náboženství na středních školách, mezi jiným také na akademii
hr. Straky v Praze.
R. 1907 zvolen za kanovníka metropol. kapituly u sv. Víta v Praze
a r. 1908 zároveň konsist. kancléřem. Dne 8. března 1920 byl jmenován
Benediktem XV. titulárním biskupem betsaidským a světícím biskupem
královéhradeckým. 11. dubna 1920 přijal v katedrále sv.
Víta spolu s kanovníkem Antonínem Podlahou z rukou
arcibiskupa Františka Kordače biskupské svěcení. Spolusvětiteli byli
královéhradecký biskup Doubrava a světící biskup pražský Frind. V
hradecké diecézi působil jako generální vikář. Po smrti biskupa
Doubravy (20. února 1921) byl zvolen kapitulním vikářem
královéhradeckým, 13. června byl jmenován tamním biskupem a
29. června intronizován.
Několikrát putoval do Říma: V roce 1921 tam vedl pouť,
v letech 1923 a 1928 tam přijel ad limina apostolorum, v roce
1925 se zúčastnil svatořečení bl. Terezie z Lisieux, v roce 1929
svěcení Nepomucena, v roce 1930 se tam zastavil při "Rerum
novarum". Na žádost krajanů se zúčastnil roku 1926 eucharistického
kongresu v Chicagu s následující cestou po Americe. Své dojmy
vydal v knize "Cesta prvního českého biskupa do Ameriky" a zážitky
z návštěvy stigmatizované Terezie Neumannové v Konnersreuthu
popisuje v knížce "Dojmy z Konnersreuthu".
Po rezignaci arcibiskupa Kordače byl 22. října 1931 jmenován
Piem XI. 32. pražským arcibiskupem a 15. listopadu byl
intronizován. Předtím složil 13. listopadu, spolu s novými
sídelními biskupy Josefem Kupkou (Brno), Mořicem Píchou (Hradec
králové) a Antonínem Weberem (Litoměřice) přísahu věrnosti republice.
V roce 1932 zaslal při příležitosti 650. výročí smrti
bl. Anežky žádost Svatému stolci o její svatořečení. Zasloužil se
o I. celostátní sjezd katolíků v Praze 27.-30. června 1935.
Především pro zásluhy o tento sjezd byl 16. prosince 1935
jmenován prvním českým kardinálem s titulem u sv. Vitala.
Zúčastnil se pohřbu Pia XI. a volby nového papeže Pia XII. Povolal do
Prahy Salesiány, jimž svěřil kostel sv. Kříže, který tím byl
uchráněn od přestavby na kino. V salesiánském domově v Kobylisích
pak vysvětil kapli sv. Terezičky, jejímž byl ctitelem.
Po odtržení pohraničí v říjnu 1938 ztratila pražská arcidiecéze
dvanáct vikariátů. Proto jmenoval pro správu těchto oblastí
30. listopadu 1938 arcibiskupského komisaře a od března 1939
vikáře Mons. Bocka. Nacisté neustále zasahovali do řízení pražské
arcidiecéze a ztěžovali kardinálu Kašparovi život. To mělo zřejmě vliv
na jeho zdraví. Na podzim 1939 onemocněl a 21. dubna 1941 zemřel.
Pohřben byl 24. dubna v katedrále sv. Víta. Od
23. dubna 1941 do 11. listopadu 1946 řídil
arcidiecézi kapitulní vikář Bohumil Opatrný.
Karel Kašpar sepsal více samostatných spisů z oboru práva a
apologetiky a uveřejnil četná vědecká pojednání v Čas. katol.
duchovenstva a v Bohovědném Sborníku. |
