Josef Doubrava podle Maxe Švabinského |
Narodil se 29.3.1852 v Mníšku pod Brdy v č. p. 3 ("U Chotů" vedle pošty) ve skromných poměrech krejčovské rodiny. Po studiu na piaristickém gymnáziu v Praze a dalších teologických studiích je v roce 1876 vysvěcen na kněze. Kaplanoval v Rudohoří a v Petrovicích u Sedlčan a od r. 1880 administroval faru v Dublovicích, odkud byl povolán za adjunkta bohoslovecké fakulty v Praze. V r. 1883 získává doktorát teologie, je vyznamenán rytířským křížem řádu Františka Josefa a ve stejném roce jmenován zástupcem ředitele v arcibiskupském kněžském semináři. Zde je od roku 1884 zároveň profesorem církevního práva. V roce 1890 se stává ředitelem semináře.
Kromě toho působil například i jako předseda Archeologického sboru Muzea království Českého či předseda Křesťanské akademie.
V roce 1903 kanovník chrámu sv. Víta v Praze a téhož roku císařem jmenován sídelním biskupem v Hradci Králové. Stalo se tak 9. února 1903, v červnu téhož roku jej do funkce potvrdil papež Lev XIII. a 29. června přijal biskupské svěcení. V roce 1918 byl na čas i administrátorem pražské diecéze.
Biskup Doubrava působil v době I. světové války a v přelomovém období vzniku Československé republiky, kdy pro katolickou církev nebyla u nás doba příliš příznivá. Že obstál v těchto proměnách času svědčí o jeho diplomatických schopnostech.
Během svého života neztratil kontakt se svým rodištěm, které také hmotně podporoval.
Byl i literárně činný a přispíval do časopisů Blahověst, Světozor a Lumír pod pseudonymem D. Mníšecký. Přispíval také do Ottova slovníku naučného.
Zemřel v Hradci Králové 20. 2. 1921.
Svou sbírku obrazů českých novodobých mistrů odkázal městu Hradec Králové.
Pramen: Ottův slovník naučný VII.
|
