MNÍŠECKÝ ZÁMEK

Původní tvrz na Zlaté Ztezce stála na skalním ostrohu nad rybníkem v těsné blízkosti rozlehlého tržiště (náměstí). Později sloužila jako lovčí hrádek panovníka.
Při změně majitelů byly stavba neustále stavebně upravována a rozšiřována a pokud se týče vlastnictví často dělena na jednotlivé části. V roce 1503 je už uváděna jako "zámek". V roce 1487 na více než 150 let získal Mníšek významný rod pánů z Mitrovic. Tento rod spravoval sídlo s dvorem po celé 16. století, kdy zde nepochybně probíhaly značně rozsáhlé stavební práce.
Po devastaci Mníšku v třicetileté válce (urbář z doby kol. poloviny 17. století uvádí zde pustý "zámek na skále") staví na základech tohoto zámečku nový majitel panství Servác Ignác Engel z Engelsflussu honosný a veliký zámek ve slohu pozdní holandské renezance. Na přípravě stavby pracovala celá skupina tehdejších výtvarníků a umělců za vedení hlavního projektanta slavného stavitele Carla Luragha. Ani na vlastním provedení stavby Engel nešetřil, z Prahy pozval známého stavitele pražských paláců Martina Reinera, pod jehož přímým dozorem vyrostla během let 1656–1672 mohutná stavba se třemi nárožními věžemi a vnitřním dvorem.
Slavnostní poklep na základní kámen provedl Servác Engel symbolicky na den sv. Serváce 13. května 1656 se svým synem Servácem.
Na takovou rozlehlou stavbu nestačili místní řemeslníci, kterých ostatně bylo po válce v Mníšku nepatrně. Engel přizval ke stavbě dělníky zdaleka, na stavbu složitého a velkého krovu mistra tesaře Tomáše Vogla, který pro postavení krovů zkonstruoval zvláštní jeřáb. Pravou rukou stavitele Reinera byl polír Johann Oher, Moravák, který se v Mníšku pak trvale usadil. Celé skupiny umělců dotvářely vzhled stavby. Kamenná ostění dveří a oken a krby byly od italského kameníka Batisty Pozza, překrásné štuky od Antonia Travelliho. Engel si dal zvlášť záležet na kamenném vstupním portálu (1671) od plzeňského Sebastiana Bossarta. Malířské práce v zámku prováděl malíř Fabián Harovník (výzdoba zámecké kaple a voluty na vnitřních stěnách zámku). Oltářní obrazy v kapli maloval Karel Škréta.
Engel byl nepochybně dobrý hospodář a ekonom, dodnes se v zámecké kronice z té doby zachovaly jeho vlastnoruční zápisy všech výdajů (i drobných) s patřičnými poznámkami. Stavba byla dokončena v r. 1672.
Veškeré podstatné práce, zejména úplné dokončení přestavby zámku bylo zakončeno přestěhováním stavebníka Serváce Engela z Engelsflussu z domu ( při pivovaru ? ) do zámku roku 1672, čímž byla zakončena etapa, která objektu dodnes přes četné i podstatné mladší úpravy vtiskla zásadní podobu i výtvarný charakter. Dva roky nato Servác Engelz Engelsflussu umírá.
Objekt zdědil Engelův syn Servác Ignác. Po jeho smrti 1704, kdy objekt získal jeho synovec byl vypracován první podrobnější popis zámku.
Ve druhé polovině 18. století za Unwerthů došlo k řadě úprav, které nejsou datovány ani doloženy účty.
Následuje mnoho dalších popisů, které zachycují proměny exteriérů i interiérů zámku. Z roku 1798 pochází první již "moderně" pojímaný technicky laděný popis objektu, který provedli pro určení odhadní ceny pražští znalci - přední architekti I. Palliardi a K. Schmied. Jde o exaktní technický popis.
V roce 1909 po smrti hraběte Schirdinga majetek získal jeho příbuzný, Theodorich, svobodný pán Kast z Ebelsbergu, jenž přistoupil k zásadní obnově zámku podle projektu z roku 1910-1911, který vypracovala přední pražská kancelář, vedená architektem Matějem Blechou.
Zámek byl v roce 1945 vypleněn. Zmizela řada velice cenných kusů vybavení i sbírkového fondu. Následně byl konfiskován. Nejdříve bylo zvažováno jeho přidělení k rekreaci vysokoškolských studentů, brzy se ale objekt dostal do správy ministerstva vnitra, které zde mělo ukládané často významné a politicky citlivé archivní fondy. Ministerstva vnitra provedlo novou krytinu a měděný kryt zámeckých věží (1974–1975). Dnes je v majetku Státního památkového ústavu středních Čech v Praze a je systematicky opravován s cílem vytvořit zde regionální expozice Středočeského kraje.V roce 2000 byl objekt převeden do správy Státního památkového ústavu. Jeho cílem je, po provedení nezbytných stavebních oprav, zpřístupnit mníšecký zámek veřejnosti. Hlavní projektant současné rekonstrukce mníšeckého zámku je ing arch Olga Kantová.
Rekonstrukce začala výměnou všech sítí a rozvodů a výměnou střešního pláště. Následovaly úpravy severního a západního křídla a dokončuje se obnova jižního a východního křídla. Byla také zahájena obnova fasád.
Budoucí náplní zámku jsou prostory pro muzeum bydlení 19. stol., svatební síň se salonky, kanceláře správy zámku a byt kastelána.
Zámek je čtyřkřídlá dvoupatrová budova se dvěma suterény. Zámek má tři šestiboké nárožní věže a čtvercový dvůr. Severní křídlo má otevřené přízemní arkády a nad nimi zasklenou chodbu (není zakreslena v plánku). V přízemí křížové a valené klenby s lunetami. Kamenné portály přízemních vchodů nesou rodové znaky bývalých majitelů. Hlavní vstupní portál nese znak Engelflussů, je členěn sloupy a bohatě zdoben reliéfy kentaurů a masek. Kaple sv. Serváce v patře jihovýchodní věže z 2. pol. 17. století je vyzdobena štukami a malbami s církevními náměty od F.Harovníka. Zařízení pochází z 18. a 19. stol.

Rekonstruován bude i zámecký park. Projekt je dílem známého zahradního architekta Drahoslava Šonského.

Po sedmileté rekonstrukci byl zámek dne 1. července 2006 otevřen pro veřejnost.