Průvodce Praha: Spořilov: Karel Babka

Náhrobek Emila Geistlicha od Karla Babky v Bašce Vodě





Hrob Emila Geistlicha s reliéfem od Karla Babky
Emil Geistlich se narodil 13.10.1870 v Praze a zemřel 7.7.1922 v Bašce.
Emil Geistlich byl nejprve typografem, později faktorem tiskáren Politika a od roku 1906 ředitelem tiskáren Politika. Do povědomí české veřejnosti se zapsal tím, že 28. října 1918 vyvěsil na vratech tiskárny Politika známé prohlášení o kapitulaci Rakouska - Uherska.
Emil Geistlich přijel poprvé do Bašky Vody 16. srpna 1909, údajně proto, aby zdejším podnebím podpořil léčbu své dcery. Rychle však pochopil lázeňský potenciál místa.
Traduje se, že se Geistlich při procházce setkal s místními hoteliéry Tudorem a Matejčićem a povídá jim: "Máte nádhernou pláž, snad nejhezčí na Jadranu a žádné hosty. Co s tím chcete dělat?" A temperamentní Tudor odpověděl: "Ništa. My tady nechceme ani Němce, ani Maďary ani Talijány. Chceme čistě slovanské lázně. Vy Češi byste to mohli zařídit!" Geistlich souhlasit a dostal k prodeji 200 podílů Lázeňského družstva z celkového počtu 500. Ty také v Praze prodal.

Aby do letoviska přilákal Čechy, zvyklé na jiný typ stravy, než který se tu podával (skopové, ryby), rozhodl se, že nejprve postaví v Bašce restaurační pavilon. O rok později v roce 1910 byl již restaurační pavilon Zablaće z hrázděného zdiva hotov. Geistlich se ujal organizace lázní a v roce 1910 dovedl s sebou do Bašky i lázeňského lékaře. I ten musel být slovanského původu a byla to Češka MUDr. Zdeňka Čermáková.

V tomtéž roce Geistlich iniciuje založení společnosti s ručením omezeným s názvem Chorvatsko-české mořské lázně Baška, která až do roku 1935 byla hlavním motorem rozvoje lázní. Podíly ve společnosti vlastnili a na jejím řízení se po celou dobu podíleli Češi, i když po první světové válce a zejména po smrti Geistlicha v roce 1922 byl jejich vliv již méně výrazný.

V roce 1911 otvírá Emil Geistlich (stále je ředitel tiskáren Politika) hotel Baška. Byl to v té době největší hotel v Bašce, jeho lůžková kapacita byla třikrát vyšší než kapacita všech dosavadních hotelů v Bašce. Budova dosud stojí na pláži před dnešním hotelem Zvonimir. Dnes jsou v ní kavárny a butiky, zasloužila by si alespoň označení, že jde o první, skutečně lázeňský hotel v Bašce, postavený na zakázku Emila Geistlicha podle návrhů architekta Blechy stavitelem ing. Janouškem v roce 1911. Tento stavitel postavil v Bašce ještě jednu budovu, která stojí dodnes. Je to budova bývalých lázní (šaten) před hotelem Velebit.

Češi v Bašce před první světovou válkou byli výsadními hosty. Počet hostů jiných národností, pokud sem nějakým omylem zavítali se dá spočítat na prstech jedné ruky. Slovo Čeh znamenalo před první světovou válkou v Bašce totéž co lázeňský host.

Po první světové válce v roce 1921 obnovuje Geistlich provoz lázní i činnost Chorvatsko-česko mořských lázní Baška (ostrov byl předán Jugoslávii až na základě Rappalské smlouvy z roku 1920). Jeho záměry bohužel překazila smrt. Umírá v Bašce roce 1922 na zápal plic ve věku 52 let.

Geistlich je pohřben v Bašce na hřbitově u sv. Ivana. Vysoký obelisk je viditelný i z městečka. Pomník na hřbitově dala postavit vlastním nákladem vdova Anna Geistlichová, stavbu hrobky pak provedla firma bratří Mrázků z Prahy. Bronzový reliéf je od akademického sochaře Karla Babky.



[Na začátek stránky]