Záliv smrti
 Payerova malba v přednáškovém sále Geofyzikálního ústavu
Na plátně o rozměru 3,5 x 5 m je vyobrazena tragédie polární výpravy Johna Franklina. Jádrem kompozice je diagonála člunu, uvězněného v ledu. V centru obrazu leží mrtvá těla polárníků, jeden z nich drží knihu Christian Melodies, poblíž leží sextant, který už nikdo nepotřebuje, bedny s municí a kotva, zapadlá do sněhu. Na špičce člunu s puškou v ruce stojí námořník, proti němuž vylézá na kru k lodi lední medvěd. Světlo vycházejícího slunce v dálce na volném moři symbolizuje už nedosažitelnou naději.
Autorem malby je německý polárník - rodák z Teplic v Severních Čechách - objevitel Země Františka Josefa, Julius Payer.
Při malování obrazu se Payer, usilující o co možná nejpravdivější zachycení události, opíral především o Schwatkovo svědectví. V Londýně také prostudoval všechny autentické předměty objevené záchrannými výpravami a podle daguerrotypií naskicoval portréty důstojníků Franklinovy výpravy. Na obraze tak vystupují skutečné historické postavy. Kapitán Francis Crozier, který po Franklinově smrti převzal velení výpravy, čelí s puškou v ruce dotírajícímu lednímu medvědovi. Poručík Edward Couch leží ve člunu s modlitební knížkou v ruce, ve středu obrazu vyčerpáním a mrazem umírají icemaster James Reid a doktor výpravy Stephan Stanley. Nalevo od nich napůl zapadlý do sněhu se zvrácenou hlavou dokonal poručík Charles Frederick Des Voeux.
Obraz Záliv smrti obletěl v roce 1883 galerie metropolí tehdejší Evropy a ocitl se i v Praze, kde jej mohla uměnímilovná veřejnost obdivovat v roce 1886 v nově otevřené galerii Ruch na Senovážném náměstí. Zásluhou galeristy Charlese Sedelmeyera cestovalo plátno po evropských metropolích a Galerie Ruch byla jen jednou z jeho četných zastávek, než byl obraz nakonec prodán do USA. Julius Payer se k námětu opakovaně vracel a v roce 1887 k Zálivu smrti namaloval repliku (spořitelna Teplice).
O deset let později v roce 1897, padesát let po Franklinově smrti, namaloval Payer opět další repliku, tentokrát v kolosálních rozměrech. Obraz byl vystaven na jubilení výstavě Krasoumné jednoty, pořádané v Rudolfinu v roce 1908 k šedesátému výročí panování císaře Františka Josefa I. a v katalogu byl nabízen za cenu 20 000 rakouských korun, což byla tehdy značná částka. Na stejném místě byl vystavován jako český protipól obraz Václava Brožíka Defenestrace z roku 1889, který zakoupilo za 50.000 tehdejších korun město Praha. Prayerův obraz pak v témže roce koupila Moderní galerie, přímý předchůdce dnešní Národní galerie v Praze, a to za 16.000 rakouských korun. Od té doby nebyl veřejně vystavován a ležel namotán na dřevěném válci v depozitáři. V polovině šedesátých let minulého století jej vedení tehdejší Národní galerie prohlásilo za nepotřebný, a tak když si Geofyzikální ústav ČSAV chtěl zapůjčit od NG krajiny od Chittussiho, jako protislužbu nabídl ve svém spořilovském sídle místo pro tento obraz. Tak se Záliv dostal v roce 1964 bezúplatným převodem do majetku Geofyzikálního ústavu, kde je dodnes.
Geofyzikální ústav obraz opustil jen jednou, a to na přelomu let 2005 a 2006, kdy byl vystaven v Malé dvoraně pražského Veletržního paláce a v jízdárně teplického zámku. Při té příležitosti byl renovován.
.
|
