Jasoň červenooký Parnassius apollo L.


Etymologie
Parnassius - od pohoří Parnass s delfskou věštírnou, zasvěcenou Apollónovi a Múzám.
Apollo - je v antickém bájesloví synem Dia a jeho milenky Létó. Je to bůh světla a slunečního jasu, lékařství a hudby. Narodil se na kykladském ostrově Délu jako dvojče s bohyní Artemidou. Byl otcem pěvců Orfea a Lina a boha zdraví Asklépia.
Český název Jasoň je odvozen od vlastnosti Apollona - Jasný, Zářící.
Ve starší literatuře se můžeme ještě setkat s označením Jasoně červenookého jako Doritis Apollo, kde Doritis je jedno z jmen bohyně Afrodity.







Mezi českými kulturními pracovníky nalezneme celou řadu obdivovatelů křehké krásy motýlů. Za všechny jmenujme např. hudebního skladatele Zdeňka Fibicha a malíře Maxe Švabinského.

Zdeněk Fibich pocházel z myslivny, velmi miloval přírodu a jeho sbírka motýlů, které pečlivě popisoval, patřívala k největším v Praze.

Max Švabinský se ke své lásce k motýlům a speciálně k Jasoni červenookému vyznal ve svém dílku Motýlí čas:


Max Švabinský: Motýlí čas, Praha 1948




. . . mimochodem vzpomínám svých studentských let v Kroměříži, kde jsem náruživě kreslil krajiny a lovil motýly. Lítal jsem se sáčkem po opuštěném františkánském krchově nebo po novém hřbitově, znaje skrytá místa zpráchnivělé vrby plné drvopleně, z jejíž popraskané kůry tekla míza, kterou ssáli admirálové. Na hrobech bylo plno květů, planých i plných růží a v nich zahloubaných Zlatohlávků Cetonía aurata. Lítával jsem jako divoch za nový hřbitov na veliké pole kvetoucí jeteliny. Zde jsem mohl lehce i do ruky chytiti babočky urticae, cardui, polychroros, C album, lo, a také Atalantu i Antiopu. Zevzdálí se občas vynořil i Otokárek. Byl to luzný pohled na toto velké květnaté pole vonící medovinou, plné ruchu, prolétávajících mušek, můrek, čmeláků a včel.
Když jsem přišel do Prahy, lovíval jsem motýly v Šárce a ve Stromovce, kdež jsem toužebně očekával let jarního posla, běláska řeřichového Anthocharis cardamines, s pomerančovou půlí horních křídel. Později, za letního pobytu v Kozlově, vždy v poledne, lovil Jsem v »Dolíku« na okraji lesa perleťovce Paphia, Aglaia, Latonia, modrásky a podobnou havěť. Měl jsem hezkou sbírku, ale chyběl mi Parnassius Apollo. Kolem roku 1932 jsem dlel na prázdninách v Pohorelské Máši na Slovensku, v blízkostí hor Orlavy, Královy Holy a Gindury. Mívali jsme na stole čerstvé jahody, vařené raky a velké kytice střevíčníků Cypripedium calceolus, nebo enciánů. Chodíval jsem k Muráňské vysočině kreslit. Jednoho dne si náhle přede mnou sedne na bodlák šedivý motýl. Co to? Přijdu blíže - a ejhle - Parnassius Apollo! Dosud jsem ho živého neviděl. Motýl přímo graficky krásný, bílý, okraje křídel průhledné jako tenký japonský papír, černé aksamitové skvrny, na dolních křídlech dvě velká červená oka. Tělíčko huňaté, hlavička jako ovečka, a velké černé očí. Malé švihnutí sáčkem - a je chycen. A ejhle, tam také jeden - a vedle zase jeden! A tak jsem jich o těch prázdninách nachytal asi deset. Apollon se stal mým miláčkem a vedle otakárka žíhaného, Papilio Podalirius, který ke všemu ještě voní, i symbolem krásy motýlí. Kreslil jsem ho jak letí, sedí, přilétává, vyhřívá se, ssaje na bodláku a snad i spí, opilý medovinou.
Okolí Pohorelské Máši, zvláště směrem k Muráňské vysočině, bylo po několik prázdnin mým bohatým lovištěm. Sedával jsem často na pasece, dívaje se na hvozdy a na káně myšilov, jak s křídly rozbitými jako vetché lopaty větrného mlýna, krouží nad nimi i mnou, na louky, pastviny a skály.
Už tam nejezdím. Nyní sedávám na lavičce v parku přítele v Chodově u Prahy, a nebo v Bubenči v parčíku, a dívám se do oblohy, jak v době, kdy kvetou stříbrné lípy, na mracích bohyně deště leje vodu na žence. Je to také krásné a jsem úplně spokojen. Max Švabinský - v Bubenči 8. listopadu 1947



Kde se u nás můžeme setkat s Jasoněm červenookým?
Ještě v roce 1870 ve své knize "Motýlové" uvádí prof. Josef Klika Jasoně červenookého hlavně z okolí Liberce. Hynek A. Joukl v kompendiu "Motýlové a housenky" z roku 1910 nalézá Jasoně červenookého ve Vrchlabí, Liberci, Karlových Varech a v Železném Brodě. Jan John v knize "Atlas motýlů" ho uvádí z Krkonoš. Tykač v roce 1958 v knize "Poznávejme motýly" bez upřesnění tvrdí, že motýl žije v Česku už jen na jednom místě. Věra Matějková v knize "Denní motýli" z roku 1942 tvrdí, že motýl je na našem území prakticky vyhuben a Josef Moucha v knize "Naši denní motýli" z roku 1972 to potvrzuje. Motýl totiž zmizel i z okolí Štramberka na Moravě, kde se vyskytoval nejdéle, ale ve 30. letech 20. století vyhynul, především bezohlednou likvidací biotopu. V letech 1982 -1992 uskutečnil Český svaz ochránců přírody pokus o jeho reintrodukci. V roce 1986 zde na Kotouči u Štramberka byla Janem Lukáškem vysazena kolonie jasoňů, přivezená z Velkého Manína na Slovensku. Během devadesátých let 20. století pak byla posilována vysazením dalších jedinců. S obtížemi se zde drží dodnes ("Motýli České republiky" 2002) .

Kdo je Jasoň červenooký?
Jasoň červenooký je motýl (Lepidoptera) z čeledi otakárků (Papilionidae) z podčeledi Parnassinae. Přední křídla má bílá s pěti černými skvrnami a průhledným okrajem, zadní pak s červenými, černě orámovanými a bíle ťupkovanými oky (bílá skvrna může chybět). Rozpětí předních křídel je 65-75 mm.
Žije v horských oblastech, na skalnatých, zvláště vápencových svazích středně vysokých kopců a např. na Slovensku je místy dosti hojný. Motýl má jen jednu generaci a vyskytuje se od dubna do září, podle polohy místa, nejčastěji v červenci a v srpnu. Většinou se líhne dopoledne, někdy však i odpoledne. Samec létá zrána dříve než samice (už po 8 hodině).
Létá těžkopádně, chvílemi třepotavě, jindy vznášivě. Nejčastěji ho nalezneme krmit se na květech bodláku. Nocuje však i v trávě, též pod listím a pod kameny. Vývoj je velmi nepravidelný, takže za vhodných klimatických okolností můžeme zastihnout v přírodě zároveň všecka vývojová stadia.
Kopulace nastává ihned po vylíhnutí v poledních hodinách a trvá několik hodin. Oplozená samička má na zadečku na břišní straně sphragis, znamení oplození. Vak později odpadává.
Zalesňováním je jasoň červenooký zatlačován a stává se vzácným. Motýl je ve většině evropských zemí chráněn zákonem. Nicméně jeho pomalý let způsobuje, že se stává snadnou kořistí turistů, kteří mrtvého motýla posléze zahazují.
Od druhu Parnassius apollo bylo popsáno asi 170 poddruhů. Z toho je vidět zájem o motýla, neboť jde většinou o hypothetické formy.
Vajíčko je vzpřímené, má podobu zploštělé kuličky 1,7 mm průměru, 0,9 mm vysoké, bílé, matně lesklé, pokryté pravidelnými vyvýšeninami, takže má vzhled drsný, jako slepičí. Z počátku je bledé růžové, později žlutavě bílé, jamka při pólu je hnědá. Samička klade vždy vajíčko pod spodní list nebo na lodyhu živné rostliny. Vyhledává k tomu rostliny zpravidla chabého vzrůstu. Někdy je připevní i na jiné předměty, na suchou trávu či kámen a pod. Po 2-8 týdnech se ve vajíčku vyvíjí housenka a pak vajíčko přezimuje. Vlivem tepla může dojít k vylíhnutí housenky již na podzim, v zajetí i v zimě. Stadium vajíčka je tedy několik (2-8) týdnů až 8 měsíců a může se vyskytovati ve všech měsících.
Housenka je sametově černá se dvěma řadami pomerančových skvrn. Líhne se velmi časně na jaře, obyčejně v březnu, někdy dokonce v únoru, nebo už na podzim a pak přezimuje. Nepožírá prázdný obal svého vajíčka. Z počátku roste velmi pomalu. Je dorostlá většinou koncem května až začátkem června. Stadium larvy trvá 5-12 týdnů, přezimuje-li, tedy až 10 měsíců a může se vyskytovati ve všech měsících. Svléká se 4-5 x.
Živí se hlavně různými druhy rozchodníku, netřeskem a lomikamenem. Na rozchodníku je nejraději na rostlinách zbarvených do červena, rostoucích na teplých stráních. Živí se po celý den, též v době, kdy nejvíce svítí slunce (heliofilie), jinak je skryta pod rostlinou, zvláště za vlhkého a chladného počasí. Podrážděna vysouvá oranžové osmaterium, ale jen velmi zřídka. Housenka vydává při podráždění (stisknuti) bzučivý zvuk, podobný bzukotu masařky. Parasity bývá málokdy napadena.
Kukla je nepohyblivá, červenohnědá, modře ojíněná, na zadečku má svlečenou kožku po housence. Bývá na zemi, mezi kameny, v lehkém, řídkém předivu. Stadium kukly je 8 dní až 7 týdnů v červnu, případně v dubnu až srpnu.

 


[Na začátek stránky]