Křížová cesta od akad. sochaře Karla Stádníka.

Zastavení křížové cesty (Via dolorosa) jsou svázána s textem evangelií jen velmi volně. Jsou ale součástí širší katolické tradice.
S myšlenkou Křížových cest přišli františkáni za křižáckých válek, kteří si na papeži vyprosili, aby účast na pobožnosti křížové cesty měla stejnou platnost jako účast na pouti k Božímu hrobu do Jeruzaléma. Křížová cesta má obvykle (7) 14 tzv. zastavení, umístěných na cestě do kopce (kde končí "božím hrobem" - např. v Praze na Petříně), nebo na stěnách katolických kostelů a na jednotlivých zastaveních se připomíná Ježíšovo utrpení při cestě na Kalvárii (kalvarie - od latinského calva=lebka, neboť jeruzalémské popraviště bylo na kopci Golgota /golgoleth= hebrejsky lebka/, jehož holý vrchol se lebce podobal a navíc podle tradice zde byla pohřbena Adamova lebka /zobrazuje se u paty kříže/).
Pro stěny spořilovského kostela K. Stádník vytvořil plastickou křížovou cestu, která se velmi líbila a proto její kopie nalezneme ještě v několika dalších kostelech, např. ve zlínském kostele sv. Filipa a Jakuba.
Nejzajímavější křížovou cestu však vytvořil K. Stádník pro kostel P. Marie v Praze-Lhotce, která se vzdaluje tradici a jednotlivá zastavení zobrazuje jako utrpení člověka. Tyto křížové cesty jsou realizovány z umělé pryskyřice s bronzovou patinou.

	Zastavení I. Ježíš odsouzen k smrti Když Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdviženi je čím dal větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil: ,,Já nejsem vinen krví toho člověka, je to vaše věc." A všechen lid mu odpoveděl: ,,Krev jeho na nás a na naše děti!" Tu jim propustil Barabáše, Ježiše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. Mat. 27, 24-26 Vojáci upletli z trní korunu, vložili mu ji na hlavu a přes ramena mu přehodili purpurový plášť. Pak před něho předstupovali a říkali: "Buď pozdraven, králi židovský!" Přitom ho bili do obličeje. Pilát znovu vyšel a řekl Židům: "Hleďte, vedu vám ho ven, abyste věděli, že na něm nenalézám žádnou vinu." Ježíš vyšel ven s trnovou korunou na hlavě a v purpurovém plášti. Pilát jim řekl: "Hle, člověk"! (Ecce homo) Jan 19, 2-5 V pozadí si Pilát myje ruce, v popředí se Ježíšovi vysmívají vojáci.
	Zastavení II. Ježíš bere kříž na ramena Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Holý vrch, hebrejsky Golgota. Jan 19,17
	Zastavení III. Ježíš poprvé padá pod křížem Nemá oporu v evangeliích
	Zastavení IV. Ježíš potkává Marii, svou matku Nemá oporu v evangeliích
	Zastavení V. Šimon pomáhá Ježíšovi nést kříž Cestou potkali jednoho člověka z Kyrény, jménem Šimona; toho přinutili, aby nesl jeho křiž. Mat. 27, 32 Cestou přinutili nějakého Šimona z Kyrény, otce Alexandrova a Rufova, který šel z pole, aby mu nesl křiž (v roce 1942 byla v Kidronském údolí u Jeruzaléme objevena hrobka s ossariem jakéhosi Alexandra, syna Šimona z Kyrény). Mar. 15, 21 Když jej odváděli, zastavili nějakého Šimona z Kyrény, který šel z pole, a vložili na něho kříž, aby jej nesl za Ježíšem. Luk 23, 26 Šimon Kyrénský se chápe kříže. V dalších zastaveních Ježíš padá pod křížem, ale z textu evangelií plyne, že kříž odnesl Šimon Kyrénský sám až na Golgotu.
	Zastavení VI. Veronika osušuje Ježíšovi tvář Veronika, podávající Ježíšovi šátek, aby si otřel krev a pot, není v evangeliích uvedena. Je postavou ze staré křesťanské tradice. Dle stejné tradice se měla na šátku věrně otisknout Ježíšova tvář (tzv. veraikon /verus=pravý, ikon=obraz/). Rouška prý byla na třikrát složená a Ježíšova tvář byla tedy zachycena třikrát. To tvrdí několik měst, ve kterých mají jedině ten pravý šátek (je např. od 8. stol. ve chrámu sv. Petra v Římě). Sama Veronika byla přijata mezi katolické svaté, zemřela prý v Římě a její památka se slaví 4. února. Ježíš drží šátek v pravé ruce, levou pak kříž
	Zastavení VII. Ježíš podruhé padá pod křížem Nemá oporu v evangeliích
	Zastavení VIII. Ježíš utěšuje jeruzalémské dcery Za ním šel veliký zastup lidu; ženy nad ním naříkaly a oplakávaly ho. Ježíš se k nim obrátil a řekl: "Dcery Jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a na svými dětmi; hle, přicházejí dny, kdy budou říkat: 'Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy nerodily a nekojily!' Tehdy řeknou horám: 'Padněte na nás', a pahrbkům: 'Přikryjte nás!' Neboť děje-li se toto se zeleným stromem, co se stane se suchým?" Luk. 23, 27-31 Jeruzalémské ženy přistupují k Ježíši
	Zastavení IX. Ježíš potřetí padá pod křížem Nemá oporu v evangeliích
	Zastavení X. Ježíšovi strhávají šat O jeho šat se rozdělili losem Luk. 23, 34
	Zastavení XI. Ježíše přibíjejí na kříž Na tomto výjevu je pomocí provazů vztyčován kříž s přibitým Ježíšem
	Zastavení XII. Ježíš umírá na kříži V poledne nastala tma po celé zemi až do tři hodin. Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eli, Eli, lema sabachthani?", to jest 'Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?' Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo tu stáli: "On volá Eliáše." Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nabodl na tyč a dával mu pít. Ostatní však říkali: "Nech ho, ať uvidíme, jestli přijde Eliáš a zachrání ho!" Ale Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem a skonal. Matouš 27, 45-50 Ježíš umírá na kříži, pod křížem Ježíšovi nejbližší - matka a Marie Magdaléna.
	Zastavení XIII. Ježíše snímají z kříže a odevzdávají do náručí matky Nemá oporu v evangeliích, nicméně jde o tradiční výjev, často zobrazovaný pod názvem Pieta
	Zastavení XIV. Ježíše ukládají do hrobu Když nastal večer, přišel zámožný člověk z Arimatie, jménem Josef, který také patřil k Ježíšovým učedníkům. Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát přikázal, aby mu je dali. Josef tělo přijal, zavinul je do čistého plátna a položil je do svého nového hrobu, který měl vytesán ve skále; ke vchodu do hrobu přivalil veliký kámen a odešel. Matouš 27, 57-60 Ježovo tělo odnášejí ke hrobu