Leonid Sergejevič Lada-Jakuševič, architekt, sochař a filatelista, se narodil 29. 7.1898 ve Voroněži. Pocházel z rodiny zemské šlechty. Jeho otec, národností Srb, prožil první světovou válku na srbské frontě a po návratu do Ruska pravděpodobně padl v boji proti boševikům. Leonidovi Lada–Jakuševičovi se spolu s matkou a sestrou podařilo emigrovat před komunistickým terorem 1924 do Československa, kde v roce 1933 získal státní občanství. Na Českém vysokém učení technickém vystudoval Leonid S. Lada–Jakuševič architekturu. Svou profesi uplatnil při realizaci celé řady projektů, například nemocnice v Bratislavě nebo při úpravě parku na Jungmannově náměstí v Mělníce. Lada–Jakuševič byl předsedou výboru Svazu ruských inženýrů a techniků a od roku 1938 vydával v ruštině časopis "Ruský architekt v zahraničí".
Život Leonida S. Lady–Jakuševiče se dramaticky změnil pouhých několik dní po osvobození Prahy sovětskou armádou. Již 15. května 1945 byl zatčen příslušníky kontrarozvědky, obávané Směršče 4. ukrajinského frontu a odvlečen do Sovětského svazu. Dne 8. 9. 1945 byl obviněn z boje proti sovětské moci a účasti v kontrarevoluční organizaci a odsouzen podle čl. 58 trestního zákoníku RSFSR k 10 letům do nápravněpracovního tábora, které prožil v různých lágrech od mrazivého severu ruské Sibiře po mongolské pouště. Během výkonu trestu byl navíc zvláštním táborovým soudem Uzbecké SSR podle čl. 66, odst. 1, trestního zákoníku Uzbecké SSR odsouzen k dalším 10 letům odnětí svobody, ale později mu byly uznáno už předchozí uvěznění. Trest mu vypršel 3. 7. 1955 a 20. 9. 1955 se vrátil zpět do Československa. Zde byl opět uvězněn v Praze-Ruzyni a propuštěn až na základě rozhodnutí byra ÚV KSČ z 18.5.1956. Teprve potom se směl vrátit domů. I tak lze řící, že měl štěstí, neboť v lágrech zahynulo mnoho takto odvlečených vězňů. K nim patřil i jeho přítel (stavitel pražských mostů Švermova a Jiráskova) ing. Michal Kovalevskij *20.10.1897), po němž v Československu zůstala vdova paní Nelli Ivanovna. S ní se Leonid S. Lada–Jakuševič po návratu oženil. Manželství zůstalo bezdětné. Nelli Ivanovna zemřela, stejně jako její muž, v roce 1981. Až do smrti spolu žili v Praze - Bubenči v Terronské (v té době Ždanovově) ulici č. 9.

http://www.japhila.cz/hof/0250/index0250a.htm