Kostel pro Plzeň-Skvrňany
Jiný pohled na model
|
Návrh kostela Svatého Antonína Paduánského
Pokud obyvatele Plzně zarazí fakt, že například městská čtvrť Skvrňany patří mezi ty, co nemají svůj vlastní kostel, bude možná překvapen. Kostel tu měl být postaven! S iniciativou na jeho výstavbu přišel v roce 1931 tamější učitel pan Josef Chudáček. Ustavený Spolek pro postavení katolického chrámu Svatého Antonína Paduánského měl pak zajisti finance na stavbu. Krátce před druhou světovou válkou proto vypracovává architekt Jaroslav Cuhra studii kostela s farním střediskem.Podle ní následně vypracoval projekt a zahájila se stavba první části plánovaného kostela, tedy podzemní víceúčelový sál. Ten pak začal sloužit jako kaple pro Škvrňany již v roce 1941. Pokračovalo se ve stavbě budovy, to však přerušil centrálně vydaný zákaz staveb v roce 1944. Probíhala válka. Po jejím skončení ovšem doba rovněž nebyla příliš nakloněna realizaci církevní stavby. Po roce 1948 se už ve výstavbě kostela nesmělo pokračovat. „již postavená část kostela byla předána podniku Stavby silnic a železnic“, vypráví architekt Jan Soukup, odborník na plzeňskou církevní architekturu. Podnik v 60. letech rozšířil budovu tak, aby stavební záměr – postavit kostel – nemohl být nikdy uskutečněn. Místo kostela tak vyrostla obyčejná správní budova s kancelářemi. „Původní multifunkční podzemní sál zasahoval svoji svrchní částí do dvora objektu a tak byla horní část izolována asfaltem“, pokračuje Soukup ve vyprávění. Jenže izolace příliš nevyhovovala a do sálu zatékalo. A tak časem zmizel ze stěny i velký karton, představující svatého Antonína Paduánského s Jezulátkem v náručí. Podle kartonu, jehož autorem byl mnichovský malíř a architekt Petr Flenyko, zde měla být časem realizována mozaiková výzdoba. Místo toho kreslila na zdi surrealistické vize zatékající voda a vyrůstající plíseň.
„Kostel i plánovaný areál se v podstatě zachovaly v půdorysu objektu“, uvádí Soukup výčet prvků, které z rozestavěného kostela můžeme spatřit dodnes. „Na dvorku ještě uvidíte i malý balkon. Ten měl být původně kazatelnou uvnitř lodi, která tu ale již nevyrostla“. Zde by mohl smutný příběh nedostavěného kostela, po němž zbyly jen stavební plány a nákresy ideálního vzhledu a pohlednice s obrázkem původního kartonu končit. Nekončí. Poroce 1989 byl objekt vrácen církvi a ta se rozhodla zachovalou budovu i s víceúčelovým sálem používat jako Středisko volného času mládeže. Projekční kancelář architekta Soukupa navrhla střešní nástavbu, která budovu zdvihá o dvě podlaží moderním a netradičním , byť citlivým pojetím a způsobí, že ji rozhodně nepřehlédnete.
|
