Průvodce Praha: Okolo VÚVA: Klárov


 Stanice metra Malostranská na lince "A"


Vstupní pavilon stanice metra Malostranská (v pozadí Valdštejnská jízdárna)

Historie

V místě dnešní stanice stál původně dům U tří králů čp. 124, zvaný též U pětníku. V roce 1947 byl na jeho místě podle projektu arch. Josefa Šlégla postaven výstavní pavilon pro výstavu "Vlastní silou" (Výstavní pavilon hl. města Prahy, který měl být součástí rozsáhlého areálu, zahrnujícího Jízdárnu i zahradu), ve kterém později sídlilo studio trikového filmu Jiřího Trnky "Bratři v triku". V roce 1974 byl objekt sbourán, aby ustoupil stanici metra.

Metro A

Stanice metra Malostranská leží na lince A. Výstavba trasy začala 1. 7. 1971 a její první úsek, označovaný jako I.A byl dán do provozu 12. 8. 1978. Trasa I.A měla délku 4,7 km a 7 stanic (Dejvická /dříve Leninova/, Hradčanská, Malostranská, Staroměstská, Můstek, Muzeum a Náměstí Míru). V roce 1976 byla zahájena výstavba úseku II.A, který byl otevřen 19. prosince 1980, byl dlouhý 2,6 km a byly na něm stanice Jiřího z Poděbrad, Flora a Želivského. Dne 11. července 1987 byl otevřen úsek III.A/1, který trasu prodloužil o 1,3 km do stanice Strašnická, 4. července 1990 pak úsek III.A/2 přidal dalších 1,4 km a stanici Skalka. 26. května 2006 byla trasa ještě prodloužena na severovýchod o stanici Depo Hostivař s využitím existující spojky do depa vedené částečně po povrchu.
Nejhlubší stanice je Náměstí Míru, kde jsou koleje 53 m pod povrchem. Tato stanice má také nejdelší eskalátor 87,2 m. Nejmělčeji leží koleje ve stanici Dejvická, pouze 11,5 m pod povrchem.
V lednu 2006 byl schválen plán výstavby metra západním směrem obloukem přes Motol na letiště Ruzyně. V roce 2009 by se mělo začít se stavbou prvního úseku se stanicemi Červený vrch, Veleslavín, Petřiny a Nemocnice Motol. Úsek by měl být dokončen v roce 2014. Dále by stavba metra měla pokračovat stanicemi Bílá Hora, Dědina, Dlouhá míle a Letiště Ruzyně.

Na trase I.A jede metro v tunelu mezi Klárovem a Alšovým nábřežím (mezi stanicemi Malostranská a Staroměstská) pod Vltavou. Maximální hloubka kolejí pode dnem Vltavy je 20 m. Délka tunelu pod Vltavou je 180 m.

Každá ze stanic je obložena jinak zbarvenými čtvercovými hliníkovými výlisky s kulovými vrchlíky střídavě konvexně či konkávně prohnutými.

Stanice Malostranská

Malostranská je ražená, trojlodní stanice. Nachází se 32 m pod úrovní Klárova na kótě 160,9 m/n.m. a je položena nejníže ze všech stanic na trase A (na trase B je nástupiště stanice Florenc na kótě 150,0 m/n.m. a tak je tato stanice nejníže položenou v celém metru). Má čtyři páry prostupů na nástupiště a prodlouženou střední loď o technologickou část v délce 19 m. Veřejně přístupná část střední lodi je však kratší než je délka néstupišť a má délku jen 31 m. Z Malostranské vede jeden vestibul, který je s nástupištěm spojen trojicí eskalátorů. Mezi lety 1973-78, kdy probíhala výstavba stanice, bylo na vybudování stanice vynaloženo 248 milionů Kčs.
Autor architektonického řešení je ing. arch. Zdeněk Drobný a zahradních úprav atria ing. arch. Otakar Kuča. Barva stanice je žluto-zelená: boční tunely a střední loď je žlutavá, nástupiště obložena eloxovanými hliníkovými výlisky v barvě zelené. Obkladem stanice je šedý dekorativní kámen s ochraným lakem proti grafitti.
Uvnitř stanice, stejně jako v atriu, nalezneme reminiscenci na historické prostředí, ve kterém se stanice nachází, totiž kopie barokních soch. Ve vstupním pavilonu je to sousoší Merkur od Antonína Brauna a v podzemním vestibulu pak kopie barokní sochy od Bernarda Brauna (alegorie Naděje z Kuksu - všimněme si atributu: kotvy). Na soklu sochy je znacka, ukazující, kam až sahala voda při povodni v roce 2002 (nejlépe je vidět - pozorováno shora - z pravého exkalátoru).
Ve vestibulu ve výkladcích jsou ještě faksimile rokokových váz z r. 1770.
Ve vestibulu veřejnosti slouží směnárna a WC. Ostatní prostory jsou služební.
Stanice byla rekonstruována v r. 1999 - 2000. V roce 2002 však byla zatopena pětisetletou vodou a vyžádala si tudíž rekonstrukci novou.



Podzemní vestibul stanice metra Malostranská - půdorys


Půdorys stanice


Řez staničními tunely


Základní technické údaje:

Jde o raženou pilířovou stanici se třemi loděmi s prodlouženým středním tunelem na 107,2 m, čtyřmi páry prostupů na nástupiště a s ostěním montovaným z litinových tybinků. Šířka stanice je 20,45 m a hloubka středu nástupiště pod terénem 32 m.. Vestibul spolu s podzemní pasáží tvoří monolitickou železobetonovou konstrukci založenou v otevřené jámě pod ochranou kotvených podzemních stěn a zastropenou předpjatými prefabrikovanými nosníky. S nástupištěm spojen tunelem se třemi eskalátory na výšku 22,6 m, se vstupním pavilónem a přilehlou zahradou další trojicí krátkých eskalátorů.
Provozní zařízení instalována v technologickém tunelu, který je součástí středního staničního tunelu v celkové délce 107,2 m.

Atrium


Celkový pohled na prostor atria

Původně dvůr před Valdštejnskou jízdárnou byl upraven ing. arch. O. Kučou do podoby relaxační atriové zahrady s větším bazénem uprostřed a dvěma menšími vodními plochami. Bazén je dílem ing. arch. Zdeňka Drobného a Ladislava Jiránka. Od Valdštejnské ulice a od Klárova je oddělena zdmi s dvěma branami, rekonstruovanými v duchu baroka a opatřenými ozdobnými mřížemi od ak. soch. Zbyňka Runczika.
Podél zdi Valdštejnské jízdárny je mezi habrovými keři skupina šesti soch, kopií formou výdusků soch antických božstev ze Šporkova zámku Valeč v severních Čechách.

Ostatní výtvarná díla:


Před vstupem do stanice z Klárova se pod mohutným jerlínem nachází pítko od ak. sochaře. Miroslava Vystrčila. Na rohu vstupního pavilonu najdeme kamenný nárožník od sochaře Luboše Růžičky. Sám pavilon má před výkladci trojdílné posuvné kované mříže od ak. soch. Jana Smrže.

[Na začátek stránky]