Průvodce Praha: Okolo VÚVA

František z Pauly (1416 - 1507)




František z Pauly na domě čp. 592/III (Klárov)
František z Pauly je zakladatelem poustevnické odnože františkánského řádu, tzv. nejmenších bratří (minimů) dnes obvykle nazývaných "pauláni". Jakkoliv o přesném datu jeho narození se vedou spory, podle některých pramenů to bylo 27. března 1416 v italské Paole. Zemřel na Velký pátek v paulánském klášteře 2. dubna 1507 Plessis-les Tours (Francie).
Už v ranném mládí vykonal pouť do Assisi a také do benediktinského kláštera na Monte Casino. V 18 letech podle slibu rodičů vstoupil do františkánského kláštera, ale ten záhy opustil, aby začal poustevnický život v jeskyni na rodinném pozemku.
Ve dvaceti letech se k němu přidali ještě dva společníci, pro něž sousedé vybudovali kapličku a tři cely. Později přibývali další členové společenství, vznikaly nové kláštery a nakonec se organizovali jako řád založený na principech františkánských ideálů. Zdůrazňovali krajní odříkání a dobročinnost. Půst, jemuž se podrobili, byl trvalý, bylo zapovězeno nejen pojídání masa, ale i všech živočišných pokrmů (mléko, máslo a vejce). Společenství jako řád bylo schváleno nejprve v rámci diecéze (Cosenza), později papežem Sixtem IV. Schváleny byly postupně i jím napsané 4 řehole. Františkův řád, původně s názvem „Paulánská poustevnická kongregace sv. Františka z Assisi“, se zanedlouho rozšířil po celé jižní Itálii.
Mezitím se začaly šířit pověsti o Františkových zázracích, především o jeho schopnosti předvídat budoucnost. Donesly se až k umírajícímu francouzkému králi Ludvíku XI. Ten žádal Františka, aby za ním přijel a vyléčil ho. Ten se zpočátku vzpíral a teprve na přímou výzvu papeže se ve věku 67 let vydal do Francie. Krále nevyléčil, zato ho připravil duševně na smrt a král nakonec pokojně zemřel v jeho náručí.
Nezůstalo přitom. Během svého působení ve Francii František z Pauly pomáhal obnovit mír mezi Francií a Bretaní i mezi francouzským královstvím a Španělskem. Jeho diplomatické schopnosti vedly regentku Annu de Beaujeu, aby ho požádala o vyučování budoucího krále Karla VIII., který ho po nástupu na trůn získal jako svého rádce na příštích 25 let.
Král dal zakladateli řádu postavit v Plessis-les-Tours klášter, z něhož se rozšířila pověst o velkém misionáři do Německa a Španělska. Ještě za života sv. Františka z Pauly přišli jeho bratři i na naše území.
František z Pauly zemřel 2.dubna 1507 ve svém klášteře Plessis-les Tours. Skonal na Velký pátek, pohřeb se konal o velikonočním pondělí. Tradice uvádí, že mrtvé tělo bylo na radu princezny po nějaké době zase vykopáno a přeneseno do sarkofágu, neboť řeka v sousedství stále znovu zaplavovala místo jeho pohřbení. Tvář mrtvého byla prý toho dne ještě právě tak neporušená jako při jeho smrti. Za následujících hugenotských válek byly ostatky světce davem spáleny.
Podle posmrtné masky namaloval Jan Bourdichon, francouzský dvorní malíř, portrét Františka z Pauly. Král František I. ho daroval papeži Lvu X. při svatořečení zakladatele řádu r. 1519. Podle originálu, který se nezachoval, byly během doby zhotoveny četné kopie.
František z Pauly je patronem poustevníků, mořeplavců, od roku 1943 italských námořníků a také pomocník neplodných manželství.
Ikongraficky bývá znázorňován většinou jako starší mnich s kapucí na hlavě a holí v ruce. Jeho heslem je "Charitas" /na vedlejším obrázku vlevo nahoře/ = "křesťanská láska" (z řeckého cháris=vděk). Svátkem Františka z Pauly je 2. duben.



[Na začátek stránky]