Prostor - architektura, interiér, design

Chrám Svatého Františka Serafinského, vystavěl na místě starého "Kostela Svatého Ducha" administrátor křižovnického řádu Jiří Ignác Pospíchal. Od roku 1679 dal vozit kámen z lomů v Hloubětíně a mramor ze Slivence. Stavbu vedl italský stavitel Martin Lurago podle plánů francouzského architekta Jana Křtitele Matheye, který tehdy v Praze pracoval ve službách arcibiskupa hraběte Valdštejna. Za rok vyčnívala nová stavba již nad zemi a 1688 posvěcen byl chrám, arcibiskupem Valdštejnem. Když se 1784 zrušil "Kostel Svatého Valentina", sloučena byla jeho fara s farou křižovnickou u "Svatého Františka".
Kostel stojí v jihovýchodním rohu kláštera a právem je pokládán za zdařilou stavbu ve slohu římské architektury 17. století, ovlivněném již přílivem moderních idejí baroku. Zvenčí má podobu čtverce, nad nímž se vznáší smělá kopule pokrytá měděným plechem a ukončená lucernou.
Průčelí kostela, k němuž vede mramorové schodiště, je krásným výtvorem architekta Matheye, který renesanční vzhled díla obohatil barokovým průčelním oknem, protínajícím dolní mohutnou římsu. Oživeno je sochami, přičítanými Ondřeji Quitainerovi. Na hoření římse stoji pět soch andělů, z nichž prostřední drží kříž. Uprostřed ve výklenku je socha svatého Františka Serafinského a po stranách sochy světců Františky, Vita, Václava a Ludmily.
Po obou stranách vchodu stály na podstavcích sochy, vlevo Panny Marie a vpravo svatého Jana Nepomuckého. Pocházejí z dob velmistra Suchánka, který je dal postaviti 1758. Dnes tu chybí. Quitainerovo sochařské umění projevuje zřetelné přeměnu vkusu od času Brokofovy sochy Jana Nepomuckého na "Karlově mostě", přechod od monumentality k citové graciésnosti. Na nároží kostela vpravo od portálu stoji na sloupu révou otočeném "Socha svatého Václava". Původní gotická socha světcova na sloupu postavena byla za Karla IV. poblíž mostu u mýtnice, ale místo ní postavila tam obec staroměstská 1676 tuto sochu, ktrou ke kostelu přenesli při stavění základu pro pomník Karla IV.

Půdorys horního (vlevo) a dolního kostela (vpravo)

Legenda k půdorysu horního kostela:

A -	sv. Jáchym	B -	sv. Anna	C -	sv. Barbora	D -	sv. Martin	E -	sv. Jiří
F -	sv. Kateřina	G -	sv. M. Magdalena	H -	sv. Jan Nepomucký	I -	sv. Jan Křtitel	J -	sv. Josef
1 -	hlavní oltář	2 -	boč. oltář Nalezení sv. Kříže	3 -	boč. oltář Nanebevzetí P. Marie	4 -	oltář sv. Anežky	5 -	kazatelna
6 -	varhany	7 -	kaple Nejsv. Srdce Páně	8 -	kaple P. Marie

Vnitřek kostela stavěn je v pobobě řeckého stejnoramenného kříže, tedy stavba centrální, působící na příchozího oslňující nádherou. Stěny obloženy jsou rudým mramorem sliveneckým. Ve výklencích stěn stojí řada velikých bílých soch, z nichž sochy světců Jiřího, Martina, Jáchyma a Anny jsou vytesány z alabastru, kdežto sochy světců Jana Nepomuckého, Maří Magdaleny, Barbory, Josefa, Jana Křtitele a Kateřiny odlity jsou ze sádry.
Bohatá je i výzdoba obrazová, vesměs díla vynikající.
Nad vchodem visí v bohatém rámu obraz "Kristus vyhání kupce z chrámu". Pod kupolí jsou na mědi malované obrazy církevních učitelů Řehoře, Jeronýma, Augustina a Ambrože, umístěné nad sochami. Přímo pod kupolí jsou fresky čtyř Evangelistů. Maloval je Václav Vavřinec Reiner spolu s obrovskou freskou "Posledního soudu" na klenbě kupole.

Reinerova kopule (poslední soud)

Velkolepou fresku "Poslední soud" dokončil Rainer 1723 za velmistra Františka Matěje Böhma, když pomaloval ohromnou elipsovitou klenbu kopule malbou, které se co do rozsahu a mohutnosti účinu nevyrovná v Praze žádné jiné dílo. Několik set postav vykouzleno zde smělým štětcem malířovým. Při vstupu uvidí oko nejprve postavu "Anděla smrti", třímající srp, jímž právě dokončil dílo skosení. Nad ním na oblaku letí již andělé troubící na polnice výzvu k poslednímu soudu. Nad anděly stoupá do jasné výše postava Kristova a vlevo andělé nesou jeho Kříž, z něhož proudí zdroje světla. K věčné slávě plují shluky proroků, mučedníků a světců s zemskými patrony českými. Třesk polnic probudil mrtvé spáče v hrobích, z nichž vstávají k cestě na soud. Zástupy zavrženou neseny jsou ďábelskými obludami do pekelných plamenů. Učinek celku je drtivý a otřásající. Malba byla obnovena 1904 žáky Františka Sequense malíři Gustavem Mikschem (1856-1918) a Antonínem Krisanem (1856-1933). Spolupráce J. J. Pištěk (1873-????).

Liškova stigmatizace sv. Františka (bílé sochy vedle obrazu - vlevo sv. Helena, vpravo sv. Augustin)

Na hlavním "Oltáři svatého Františka" od sochaře M. V. Jäckla a truhláře J. Dobnera z r. 1701 visí veliký obraz Jana Kryštofa Lišky z roku 1700, představující světce, ležícího na zemi u vytržení a dostávajícího od Ukřižovaného stigmata. Nad obrazem je bílé "Sousoší Nejsvětější Trojice" a po stranách stojí velké bílé sochy světců Heleny s křížem a Augustina. Klenba nad oltářem je ozdobena freskou Jana Kryštofa Lišky.
V bočním křídle na straně evangelijní je "Oltář Nalezení Svatého Kříže" s obrazem mistra Michaele Leopolda Willmanna, zasazeným do bohatého rámu. Na svatostánku je obrázek svatého Jana Nepmuckého. V křídle na straně epištolní stojí podobny velký "Oltář Nanebevzetí Panny Marie" rovněž s obrazem Willmannovým z let okolo 1700 a menším obrazem "Matky Boží Pomocné".
Následkem vnějšího čtvercového půdorysu a vnitřku, v podobě stejnoramenného kříže upraveného, vznikly ve čtyřech rozích chrámu čtyři kaple, od vchodu vlevo tmavá "Kaplička Dušiček", vpravo "Kaple Panny Marie Královny" vlevo od hlavního oltáře "Kaple Božího Hrobu a vpravo'"Kaple svatého Jana Nepomuckeho. V teto poslední lze viděti i starobylou cínovou křtitelnici gotickou, přenesenou sem ze zrušeného "Kostela svatého Valentina".
Vlevo od hlavního oltáře je "Kruchta klášterní" a pod ní visi "Obraz krále Davida". Na "Oltáři blahoslavené Anežky Přemyslovny" stoji tu nový obraz vznešené abatyše malovaný 1875 k slavnosti blahořečení od Josefa Hellicha. Anežka drži na něm v ruce kostel křižovnický.
Naproti na straně epištolni vznáší se "Kruchta hudební", pod niž visí "Obraz svatého Pavla".

Při levém nároží lodě, vedle "Obrazu svatého Jáchyma" je umístěna kazatelna, ozdobená na stříšce "Soškou Boha Otce" anděly neseného, pod niž se vznášejí sošky tři andělů.

Vnitřek chrámu byl obnoven v letech 1968-72 družstvem Štuko.

Dolní chrám

Pohled do groty v dolním kostele

V suterénu, pod hlavním kostelem, je další kostel, který svým uspořádáním včetně orientace navazuje na původní středověký kostel. Jsou zde náhrobky osobností řádu a grotta. Dolní kostel je přístupný z chodby konventu a je také propojen malým zamřížovaným otvorem v podlaze s horním kostelem.

Náhrobky

V dolním kostele je mramorový náhrobník generála řádu Václava z Hradešína (1552) s latinským nápisem. Mramorový je rovněž náhrobník Viléma z Hradešína (1556), opatřený českým nápisem a znakem. Mramorový náhrobník generála Mikuláše Puchnera (1496) a velmistra Erasma (1490) doplňují mosazné nápisové desky s latinskými texty. Dále jsou zde náhrobníky Kašpara Soldnera (1626), generálního převora, a Martina Slupetia (1627), převora špitálu (J. J. Heinsch, 90. léta 17. či poč. 18. stol.). Dále zde dřevěná socha sv. Františka, barokní, ze 2. pol. 17. stol. a socha Vzkříšení Krista , rovněž dřevěná, z 18. stol.