První vysílač [A]
Po vzniku samostatného československého státu bylo zájmem armády mít vlastní radiotelegrafní vysílač, který by pokryl co největší část Čech. Vysílač měl být do té míry nezávislý, že se uvažovalo i s vlastní elektrárnou a kasárnami pro 600 vojáků. Vhodné místo bylo skutečně nalezeno, a to v blízkosti Českého Brodu na katastru tehdy samostatné obce Liblice.
K realizaci nedošlo, ale po roce 1921 se o místo pro radiový vysílač začlo zajímat Ministerstvo pošt a telegrafů. To si zprvu našlo nový pozemek u Poděbrad, ale v roce 1929 se vrátilo k lokalitě Liblice.
Po dobrozdání francouzského specialisty byl na místě instalován malý vysílač k provedení zkušebních měření. V pojízdném měřícím voze pak byla zjišťována intenzita vyzařování a zakreslována do mapy. Potvrdilo se, že místo splňuje potřebné parametry a nezanedbatelná byla i relativní blízkost Prahy. K výstavbě nového vysílače tedy byla definitivně vybrána právě lokalita Liblice.
Vysílat se mělo z T-antény, tj. antény složené z lana, napjatého mezi dvěma stožáry, a svodu do technologické budovy mezi stožáry. Projekt stožárů byl zadán dr. ing. Hassovi a výroba vlastní konstrukce Vítkovickým železárnám. Dne 16. července 1930 také zadalo ministerstvo okolním podnikům stavební práce. Projekt stanice zpracovali ing. Stránský a ing. Knight.
Vysílací domek měl rozměry 20 x 13,5 m. V přízemí byla strojovna, v patře pak vysílací hala. V budově bylo také zřízeno nouzové studio pro případ přerušení spojení s Prahou. Celý objekt byl elektricky odstíněn měděným plechem o tloušťce 0,6 mm.
Obě věže byly samonosné (bez kotvení) z křemíkové oceli, vysoké 150 m, každá o váze 150 tun. Byly od sebe vzdáleny 250 m a postaveny na porcelánových izolátorech na betonovém základě. První (jižní) věž se začala stavět 16.7.1930, druhá (severní) 7.1.1931. Oba stožáry byly dokončeny 16.4.1931.
Vlastní vysílač o výkonu 120 kW byl zakoupen u firmy International Standart Elektric corp. v Paříži za 6 milionů korun.
Přívod energie o příkonu cca 700 kVA byl z elektráren v Kolíně, v Poděbradech a Nymburku. Vysílač byl kabelem připojen na radiostudio v Praze.
První pokusné vysílání se uskutečnilo 13.8.1931. Slavnostní zahájení vysílání pak na státní svátek 28.10.1931.

Za zmínku stojí, že s uvedením vysílače doprovozu byl též poprvé vysílán časový signál v podobě přerušovaného tónu v ladění komorního A, takže mohl sloužit i k ladění hudebních nástrojů.

Trvale začal vysílač pracovat dne 31.12.1931 na frekvenci 617 kHz. V té době to byl nejsilnější vysílač v Evropě.
Věže stály na svém místě až do 11.8.2004, kdy byly odstřeleny.

Blaw Knox [B]
Od počátku třicátých let se začaly ve světě budovat antifadingové (protiúnikové) antény typu Blaw Knox. V roce 1933 byla např. taková anténa postavena v tehdy sousedním Maďarsku jako tzv. Lakihegy Tower. Dodnes stojící věž vysoká 314 m byla ve své době nejvyšší v Evropě (pro srovnání Eiffelova věž bez antén byla vysoká 300 m).
Ani u nás se nezahálelo a mezi 14.8.1936-22.2.1936 podle vlastního projektu Báňská a hutní společnost Třinec a mostárna v Karlově Huti (Lískovec) postavila opět na katastru Liblic nedaleko kolínské silnice antenní stožár Blaw Knox o výšce 280,4 m. Stavbu vedla firma Standart Elektric Dorns, která zastupovala firmu Blaw Knox z USA. Celá stavba byla ukončena 6.10.1937. Stožár stál na jediném porcelánovém izolátoru a kotven byl 8 lany. Na vrcholu byla 33 metrů dlouhá výsuvná tyč, která sloužila k přesnému dolaďování antény.

V roce 1958 byla celá vysílací technologie nahrazena přístroji domácí provenience (TESLA) a vysílač byl kromě středovlného vysílání stanice Praha pověřen rušením dlouhovlného signálu ze zahraničí (Deutsche Welle). Navázal tak na svoji činnost za války, kdy odsud Němci rušili v dlohovlném pásmu 191 kHz zahraniční poslech.

Dne 17.10.1972 ve 14:02 hod byl za velké pozornosti veřejnosti Blaw Knox odstřelen, aby uvolnil místo novému vysílači.