Praha-východ: Křečhoř   Křečhoř   Památník s dvouhlavým orlem Základní údaje Administrativní součástí Křečhoře je obec Kutlíře, osada Kamhajek a samota Bříství. Má 440 obyvatel a její katastrální území má rozlohu 967 ha. Poloha: cca 5 km západně od Kolína - zeměpisná šířka:50° 1' 26", zeměpisná délka:15° 7' 43" (Z osady Kamhajku pochází zápasník Gustav Frištenský). Dějiny První zmínka o obci je z roku 1200, kdy sedlecký klášter koupil od královského dvora v Křečhoři polnosti. V roce 1295 pak král Václav II. odpustil cisterciákům jisté platby z Křečhoře. V roce 1310 daroval Jan Lucemburský ves nejvyššímu maršálku Jindřichovi z Lipé, ale v roce 1319 ji Eliška Rejčka vykoupila zpět a darovala svatovítské kapitule na pražském Hradě. V držení pražské kapituly byla ves až do roku 1436, kdy ji císař Zikmund daroval Zikmundovi ze Smilovic, od kterého ji koupilo město Kolín a připojilo trvale ke svým statkům. V majetku Kolína zůstala ves až do roku 1848. Jeden dvůr v obci také patřil v roce 1593 rytíři Václavu Březskému z Ploskovic a na Břežanech, po něm od roku 1612 jeho synovi Jindřichovi a nakonec až do roku 1651 Janu Divišovi Březskému. Tento dvůr po tomto roce rovněž připadl k císařským majetkům v Křečhoři. Ve třicetileté válce byla ves poškozena, protože v roce 1654 se vzpomínají pouze dva sedláci. Do roku 1684 však byly všechny zpustlé usedlosti opět opraveny. Dne 18. června 1757 se u Křečhoře odehrála jedna z nejvýznamnějších bitev evropských dějin z politicko-vojenského hlediska, která však vstoupila do dějin jako Bitva u Kolína. Kostel sv. Václava a Božího Těla Kostel Božího Těla Původně gotický kostel sv. Václava z počátku 14. století (připomínán roku 1350 jako farní), jehož stavebník pocházel nejspíš z okruhu královského dvora (tehdy se v držení vsi vystřídali král Jan Lucemburský, Jindřich z Lipé a královna - vdova Eliška Rejčka). Tato původní stavba bohužel zanikla při radikální pozdně empírové přestavbě (zejména v západním průčelí) v letech 1846-48, provedené nákladem V. Veitha, po jejímž skončení byl kostel nově zasvěcen Božímu tělu. Při restaurování v letech 1913-14 byly odkryty dochované původní gotické detaily, které dokládají neobyčejně vysokou úroveň původní gotické kostelní stavby, která se nepochybně vymykala z rámce soudobé sakrální architektury českého venkovského prostředí. Jedná se o jednolodní obdélný kostel o půdorysných rozměrech 16,00 x 9.70 m s pravoúhlým presbytářem o rozměrech 6,55 x 7,30 m a hranolovou věží 5,50 x 5,70 metrů nad západním průčelím. Věž byla zvýšena roku 1863. Má výšku po hlavní římsu 17,80 metrů, celková výška věže včetně zastřešeni je pak 27,00 metrů. K bočním stěnám věže jsou připojeny na výšku lodě přístavky, do jižního z nich je vloženo přístupové schodiště na kůr a do prostoru podkroví. Přízemí a patro věže jsou zaklenuty valenými klenbami a pasy, podlahu zvonového patra tvoří trámový strop. Věž je zastřešena osmiúhelníkovou jehlancovou střechou, na niž byla obnovená krytina z vláknocementových šablon. Z původní gotické stavby se zachovaly stěny presbytáře s bosovanými nárožími, stěny lodi s úzkými zazděnými gotickými okny a pravoúhlým zazděným vstupním portálem v jižní stěně. Západní průčelí, půlkruhová okna a fasády jsou empírové, západní průčelí je ozdobeno pilastry a ukončeno trojúhelníkovitým štítem. Původní vstupní portál ze západního průčelí byl přenesen do kaple sv. Anny v sousedních Chocenicích, kde byl druhotně osazen. Presbytář je sklenut plackou, triumfální oblouk je půlkruhový, loď plochostropá. V západní části lodi je vestavěna empírová kruchta. V jižní stěně presbytáře se dochovaly unikátní raně gotické sedile, členěné trojitou arkádou na představěných subtilních sloupcích s výžlabkovou profilací, a sanktuář, oba s jemně profilovaným hrotitým záklenkem. Ze zařízení kostela, které je většinou pseudorenesanční, vyniká hlavní oltář dle návrhu J. F. Kaury z roku 1892 s obrazem od K. Javůrka, boční oltáře dle návrhu A. Barvitia z roku 1880 a 1881 s obrazy Ara Coeli a sv. Josefa od F. Sequense, křížová cesta od J. Heřmana a dva barokní obrazy z doby kolem roku 1750 (sv. Jan Nepomucký zpovídá královnu, sign. Franc. Mayer pinxit in Bresnitz, a Umučení sv. Kateřiny, patrně od stejného malíře - dnes jsou v depozitáři). Ve věži je zavěšen zvon z roku 1481 (?). Ve zvonovém patře věže visely původně tři zvony, dnes je zde jediný zvon "Svatá Trojice" z roku 1481 od zvonaře Ondřeje Ptáčka z Kutné Hory; zvon je vysoký 74 cm, spodní průměr má 92,5 cm, pod čepcem je na jinak hladkém plášti nápisový řádek gotickou miniskulí. Ve hřbitovní zdi (proti západnímu průčelí kostela) jsou zazděny tři renesanční náhrobky z 16. století; dva z nich jsou datovány 1537 a 1557 a patří Horňáteckým z Dobročovic, kteří sídlili na nedalekých Chocenicích a Zalešanech. Třetí má ve znaku zubří hlavu, písmo je nečitelné a nelze jej určit. V jižní stěně kostela je náhrobek Karoliny Bolfras z Ahnenburgu s rodovým znakem z roku 1841 a náhrobek rodiny Břečků z hospody Zlaté slunce z roku 1810. Chráněný strom Památný strom. Vrba bílá (Salix alba) se nachází na návsi. Strom je chráněn pro svou uctyhodnou výšku 17 metrů a obvod kmene 462 cm. Ochrana byla vyhlášena 3. listopadu 1999 Městským úřadem Kolín. Prusko-rakouské boje za tzv. sedmileté války V dubnu 1757 překročila pruská vojska hranice a táhla na Prahu. U Prahy bylo shromážděno rakouských císařských 47.000 pěších a 12.500 jízdy , kromě 13.000 mužů stálé pražské posádky. Vojsko bylo obráceno čelem k severu, odkud se očekával nepřítel. Pruský král Bedřich II. shromáždil svá vojska na Proseku - bylo to 47.000 mužů pěchoty a 17.000 jezdců. Bedřich dobřé rozeznal, že frontální útok by ztroskotal, a proto se počal přeskupovat k Dolním Počernicím a Štěrboholům, aby zaútočil od východu. Císařtí se počali rovněž přesunovat, a starý pruský maršál Schwerin chtěl v tom u Štěrbohol zabránit. Aniž vyčkal dalších posil, nápadl silný císařský oddíl, ale byl ihned odražen. Situaci chtěl zachránit osobním příkladem, uchopil plukovní prapor a vrhl se vpřed. Byl však na místě zabit kartáčovými kulemi. Prusky ustup se pak změnil v útěk, který se zastavil teprve tehdy, když utíkající Prusové narazili na hlavní pruský voj. Bedřich II. dobře vystihl, že mezi rychle se přeskupujícími císařskými oddíly vznikla při silnici Praha-Kolín asi 800 m prázdná mezera, do které se svým vojskem vtrhl a prorazil na široké frontě. Celé pravé křídlo císařské armády se dalo na ustup a stáhlo se do opevněné Prahy. Levé křídlo stojící mezi Vysočany a Prosekem stalo se potom předmětem pruského útoku, kterému neodolalo, a stáhlo se také do Prahy. Oddíl asi 15.000 mužů spořádaně ustoupil k Benešovu. Císařští měli 2000 mrtvých, 800 raněných a 4300 zajatých. Útočící Prusové měli 5500 mrtvých a 8700 raněných, ale ovládli pole a oblehli Prahu. Bitva tak dostala své jméno po Štěrboholech, kde se na jejím začátku udala vlastně podružná šarvátka. Na místě, kde Schwerin padl, byl vybudován pomník. V r. 1866 byli zde pohřbeni pruští vojáci, zemřelí v Praze, a mezi nimi také podplukovník Micsitschek von Wischau, potomek českých Měsíčků z Vyškova, kteří po r. 1621 emigrovali do Saska. Roku 1895 byl zde vybudován nový pomník a místo se stalo majetkem pruské vlády. V letech nacistické okupace zde Němci pohřbívali příslušníky vojska, kteří zemřeli v pražských nemocnicích, a provokativně hřbitov rozšiřovali. V r 1945 po osvobození bylo celé místo srovnáno se zemí, takže po památníku už není ani stopy. V době bitvy u Štěrbohol bylo silné císařské vojsko o 34.000 mužích pod velením generála Dauna v prostoru u Sadské. Nemohl již do boje u Štěrbohol zasáhnout a po porážce císařských počal ustupovat na Moravu. V Kutné Hoře se k němu přidal oddíl asi 13.000 mužů, který po porážce u Štěrbohol ustoupil k Benešovu. Marie Terezie měla však obavy, že po dobytí Prahy Bedřichem II. by došlo na samotnou Vídeň, a proto vyslala posly za ustupujícím Daunem s příkazem, aby svedl s Bedřichem rozhodnou bitvu. Poslové ho dohonili až u Golčova Jeníkova. Daun se s celým vojskem obrátil a počal postupovat zpět ke Kolínu. Ustupujícího Dauna pronásledoval pruský generál vévoda z Bevernu asi s 23.000 muži. Dne 17. května dorazil do Kolína, který počal opevňovat a zřizovat v něm nemocnici. Vracející se Daun dosáhl Kolína o den později a rozložil se u Svojšic. Bevern viděl převahu, a proto Kolín opustil a počal po hlavní silnici ustupovat zpět ku Praze. Ale u Plaňan narazil na oddíl asi 10.000 mužů pod vedením samotného Bedřicha II., který se chtěl rozhodujícím způsobem s Daunem vypořádat, a tím se ústup Prusů zastavil. Bitevní pole Daun mezitím přeskupil svá vojska do tvaru půloblouku od Svojšic přes Poboří a Chocenice ke Křečhoři. Prusové stáli rozmístěni podél státní silnice od Plaňan až k hospodě u Zlatého slunce, jejíž budova ještě dnes stojí. V ní se také usídlil 18. června Bedřich II. Rozhodl se v době co nejkratší porazit rozhodně Dauna, aby tak mohl pokračovat ve svém barbarském bombardování Prahy. Prusové vyrazili v 6 hod. ráno, aby zaútočili na pravé křídlo císařského vojska, ale když narazili na odpor, zastavili se a až do 12,30 hod. byl klid. Potom se pruské vojsko počalo zvolna sunout po silnici směrem ke Kolínu, a císařské, aby zabránilo případnému obchvatu, postupovalo terénem souběžně s ním. Kolem 14. hodiny podnikli Prusové sedmkrát útok na postavení císařských u Chocenic, ale marně. Asi ke třetí hodině využila pruská jízda zvolna se sklánějícího slunce a zaútočila na císařskou jízdu, kterou zahnala k Radovesicům. Když viděl Daun tento nemilý obrat, osobně přispěchal v čele asi 6000 mužů zastavit další pronikání Prusů. Bedřich chtěje využít situace, nařídil soustředěný útok na Křečhoř, aby prorazil frontu císařských. Ale část útoku se rozšířila také na Chocenice a tím byl úderný klín mířící na Křečhoř oslaben. Rakušané měli výhodnější postavení, a. proto útok na Křečhoř odrazili. Prusové však byli neodbytní. Kolem 17. hodiny podnikli nový soustředěný útok na Křečhoř, zahnali divizi polního podmaršálka Wieda na útěk a tím obnažili bok dalšího útvaru směrem na Chocenice. Daun se opět osobně vrhl do mezery. Podařilo se mu útočící Prusy zastavit a rozražené čelo opět spojit. Prusové kvapně ustupovali, ale císařští již neměli sil k pronásledování. Bedřich toužící po vítězství sestavil elitní útočnou skupinu a mezi 19. a 20. hod. znovu zaútočil na Křečhoř. Prudkým náporem prorazil poměrně snadno frontu císařských u Křečhoře, překročil vrch Křečhoř a vpadl císařským do zad. Zdálo se, že boj je již rozhodnut. Bitva u Kolína od neznámého autora Vtom však vyrazil rakouský dragounský pluk de Ligne, jehož příslušníci se rekrutovali hlavně z jižních Čech, a vpadl postupujícím elitním pruským oddílům do týla a v bok. Ti se na chvíli zarazili a to dodalo odvahy dalším rakouským jednotkám. Prusové se chvíli bránili, ale potom se fronta zhroutila a ústup se změnil v rychlý útěk k Plaňanům a Nymburku. Tak jihočeští holobrádci zachránili Prahu před dalším bombardováním. Holobrádci v akci. Obraz Maxe von Poosche (1872-1968) v Heeregeschichtlichen Museum ve Vídni Na pláních kolem Kolína nalezlo smrt na pruské straně 13 398 vojáků a 396 důstojníků (tj. 41% z celkového počtu) , na rakouské straně 8 629 mužů a 359 důstojníků (tj. 20% z celkového počtu). Bedřich po této porážce zanechal obléhání Prahy a opustil se svým nevítaným vojskem Čechy. Památník bitvy u Kolína Pohled na pomník z jihu a východu Z iniciativy MUDr. Bedřicha Presla z Jičína, člena Ústředního spolku pro udržování hrobů a pomníků na bojištích z roku 1866 v Čechách, byl zřízen velký pomník bitvy u Kolína, která proběhla více než 100 let před válkou, kterou měl spolek "v referátě": jednalo se o jednu z mála srážek sedmileté války, ve kterých zvítězila vojska podunajské monarchie nad Pruskem, avšak toto vítězství bylo zásadní pro vypuzení Prusů z Čech a záchranu obléhané Prahy. Pomník se začal stavět s podporou kancléře řádu Marie Terezie, založeného právě po kolínské bitvě, roku 1897. Původní záměr odhalit jej slavnostně v den 50. výročí panování Františka Josefa I. (4. 10. 1898) nevyšel, akt proběhl až 27. 5. 1899.. Autory památníku jsou architekt Václav Weinzettl a akademický sochař Mořic Černil, odborní učitelé sochařské školy v Hořicích. Vysvěcen byl kardinálem hr. Schönbornem. Je vysoký 15 m a je vytesán z hořického pískovce Náhrobník ukončuje sloup, ozdobený palmami, nad nímž se vznáší dvouhlavý orel. Původně bylo na severní straně sloupu měděné poprsí Marie Terezie. Na náhrobníku je reliéf, znázorňující útok jízdy prince z Ligny, dále poprsí Daunovo, Stahrembergovo, Lichtensteinovo a Serbellonovo. Na jižní straně reliéf s druhy zbraní, které tu zápasily. Dne 10. 4. 1919 byla sňata vrcholová plastika císařského orla, následně uschovaná v kolínském museu. Znovu se na pomník dostala roku 1941 při příležitosti "Německého dne" v Kolíně. Po roce 1948 pomník chátral a ve druhé polovině 50. let odpadlo orlu levé křídlo. Obnova proběhla koncem 60. let, skončila 31. 7. 1970. Nápisy a reliéfy na památníku: na čelní straně: Pod nápisem KOLÍN 18. VI. 1757 byl umístěn bronzový medailon s portrétem císařovny, zasazený ve vavřínové kartuši s válečnými trofejemi a hradební korunou (vydržel tam 109 let, přes všechny režimy až teprve ten současný nepřečkal. Byl odcizen v roce 2008). FM GRf DAUN: „MAIS VOUS NE FERZ PAS GRAND CHOSE AVEC VOS BLANCS – BECS! (blanc-becs=holobrádci)“ – OBERST GRF THIENNES: "VOUS LLEZ LE VOIR!" – "BLANCS – BECS, MONTREZ QUE VOUS SAVEZ MORDRE SANS AVOIR DE BARBE, MONTREZ QUE POUR MORDRE IL NE FAUT QUE DES DENTS ET PAS DE BARBE!" Reliéf znázorňuje jízdní ataku pověstných "holobrádků" pluku de Ligne, pozdějšího 14. pluku. Útok těchto mladých dragounů vyvolal rozhodující zvrat v průběhu kolínské bitvy. Reliéf doplňuje stylizovaná páska s francouzským nápisem, zachycujícím rozmluvu polního maršála Dauna s velitelem valonského pluku de Ligne, plukovníkem hrabětem de Thiennes a slova, jimiž tento oslovil svůj pluk před útokem: Daun: "Však nesvedete nic velikého se svými holobrádky!" De Thiennes odpovídá: "To ještě uvidíte!" a k mladým vojákům: "Holobrádci, ukažte, že dovedete kousat, i když nemáte vousy, ukažte, že ke kousání je zapotřebí zubů, nikoliv vousů!" Na zadním reliéfu jsou také spodobněny čtyři praporce, které císařovna dragounskému pluku de Ligne po bitvě věnovala, sama se na jejich vyšívání podílela. Reliéfu dominují zbraně vítězů a také zde nalézáme jména a čísla pluků, které byly ve zprávě o bitvě pochvalně vyzdviženy. Výrazné jsou zejména nápisy na stuhách dvou dalších bočních praporů, na levé je uveden pěší pluk Hoch und Deutschmeister č. 4, na pravé pěší pluk Botta d´ Adorno č. 12. východní strana: (důstojníci, kterým byl udělen vojenský řád Marie Terezie: Velkokříže: polní maršál Leopold hrabě Daun; generál jízdy Franz hrabě Nádasdy de Fogaras; Malé kříže: polní maršál hrabě Wied-Runkel; polní maršál svob. pán Sincére; generál-major svob. pán von Plunquet; plukovník hrabě d´Ayasassa; plukovník hrabě Siskovics; plukovník Josef hrabě Saint-Ignon; podplukovník svob. pán von Elmendorf; major hrabě Soro; major svob. pán von Kerekes; setník Johan Josef de Pasteel; poručík svob. pán von Francquet; podplukovník Rudolf svob. pán von Pugnetti; major Jacob markýz Botta d´Adorno; rytmistr Franz Philipp svob. pán von Rüdt; polní maršál hrabě Starhemberg; generál-major hrabě Esterházy de Galántha; plukovník kníže Kinský ze Vchynic a Tetova; plukovník markýz de Los Rios; plukovník svob. pán von Rehbach; plukovník Johan hrabě Saint-Ignon; major princ Salm-Salm; major svob. pán von Bojanowsky; major svob. pán von Beaulieu; setník svob. pán von Biettagh; generál-major Franz hrabě Guasco; major Wenzel Pawlovsky von Rosenfeld; setník dělostřelectva svob. pán von Bärnkopp) západní strana se jmény vyznamenaných: GP.C. GRAF STAMPACH; FM LT.GF. KOLOWRAT; FML.FH.WOLLWARIH; G.M.CF. SCHALLENBERG; G.M.LF.FL. BUE; OBERST GF HENNES; OBERST V.FEURSTEIN; OBST.FH BERNGNINGEN; OBRST GRAF UBELL; OBERST PANOVSKY; OBERST GRAF BETIONI; OBSTL GF SCHULENBURG; OBERST DESZO; OBSTL FHV BROCKHAUSEN; OBST FH GRAF PONPEATI; OBSTLT GRAF BARZIZA; OBSTL FH RAF MILLESIMO; OBSTLF FH. V. EMMINGEN; OBSTLT VON NAUENDORF; OBSTLT FH. VON RIEST; OBSTLT RAF CASSIO; OBSTLT FREIHEER V. VETT; OBSTLT TIMEL; MAJOR FREIHEER VON BARCO; MAJOR CHEV.DE THORICOURT; MAJOR VON PETOVSKY; HAUPTMANN GRAF CLARY; HAUPTMANN LA MARLIERE; HAUPTMANN WALDORT; RITTMEISTER TALTORINI; RITTMEISTER PHILLIP GRAF KOLOWRAT; RITTMEISTER FREIHEER RABITZKY; LIEUTNANT PFORZHEIM. (důstojníci, kteří se v bitvě vyznamenali: generál jízdy hrabě Stampach; polní maršál svob. pán Wöllwarth; generál-major Le Febue; plukovník von Feuerstein; plukovník hrabě O´Donell; plukovník hrabě Bettoni; plukovník Deszö; podplukovník hrabě Pompeati; podplukovník hrabě Millesimo; podplukovník von Nauendorf; podplukovník hrabě Cassio; podplukovník Timel; major Chevalier de Thoricourt; setník hrabě Clary; setník Waldroth; polní maršál hrabě Kolowrat; generál-major hrabě Schallenberg; plukovník hrabě Thiennes; plukovník svob. pán Berlichingen; plukovník Panovsky; podplukovník hrabě Schulenburg; podplukovník svob. pán von Brockhausen; podplukovník hrabě Barziza; podplukovník svob. pán von Gemmingen; podplukovník svob. pán von Riese; podplukovník svob. pán von Vetter; major svob. pán von Barco; major von Petrovsky; setník de la Marliere; rytmistr Paltorini; rytmistr svob. pán Rabitzky) Pomník je terčem vandalů, a proto byly bronzové desky s reliéfy z památníku odstraněny a nahrazeny kopiemi. Kopie provedli akademický sochař a restaurátor Miloslav Smrkovský (1926-2009) a p. Stanislav Slavík. Originální desky jsou uloženy v Žertově špejchaře z r. 1883 v Bříství. Od roku 2000 je v něm zpřístupněna Galerie, kde lze původní desky vidět. Ani odstranění desek však bohužel nezabránilo další devastaci pomníku. Byly totiž poškozeny i kopie desek a odcizen již zmiňovaný reliéf s portrétem Marie Terezie. Na druhé straně v roce 2009 bylo opraveno poničené schodiště z hořického pískovce. Stejně jako ve Štěrboholech byl poblíž tohoto pomníku postaven strážní domek a o památník se kdysi staral vysloužilý voják. Dnes na to nemáme. V roce 2006 byl při zemních pracích v katastru obce Křečhoř nalezen historicky první hromadný hrob neznámých vojáků padlých v bitvě u Kolína. Po jeho řádné exhumaci byly kosterní pozůstatky provizorně uloženy v kostele sv. Václava v obci Křečhoř. Obec Křečhoř společně s obecně prospěšnou společností Europa Prima Plana o.p.s. ihned zahájili práce na postavení důstojného místa posledního odpočinku těchto vojáků na volném prostranství vedle Památníku bitvy u Kolína. Bylo určeno místo a příslušnými orgány odsouhlasen stavební projekt stavby Ossaria (kostnice). Autorem návrhu i projektu je Stanislav Pokorný, investorem obec Křečhoř.