Prostor - architektura, interiér, design

ROČENKA ČESKÉ ARCHITEKTURY JIŽ PO DEVÁTÉ

Rok se s rokem sešel a opet se na pulty knihkupectví dostává nová ročenka české architektury ČESKÁ ARCHITEKTURA / CZECH ARCHITECTURE 2007 - 2008. Její titulní stranu zdobí obchodní centrum s autobusovým nádražím na střeše od architektu Martina Krupauera a Jiřího Stříteckého z pražského Ateliéru 8000, které vyrostlo v srdci Českých Budějovic. Jak prozradila Dagmar Vernerová ze společnosti Prostor architektura, design, interiér, o.p.s.: „Cílem ročenky je podávat zprávu o aktuálním stavu v oboru a mapovat nejzajímavější počiny tuzemské architektury za uplynulý rok. I když je predevším určena laické veřejnosti a má prinášet podněty k inspiraci a veřejné diskusi, stále ji prevážně kupují čeští architekti i zájemci ze zahraničí, pro které pak ročenka slouží jako stručný přehled soudobé české architektonické scény.“

Ročenku vybírá každý rok jiná osobnost z oboru a k sestavení té poslední byl osloven architekt Svatopluk Sládeček. Do ohniska jeho zájmu se dostalo 35 domů a veřejných staveb. "Nevybíral jsem stavby nejlepší nebo nejzajímavejší, ale stanovil jsem si kritérium závažnosti tématu, aby realizace byla nějak komplikovaná či obtížná. Kvalita byla samozřejmě základním předpokladem, ale zařadil jsem zde stavby, které musely svést nějaký zápas o svou existenci,“ vysvetlil na tiskové konferenci Sládeček.

Kniha se skládá ze tří kapitol.
První z nich STAVBYprezentuje 35 vybraných a typologicky rozmanitých objektů, z čehož podobně jako v předchozích vydáních, je značná část kapitoly věnována stavbám pro bydlení.
Rozhodně zajímavá je okolnost, že mnoho staveb je připisováno autorství převážne mladší generaci architektů, kteří začali tvořit až po roce 1989. Také severní Morava, která je zde četne zastoupena, ukázala, že volnost tvorby je zde evidentne otevřenější. Některé z domů v ročence se už proslavily na stránkách architektonických časopisů, mnohé mají na svém kontě i ceny jako Grand Prix nebo Stavba roku.
V kapitole NÁZOR hovoří spoluzakladatel Centra pro středoevropskou architekturu Igor Kovačević. Třetí kapitola FAKTOGRAFIE přináší statistické přehledy (stavebnictví, bytová výstavba, nemovitosti).
A dále ocenění vybraných osobností (M. Baše, J. Kadlec) za celoživotní dílo, výsledky vybraných celostátních souteží a projektových souteží.
Faktografickou kapitolu uzavírá přehled událostí v architektuře a designu, seznam literatury vydané za uplynulé období a vybrané tituly doporučené Matúšem Ďullou.

foto 1: Kostel sv. Ducha v Ostravě (autor: Marek Štepán - Atelier Štěpán, Brno)
foto 2: Obytné kontejnery v bytovém domě v Praze (autor: Petr Hájek - HŠH architekti, Praha)
foto 3: Atriové domy v Brně (autoři: Zdeněk a Daniel Makovský - Makovský & partneři, Brno)
foto 4: Rodinný dům v Bělkovicích (autor: Osamu Okamura)
foto 5:Rodinný dům v Nýřanech (autor: Kryštof Štulc - Atelier).

Ročenka, křtěná na Slávii
Stalo se již tradicí, že ročenka bývá křtená v jedné ze zařazených staveb. Tentokrát padl výběr na nový pražský fotbalový stadion Slavie, kde byla 21. dubna symbolicky pokřtěna Martinem Vaniakem ("místní“ brankář), Martinem Kotíkem (architekt stadionu), Svatoplukem Sládečkem (vybraný architekt letošní ročenky) a Dagmar Vernerovou (vydavatelství Prostor - architektura, design, interiér).
Mezi dvěma stovkami účastníků bylo mnoho architektů, historiků umění, investorů i developerů a všichni měli unikátní možnost si stadion důkladně prohlédnout ze všech stran a dostat se i do míst normálně nepřístupných. Těm, kteří se na Slávii nedostali, přinášíme stručný výběr z úvodní řeči architekta Svatopluka Sládečka:
Když me paní Vernerová požádala, abych sestavil tuto ročenku, měl jsem radost, neboť ježdění na výlety a navštevování architektonických staveb bývala moje nejmilejší zábava a vůbec jsem neveřil, že by mně někdo mohl takovým úkolem poveřit. Na druhou stranu představa, že budu muset stavby kádrovat a některé zařazovat, druhé nikoliv, se mi trochu příčila. Musím upřímně říci, že jsem netušil, jaké to ve skutečnosti bude strašné.
Musím se přiznat, že když náš ateliér v minulých ročnících oslovovali moji předchůdci - sestavovatelé ročenek, abychom nabídli stavby pro jejich výběr, vzpomínám si, jak ten dopis, to oslovení, magicky působilo a znervózňovalo.
Jak jsem zjistil při práci na této ročence, tak nejen me. Setkal jsem se ze strany autorů architektů se všelijakými reakcemi, ale naprostá vetšina z nich byla spíš vzrušená. Není se co divit. Kniha, zvláště kniha o architektuře, je poměrně vážná věc, protože architektura není tak dlouhověká a tak definitivní, jak se zdá a její život skutečný podle návrhu v souvislostech, jakých byla vytvořena, trvá zpravidla jen několik málo desetiletí, a tak její zakletí do knihy umožňuje myšlenky, které byly do staveb vložené, prečíst ještě po mnoha letech i staletích. Uvědomil jsem si to nad knihou Pavla Zatloukala, Architekturou 19. století, kterou jsem dřív měl sklon přehlížet, a teprve nad tou knihou jsem zjistil, jaký je to úžasně živý a inspirativní materiál.
Jsem dalek od toho tvrdit, že stavby, které jsou vybrány do ročenky, jsou ty nejlepší, nebo jsou ty nejzajímavejší. Jsou to prostě ty vybrané a klíč, podle kterého jsem je vybral, jsem se pokusil popsat v úvodní stati Ročenky. Texty k jednotlivým stavbám, které jsou tam připsány, nejsou popsáním kvalit těch staveb, ale je to zdůvodnění, proč jsem je vybral. Oslovil jsem 200 architektů a po průzkumu materiálu a periodik za uplynulé dva roky jsem oslovil onen uvedený počet, abych od nich dostal zhruba 200 staveb, a asi 120 z nich jsem navštívil. Přesto, že jsem jich do ročenky vybral maximálne možný počet 35, tak mi stále běhají hlavou desítky staveb, u kterých mě mrzí, že nemohou být v knize publikovány. Myslím si, že po letech 1989 se v Čechách vytvořilo architektonické publikum - lidé, pro které je architektura hobby, které je zajímá. Predevším pro ně je kniha určena a těm bych vzkázal, že si myslím, že česká architektonická scéna je pestrá a zajímavá a zajímavější, než jsme si donedávna mysleli a že dospívá, povinně řeší úkoly bez ohledu na precizování a myslím, že stojí za to ji sledovat, protože jí to pomuže dospět.

Foto a text: Alexandra M. Videmannová

[Na začátek stránky]